Wilsonová? Dej mi pokoj, Blacku.

Nečekaný hráč

Tiše jsem se vyplížila ze svého pokoje a potichu se plížila přes Společenskou místnost. Podívala jsem se, jestli mě někdo nesleduje, a když jsem se ujistila, že tomu tak není, vydala jsem se dál. Opravdu jsem si nepřála, aby mě někdo zahlédl, nedej Merlin aby mě ještě sledoval, to by byl můj konec. Ať by to byl kdokoliv. Než jsem prošla Portrétem Buclaté dámy, paranoidně jsem se otočila, ale stále tam nikdo nebyl. Možná jsem prostě byla paranoidní. Schovala jsem se pod rouškou tmy a do kapsy svého hábitu si strčila poskládaný Jamesův neviditelný plášť, kdybych ho náhodou potřebovala. Pro jistotu.

***

Sirius Black věděl, že tu bude. Opravdu to věděl, znal jí tak dokonale, možná lépe, než kohokoliv jiného. Znal ten její výraz, když měla něco za lubem. Když něco tajně plánovala. Proto se rozhodl, že počká. A tak čekal. Nemusel čekat dlouho, ona se za chvíli objevila a v měsíčním světle vypadala nádherně. Dechberoucí.

Několikrát se paranoidně ohlédla, jako by čekala, že za ní někdo bude stát a sledovat ji, jako to právě dělal on sám, ale ona ho zahlédnout nemohla, protože byl schovaný pod rouškou tmy ve Společenské místnosti. Chtěl si vzít Jamesův neviditelný plášť, ale nemohl ho najít.

V momentě, kdy si ho Wilsonová strčila do kapsy, pochopil proč. Předběhla ho. Ale jemu to nevadilo, dokázal si dost dobře poradit i bez něj. A tak vykročil portrétem Buclaté dámy do neznáma.

***

V knihovně nikdo nebyl. Ani jsem se tomu nedivila. Kdo by tu taky byl v tuhle hodinu? To byl přesně ten důvod, proč jsem vyrazila teď. Nechtěla jsem, aby mě kdokoliv podezíral. Za celých šest let jsem v oddělení s neomezeným přístupem pročetla snad všechny výstřižky Věštce, Červené a zlaté, které Sarah psala, ale stále jsem nenacházela stopy, co se mohlo stát. Jaký byl důvod všeho toho. Proč ji Walburga Blacková nemilosrdně zabila. Ale musela jsem zjistit proč a v koutku duše jsem doufala, že je stále naživu, že mi něco uniká. A proto jsem se vydala do oddělení s omezeným přístupem.
Tiše jsem našlapovala, abych o něco nezavadila  a nepřilákala na sebe nechtěnou pozornost. Musela jsem se tu podívat. Prostě musela. Prolistovala jsem všechny vydání Červené a Zlaté, ale bylo to užitečné, jako nosit dříví do lesa.  Co vlastně Katie čekala? Že tam najde nějaké indicie o záhadné smrti její sestry?
,,Lumos," zašeptala potichu a knihovnu ozářilo malé mihotavé světélko.
Posvítila jsem na svrchní polici. Byly to rodové linie čistokrevných rodin.
Natáhla jsem se po ni a kniha mi spadla do klína. Ihned jsem nalistovala Wilsonův rod. Sarah tam byla zaznamenaná i s datem úmrtí. Sklesle jsem si povzdechla. Doufala jsem, že se chytnu malinkatého stébla. Katie se bolestivě nadechla. Když vracela knihu do poličky, dala poslední sbohem své sestře. Konečně se po šesti letech smířila s tím, že je její sestra mrtvá.
*
Sirius Black se tiše kradl za Katie Wilsonovou do oddělení s omezeným přístupem. Srdce mu splašeně bušilo a ruce se mu samým vzrušením třásly. Wilsonová mu tu pravdu dlužila už šest let a pokud mu ji odmítá vydat, tak si ji vezme sám.
Všiml si knihy, kterou si Wilsonová prohlížela a opatrně ji vytáhl z horní police. Otevřel ji s začal v ní listovat. Přejel mu mráz po zádech. Tahle kniha byla plná předpojatých keců, které musel slýchat, než utekl z domova. Nalistoval na stranu, kde se nacházel rodokmen Wilsonové. Byla tam její sestra Sarah s úmrtí. Podrobnosti o jejím úmrtí zde nebyly. Ale to nevadilo. Sirius Black věděl, kde má hledat potřebné informace. A tak se tam vypravil.

*

,,Takže jak víte i letos jsem famfrpálovým kapitánem nebelvírského družstva a nezapomeňte, že to, že jste v týmu byli loni neznamená, že se do něj musíte dostat i letos, jasné? Takže teď poprosím, abyste utvořily tři hloučky, doleva ti, co to zkouší na brankáře, doprostřed na chytače a doprava ti, co to zkouší na odrážeče," řekl James jednoho slunného dne. Tentokrát jsem ale nestála po jeho boku, ale vlevo jako uchazečka o místo střelkyně.