Wilsonová? Dej mi pokoj, Blacku.

Odhalení

Věděla jsem, že jsem vzhůru, ale neodvažovala jsem se otevřít oči, protože kdybych je otevřela, znamenalo by to, že bych musela odejít. Ne, chtěla jsem v jeho obětí zůstat o chvíli déle, byť to mohlo působit sobecky. Black spal. Poznala jsem to podle jeho pravidelného dechu. Hlavu jsem měla opřenou o jeho hruď a poslouchala jsem, jak mu buší srdce.

,,Co má tohle znamenat?" nemusela jsem otevírat oči, abych poznala Jamesův hlas. Věděla jsem, že je to on. Nechápala jsem, co tady ale dělá. Vždyť jsme přece usnuli - ve Společenské místnosti sakra. Můžu být ráda, že si nás všiml jako první James. Stále se ale bojím otevřít oči a čelit mu. Jaký postoj na to asi bude mít? Black se pode mnou zavrtí a otevře oči.

,,Wilsonová," zachraptí a pak se zarazí.

,,Nazdárek Dvanácteráku," nervózně zakoktá. Teď už se rozhodnu otevřít oči a setkám se s Jamesovým přísným pohledem. Očividně bych se z toho mohla vymluvit, že jsme usnuli, ale je mezi námi znát tělesná blízkost, důvěra. A takový drobný detail - oba jsme nazí. 

Když se na mě James rozhněvaně podívá, přitisknu si k tělu přikrývku. James na nás oba naštvaně hledí a samým rozhořčením roztáhne chřípí nosu. 

Nevím, co říct. Přeci jen je dost očividné, co se tady v noci dělo. A Jamesovi je to jasné více než dost. Má, co dělat, aby nevybuchl. Poznám to, protože se mu vždy, když je naštvaný na spánku objevuje malá žilka. Cuká mu v ní. To znamená, že je hodně naštvaný. Nevím, co říct a Black to očividně taky neví. 

,,Zbláznili jste se nebo co?" musí šeptat, protože je brzy ráno a James očividně nechce nikoho probudit. Jsem mu za to vděčná, protože pohledy celé Nebelvírské koleje na mě s Blackem by zničily celou mojí reputaci. 

,,My-" začne Black vysvětlovat, ale James ho nenechá větu dokončit. 

,,Za půl hodiny se sejdeme u jezera. Očekávám vysvětlení. Od Vás obou," se zlobou v očích nám věnuje poslední pohled, než nasupeně vypochoduje po točitém schodišti do své ložnice.

Já a Black se na sebe podíváme. Je nám jasné, že nemáme moc času na to, abychom vymysleli nějakou historku, která by Jamese uspokojila natolik, že by se na nic nevyptával a nebyl na nás naštvaný. Vyměníme si zmatený pohled. Black ví, na co myslím. Ví, že se k Jamesovi za žádnou cenu nesmí dostat, co se mezi námi stalo. Jako na znamení, že chápe mi jemně stiskne ruku. Je čas se připravit na výslech.

*

Cestou k Černému jezeru několikrát klopýtnu, jak jsem nervní. Nevím, jestli je to tentokrát mou nervozitou nebo mou nešikovností. Black je ve tváři celý bledý. Z dobrého důvodu se mě nikdy nesnažil dostat do postele. Jasně, pošťuchovali jsme se, ale nikdy by to nedokázal dovést až do konce, protože by ho James zabil. A Black si na ten den moc dobře vzpomínal.

Bylo mi mdlo. Celý svět se točil, vše se mi míhalo před očima. S tvrdým žuchnutím jsem dopadla na tvrdou zem. Bolelo to. Měla jsem podezření, že mi Cooper něco hodil do pití. Měla jsem jednu skleničku. Jednu. Nebo to bylo možná tím, že to byla vůbec moje první sklenička ohnivé whiskey. Otec vždycky říkával, že člověk se stane odolným vůči alkoholu tím, že ho bude pít ve velkém. Že si jeho tělo na přísun alkoholu zvykne. Možná na tom bylo něco pravdy, ale hlava se mi točila. Musela jsem se nadechnout čerstvého vzduchu.

Zapřela jsem se, až to bolelo. Najednou, aniž bych se stihla nadechnout  jsem stála na zemi. A měla jsem cizí ruce okolo pasu. Nadechla jsem se vůně toho neznámého cizince. Voněl jako rozbouřené moře.

Otočila jsem se a zahleděla jsem se do těch známých bouřkových očí, které mě propichovaly každou minutu mého života. Hleděla jsem do očí mého úhlavního nepřítele. Sirius Black. Sukničkář. Cassanova. Lamač dívčích srdcí. Říkejte si mu, jak chcete.