Wilsonová? Dej mi pokoj, Blacku.

Věštba

Hewon si sáhl do náprsní kapsy a podal mi skleněnou lahvičku se střibrnou svítivou tekutinou. Nedůvěřivě jsem si ji prohlížela, pak jsem se konečně odvážila si ji od něj převzít. Na rtech mu hrál pobavený úsměv z mé nejistoty do té doby, než ho Black sjel pohledem. Hluboce si odkašlal a pročísl si těch pár šedých vlasů, co mu ještě na hlavě zbyly. Kdysi to klidně mohl být manekýn, ale svoje léta už měl dávno za sebou, takže pročechrávání vlasů, nebyl ideální nápad, jak mě oslnit.

,,Tahle lahvička obsahuje všechny důležité vzpomínky Robbyho, které jsou nezbytné k tomu, abyste splnila Brumbálův úkol. Prohlédněte si je v klidu s panem Blackem. A až je všechny uvidíte, opět se spojíme," řekl a zmizel.
*
,,Tak na tři?" podívala jsem se na Blacka a ten mi to potvrdil jemným přikývnutím.
Vylila jsem obsah lahvičky do myslánky, kterou nám propůjčil ten podivný Hewon nebo co to byl zač. Společně jsme si s Blackem propletli prsty a ponořili jsme se do Robbyho vzpomínek.
Ocitli jsme se ve známém sídle Blacků, kde se pořádalo několik večírků, které jsem s Blackem v dětství absolvovala.

