Wilsonová? Dej mi pokoj, Blacku.

Narozeninové překvapení 1/3

Měla jsem pocit, že to bylo teprve před chvílí, co jsme dorazili do Bradavic a září se rychlostí blesku přehouplo v listopad.

,,Takže každý rok o tom ví, že je to na jeho počest, ale tentokrát to nebude čekat a bude to překvapení," začal nám vysvětlovat James a Lily s úsměvem na tváři přikyvovala.

,,Rozdělila jsem úkoly. Katie ty budeš mít na starost pití, jídlo už je zařízené. Remus s Emily půjdou do Prasinek vyzvednout dárky a dekorace a já s Jamesem to budeme mít necelou hodinu na to, abychom to tu zdekorovali a zorganizovali s ostatními účastníky," řekla a nepřestávala se usmívat. James se šťastně usmál a vtiskl Lily polibek do vlasů. Oba dva byli tak sladcí a zamilovaní až po uši.

,,Máme tu výhodu, že je sobota, takže narozeninové překvapení pro Blacka bude jednodušší zorganizovat," řekla Lily.

,,Jak odvedeme jeho pozornost?" zeptal se Remus. No, to je dobrá otázka. Pravda byla taková, že Black byl v takovém rozpoložení, že jeho pozornost nebylo nijak těžké odvést, jelikož se stále toulal někde ztracen v  myšlenkách, nevěděla jsem nad čím přemýšlel, i když jsem tušila kolem čeho se jeho myšlenky točí.

,,Myslela jsem, že by Katie-" začala Lily, ale já ji přerušila.

,,Co? Absolutně ne! Zbláznila ses?!" vyštěkla jsem po ní.

,,Já vím, že se nesnášíte, ale možná by ho to mohlo na dost dlouho zaměstnat. A šlo by jen o hodinku předtím, než to bude připravené," prosila mě Lily a mě nezbývalo nic jiného, než přikývnout, protože jak to Lily prezentovala a stejně mi nedávala moc na vybranou.

Střetla jsem se s Jamesovým pohledem a ten kmitl očima k portrétu Buclaté dámy. Neznatelně jsem přikývla.

,,No, tak to bychom měli. Díky moc a dejte se do práce!" řekla Lily. Uchechtla jsem se, Lily prostě musela mít všechno zorganizované tiptop. 

Vyšla jsem ze Společenské místnosti a chvíli jsem čekala, než se James objevil.

,,Promiň, musel jsem se nějak zbavit Lily," usmál se a následně zčervenal. Ani jsem se nepokoušela skrýt úšklebek a když si toho James všiml, zrudnul ještě víc.

,,Nevypadá to Jamesi, že by ses tak moc snažil," řekla jsem se smíchem a on mě praštil do ramene, až to trochu zabolelo. Dotčeně jsem se na něj podívala, ale James se smál.

,,Nechceš to probrat víc v soukromí?" zeptala jsem se, když jsme míjeli hlouček havraspárských studentů, kteří se na nás pochybovačně dívali.

,,Dobře, vím o jednom místě," řekl a vzal mě za ruku.

*

Když mi James řekl, že ví o jednom místě, rozhodně jsem si nepředstavovala místo jako z hororu. Opravdu jsme nemohli jít třeba k lesu, Nebo klidně na druhý kraj lesa? Cestou do Prasinek? K jezeru?

,,Jamesi, tobě normálně ruplo v palici," naštvaně do něj strčím.

,,Neboj, je to tu bezpečné, chodíme sem při úplňku," řekne.

,,To já vím moc dobře Jamesi, bývám tady taky," zavrčím. Sice s tím James nikdy předtím nesouhlasil, ale když jsem nabyla své zvěromázské podoby, jako první věc, kterou jsem udělala bylo to, že jsem s klukama dohlížela na Remuse, ať o tom věděli nebo ne, bylo mi to jedno. Právě před rokem jsem touhle dobou Blackovi zachránila krk.

,,Co je špatné být tady?"

,,Nevím, možná, že když nás někdo uvidí vycházet z Vrby mlátičky, tak jim to bude podezřelé?" uchechtnu se.

,,Tak to vezmeme Prasinkami," řekne a já souhlasně zamlaskám.

,,A že jsi to ty, tak tě zvu na Máslový ležák a do Medového ráje, máme asi tři hodiny, než se toho všeho musíme chopit," řekne.

Nadzvednu obočí. ,,To ti řekla Lily?" James se nervózně podrbe na zátylku.

,,Všechno přehání," řekne. Uchechtnu se, znám Lily opravdu dobře, takže je mi jasné, že James právě teď nepřehání.

,,Takže?" zeptám se v naději, že mi konečně řekne, o čem se mnou chtěl mluvit, i když vím moc dobře, čeho se to bude týkat, ale raději hraji hloupou, než abych přiznala, že vím, co se chystá.

,,Tichošlápek. Jsi s tím v pohodě?" zeptá se a já v jeho očích vidím lítost. James moc dobře ví, jak se cítím a moc dobře vím že nejsem v pohodě, ale snaží se mi to ulehčit, proto mu vděčně stisknu ruku a posadím se na okraj postele, která až nechutně zavrzá, jako bychom byly v nějakém hororu.

,,Nejsem a nebudu. A ty to víš Jamesi, jenže s tím nic nemůžu dělat. Nemůžu mu to říct, nemůžu nic," povzdechnu si.

,,A kdyby mu to řekl někdo jako-" a já se prudce zarazím.

,,Už jsem ti to říkala, nemůžeš mu to říct. Nesmíš. Neexistuje žádné východisko a já možná ani nechci, aby to věděl, bylo by to pro nás oba složitější, i kdyby to věděl, nebylo by to východisko. Prostě to nějak zvládnu. Je to jen hodina. A u toho se zkusím nezhroutit," usměju se, ale James i já víme, že ten úsměv je falešný a že skrývá všechnu bolest, kterou potlačuju uvnitř.

***

,,Kdo by to byl řekl, že U tří košťat bude tak narváno?" zabrblám naštvaně. Bylo tam tak narváno, že jsme byli nuceni si vypít máslový ležák venku.

,,Tak a šup do Medového ráje a ne že svoje slovo porušíš," řeknu .

,,Bohužel budu muset, protože jsou tři hodiny," řekne a já zakleju.

,,Budu si to pamatovat ale," řeknu. Najednou přilétne sova a usadí se Jamesovi na rameni.

,,To je Lily," řekne. ,,Prý se Tichošlápek potlouká kolem a Lily ho potřebuje dostat pryč z hradu. Sháněl se prý po mně. Poslala ho do Prasinek." Vím, kam tím míří, ale vůbec se mi to nelíbí.

,,Řekla hodinu," řeknu nesouhlasně a James se na mě soucitně podívá, což je ještě horší. ,,Jo běž, vyzvedni to pití já ho zdržím čtyři hodiny," protočím očima a James mě obejme. 

,,Jsi nejlepší," vtiskne mi pusu na tvář a já jen zakroutím hlavou.

,,Tak jako vždycky?" zeptá se a já přikývnu. 

Shodím nejbližší sklenici s výbušnými bonbóny a spustím povyk, tak jak to za ta léta máme nacvičené. Nikdo si nevšimne Jamese mizejícího ve skladu k tajné chodbě.