Wilsonová? Dej mi pokoj, Blacku.

Zkouška

Nevím, jak dlouho jsme šli, ale když jsme dorazili k Finnie, už se začalo stmívat. S Blackem jsme mezitím stihli připravit grandiózní plán na její odhalení.

,,Sirius Black, jsi říkal?" zalétne pohledem k němu a já mám ohromné nutkání ji jednu napálit. A už to je znamení, že to není moje Sarah, protože kdyby se ona dívala na Blacka nejspíš by mu ihned dala přednášku o tom, že jestli mi ublíží, tak mu rozbije nos.

,,Ano, nepamatuješ si?" zeptá se Black a kulišácky se na mě usměje.

,,Samozřejmě znám tvoji rodinu, ale tebe konkrétně?" opře se o židli a zamyšleně si ho prohlíží. Nejspíš přemýšlí s jakou další lží se má vytasit.

,,Chodívali jsme spolu každý večer tajně ven, když jsi byla ještě malá, než jsi teda přestala chodit na ty večírky," řekne Black. I tohle samo o sobě je dost velká lež, kterou by Sarah ihned prokoukla. Ne, protože by věděla, že Black byl můj tajný přítel z večírků, to jsem nevěděla ani já, ale protože se Sarah celkem ukázala na večírcích jednou. A za tu dobu by se rozhodně ani hypoteticky nedokázala s někým skamarádit natolik, aby se s ním každý večer vypařila někam ven.

,,Ano, už si vzpomínám. Sirius Black," řekne s falešným úsměvem, jako by si vzpomněla na starého známého.

Vítězoslavně se na sebe s Blackem podíváme. ,,A vy dva spolu tedy chodíte teď? Jak rozkošné," pronese sladce.

Nebezpečně zavrčím. ,,Konec her. Odhoď masku. A kápni božskou. Kde je kurva Sarah?" zavrčím.

Dvojnice se na mě nechápavě usměje. ,,Kat, to jsem já přece. Nepamatuješ si? Já vím, že to je už pět let, ale jsem to já. Tvá sestra. Unesli mě," hlesne slabě a já ji věnuju tvrdý pohled.

,,Šest," syknu tiše.

,,Co?" nechápavě se na mě podívá.

,,Je to šest let od doby, co jsem Sarah spatřila. A ty to rozhodně nejsi."

***

Temná zatouchající kobka se za tu dobu, co v ní douhovlasá brunetka pobývala vůbec nezměnila. Kdysi bývala krásnál. Tak krásná, že se po ní otáčeli chlapci na večírcích, tak krásná, že po ní vyjel samotný Orion Black, manžel Walburgy Blackové. Nikdy to nikomu neřekla, pouze její matka se to dozvěděla. Sama dívka od té doby čistokrevný večírek nespatřila a jak za to byla ráda. I když to bylo více jak osm let, stále z hlavy nemohla dostat Orionovy ruce, kterými  sjížděl po jejich ladných křivkách. Bránila se. Snažila se. Ale bylo to nazmar. Byla mladá. Nemělo to smysl. Když její mladší sestra nabyla věku, aby mohla matku doprovázet na večírky, měla o ni veliké obavy, ačkoliv by to v životě nepřiznala. Ale malá Kat si uměla poradit. Nebála se lidem říct, co si o nich myslí a nebrala si servítky. Proto ji dívka tak moc zbožňovala, na nic si nehrála. Byla úplným opakem lidí, kteří se večírků velice často účastnili.

Ach malá Kat. Kde je ji jen konec? Nestihla ji varovat. Nestihla to. Byla tak blízko. Tak zatraceně blízko, aby ji řekla, proč po ni všichni tak zatraceně touží. Proč po ni touží samotný pán zla. Byla tak blízko. Nebýt té zatracené Walburgy...

Přemýšlela o tom momentě celých šest let. Celých šest let přemýšlela o tom, jak mohla všechno změnit, ale nezměnila. Věděla, co by ji na to řekla malá Kat. I když už nebyla malá. Bylo ji šestnáct let. Byla z ní skoro dospělá slečna. A ona u toho nebyla. Vyčítala si to, že ji neochránila dostatečně. Nebude u toho, jak se poprvé zamilovává. Nebude u toho, jak poprvé dostane kopačky a ona tam nebude pro ní, protože už je šest let zavřená v propadené kobce bůh ví kde. Nebude ji oporou, i když od toho starší sestry jsou.