Robby byl podsaditý mužík v pokročilém věku, kolem očí se mu pomalu tvořily vějířky z vrásek a vlasy mu pomalu začaly šedivět. Netuším, jak stará musela být ta vzpomínka, ale tipovala bych to minimálně na šest let.
Robby nesl tác s čajem Walburze, ale u dveří se zastavil. S Blackem jsme ho následovali a zastavili jsme se těsně za ním, abychom zjistili, co ho přinutilo se zastavit. Zevnitř se ozývaly zesílené hlasy, probíhala tam nějaká vášnivá debata.
Poznala jsem Blackovu matku ihned, co jsem zaslechla její povýšený arogantní tón, se kterým mluvila zpravidla z ostatními a dávala si pořádně záležet, aby do něj vnesla pořádnou dávku frustrace z toho, že se musí vybavovat s někým, kdo byl očividně podle jejího úsudku pod její úroveň.
,,Jak to máme sakra vědět?" ozval se popuzený hlas. Nepoznávala jsem ho. S Blackem jsme se nenápadně vkradli do místnosti, abychom lépe slyšeli. I když pravda byla taková, že kdybychom celou místnost rozbourali nebo přijeli tankem, tak to zůstane naprosto bez povšimnutí, ale i přesto jsem měla takový nepříjemný pocit, který mi našeptával, abych byla opatrná, protože každou chvíli můžu zjistit něco, co obrátí můj život vzhůru nohama. Jako by teď už obrácen vzhůru nohama nebyl.
,, Měli jste úkol,"zasyčela Walburga směrem k černovlásému muži.
,,A stejně tak dobře víš, že ještě není u konce," musela jsem se pousmát, nenašlo se moc lidí, kteří by s Walburgou mluvili tímhle tónem a dle jejího výrazu na to ani ona nebyla moc zvyklá. S Blackem jsme si vyměnili pobavené pohledy. Zadostiučinění, ačkoliv z minulosti nebylo vůbec špatnou náplasti na ty všechny problémy, které se nám v poslední době přihodily.
,, Neodpověděl jsi mi na otázku Blackforde,"zavrčela vztekle. Blackforde se na ni podíval přimhouřenýma očima a zasyčel.
,,Na nic ses mě neptala," trucovitě se na ni podíval. To teda chtělo odvahu. To jsem musela uznat i já. Walburga nenávistně zasyčela a už se sháněla po svoji hůlce, asi aby Blackforda za jeho neokazalou drzost uřkla, ale její manžel - Orion ji položil ruku na rameno. Musela jsem uznat, že i když jsem toho dědulu neměla v lásce speciálně kvůli jeho narážkám na mě já večírcích a nevhodných nabídek,byl jediný, kdo dokázal Blackovu matku zklidnit tak, aniž by přišel k úhoně. Ale byl to zbabělec, to se muselo nechat.
,, Pojďme rovnou k věci. Řekněte nám, co víte Blackforde. Znám ten váš pohled. Víte víc, než říkáte, že víte. Tak to vysypte. Sám moc dobře víte, co by se stalo, kdybyste selhal," řekl Orion s hlasem plným autority. To mě překvapilo. Většinou jsem slýchala mluvit takhle pouze Walburgu. Orion se vždy držel v postranní.
,,Já neselžu," zasyčel Blackford hlasem plným pohrdání.
,,K věci," vyzval ho Orion.
Blackford se otráveně podíval směrem k oboum Blackovým.
,,Pozvěte tu druhou," řekl.
,,Ta starší to není? "zajímala se Walburga jako by to nebylo jasně řečené ať už se jednalo o cokoliv.
,,Nejsem si jistý," přiznal pomalu. Mám z ní divný pocit, který mi říká, že se v ní mýlíme."
Walburga praštila pěstí do stolu. ,, Musí to být ona!" řekla rozlíceně. ,, Prostě musí."
,, Věštba nemluví určitě. Může to být i ta druhá. Dojdi prosimtě za tvou přítelkyni Wilsonovou a řekni ať na příští večírek vezme i svou mladší dceru. Myslím že všichni budeme mít chuť ji co nejlépe poznat," řekl úlisným hlasem. Ačkoliv nemluvil směrem ke mně, nemohla jsem si pomoct a musela jsem se otřást. Eew. Podívala jsem se na Blacka. Ve tváři se mu střídal zmatek se vztekem. Jo, tak na tom jsme byli podobně. Obraz se přetočil a najednou jsme se ocitli v jiném sídle Blacků. Nepoznávala jsem to, ale soudě podle Blackova opovržení jsem soudila, že na něj nemá o moc lepší vzpomínky než na Grimmauldově náměstí.
Tentokrát se Robby schovávál za stromem, kde zaléval květiny. Nebo odtud to tak vypadalo, ale já bych se vsadila klidně o galeon, že to pouze předstíral a odposlouchával.
,,Robby byl vždycky na moji straně, i když to nemohl dávat moc otevřeně najevo," zašeptal mi Black do ucha. Usmála jsem se na něj a jemně ho pohladila po ruce.
,,Nebudu to nadále tolerovat Siriusi," ozval se skřehotavý hlas Blackovy matky. Překvapením jsem pootevřela ústa. S Blackem jsme stáli tak, že jsme viděli pouze paní Blackovou. Ale když jsem popošla o kousek dál, zahlédla jsem Siriusovi spanilou tvář. Byl mladý. Ne že bych tím chtěla říct, že by byl nějaký staroch, ale byl o tolik mladší. A možná šťastnější, pomyslela jsem si, i když v této situaci se moc nadšeně netvářil.
Koukla jsem se na něj a musela jsem se rozesmát. S úsměvem na tváři sledoval svoji mladší podobiznu a viděla jsem v jeho obličeji pýchu. Byl pyšný na to, že to všechno zvládnul.
,,Kolik ti bylo?" zeptala jsem se ho.
,,Jo, tak to mi bylo čerstvě třináct. Právě se chystám do třetího ročníku," zařechtal se.
,,Je mi jedno co budeš a nebudeš tolerovat matko. Nebudeš mi říkat co mám a co nemám dělat. Možná jsi moje biologická matka, to ale neznamená, že mi budeš zasahovat do života," řekl hrdě se vztyčenou bradou. Píchlo mě u srdce. A já si o něm myslela bůhví co, když si ty roky musel prožívat sám tohleto peklo. Měla jsem ho za poloviční zrůdu, jako byla jeho matka. Jenomže jsem neznala celou pravdu. Neznala jsem celého Blacka.
Walburga se napřáhla a uhodila ho. Zalapala jsem po dechu. Ta svině. Já až ji potkám, tak ji ukážu zač je toho loket.
,,Už se nemůžu dočkat," mrkl na mě Black. Počkat, já sem to řekla nahlas?
Třináctiletý Sirius vzdorovitě vystrčil bradu a utřel si krev, která mu řekla ze rtu.
,,Zbij si me kolikrát chceš, bij mě do němoty jak to ráda děláš ale nikdy nezměníš ten fakt, že James je můj nejlepší kamarád a že moji kamarádi jsou mnohem lepší než ty a celá tahle čistokrevná sebranka," to už Walburga vytáhla hůlku a vyslala proti němu nějakou neznámou kletbu. Ať to bylo co to bylo, Sirius se zmítal v křeči, z koutku očí mu vytékala krev.
Nemohla jsem se na to dívat. Byla to hrůza.
,,První den kdy na mě moje matka použila kletbu Cruciatus," zalapala jsem po dechu.
,,A já to vydržel."
Počkat. Takže malý nevinný Sirius, který byl mladší než tenhle třináctiletý musel zakusovat podobná muka?
,,Budeš dělat co ti říkám," zasyčela. Mladý Sirius, ačkoliv byl v agónii se rozesmál. Nahlas.
Což Walburgu ještě víc popudilo.
,,Nikdy nebudu na tvoji úrovni a ty víš že přes moji mrtvolu nic takového neudělám a můžeš mě mučit jak chceš," zasípal vysíleně.
,,I když se nemáme v lásce nikdy v životě bych ji nešpehoval," zasyčel. ,,Všichni moji kamarádi jsou mnohem víc, i když jsou z mudlovských hodin. Víš matko, krev z lidí nedělá rodinu. To láska. "
Ozvalo se zašustění. Walburga i mladý Sirius trhli hlavou. Z křoví se vynořila Siriusova mladší podobizna.
Regulus.
,,Ach už jsem se bál že se nepřijdeš pokochat Regu," řekl ironicky Sirius a ušklíbl se. Pomalu se zvedl ze země a při tom se držel za bok.
,,Regulusi. Ty bys to mohl udělat. Když tvůj bratr je takový tvrdohlavý idiot. "
Mladší Sirius se rozesmál.
,,Myslíš si že náš malý Reg je tak chytrý a bystrý, že by obelstil Wilsonovou? Matko nevím, co tady hraješ za hru, ale říkám ti na rovinu, nad ní tu hru nevyhraješ," tím si vysloužil ránu do žeber od svého mladšího bratra.
,, Regu!" Přistihla jsem se jak frustrovaně křičíme na jeho mladšího bratra, i když by mě v životě nemohl slyšet.
Black mi stiskl ruku.
,, Nebýval vždy takový. Měl nahnáno. Když u toho nikdo nebyl, byli jsme jako skuteční bratři. Ale jak přišlo na věc, zvolil si to, co bylo snazší na úkor toho, co bylo správné. Ten den si pamatuju jako by se to stalo včera. Byla to první velká rána do zad z jeho strany. "
Dívala jsem se na celou scénu, co se odehrávala přede mnou a nemohla uvěřit vlastním očím.
,,Tvoje matka chtěla, abys mě špehoval.
Ale proč?" nechápala jsem.
Black pokrčil rameny.
,, Řekl bych, že nám to pomohou odhalit Robbyho vzpomínky."