Wilsonová? Dej mi pokoj, Blacku.

Vyhraný boj

Věděl jsem, že jsem tam neměl, co pohledávat. Jenže jsem musel. Měl jsem tolik otázek a potřeboval jsem na ně znát odpověď, i když mi je odmítala dát. Jenže si jen ubližovala a já jsem se na to už nehodlal dívat. Stále se mě snažila přesvědčit, že se jí daří mě přesvědčovat, že mě nemiluje, jenže nebyl jsem slepý. Možná, kdybych ji neznal od šesti let, ale od jejích jedenácti, bych ji uvěřil. Kdybychom neměli společnou minulost,  věřil bych ji, kdybych ji neznal. Už několikrát mi lhala do očí a já to ze začátku těžko rozpoznával, jenže jsem si začal všímat toho detailního prvku, kdy mírně vykulí oči a nadzvedne obočí, jako by se samu sebe snažila přesvědčit, že říká pravdu. Jako tehdy, kdy jsem se ji v lese ptal, od čeho má tu jizvu. Věděl jsem, že je to jizva, kterou jsem šil.

Podklouzly ji nohy, když jsme přecházely po zídce a ona z ní spadla dolů. Přímo do směti střepů. Vyvázla z toho celkem dobře, až na levé předloktí, kde si zabodla opravdu velký střep. Pamatuji si, jak rána nepřestávala krvácet a jak jsem začal vyšilovat. Bál jsem se, že mi vykrvácí. Už tehdy mi došlo, jak ji miluju, při myšlence, že bych ji navždy ztratil jsem se chtěl z té zídky vrhnout po hlavě dolů a už se nikdy neprobrat.

Procházel jsem bradavickými chodbami, ne za úmyslem jít za Wilsonovou, ale měl jsem o čem přemýšlet. Přikryl jsem se neviditelným pláštěm, abych nenarazil na nějakého učitele nebo Filche a on mi nedal školní trest. Tresty bez Wilsonové byly totiž zatraceně nudné.

Vešel jsem do Společenské místnosti a uviděl jsem ten zjev. James držící Wilsonovou v náručí a ona, která hlasitě oddechuje a po tvářích se ji kutálejí slzy. Bylo to tak bolestivé, že jsem se chvíli nemohl nadechnut. Chtěl jsem se rozeběhnout a obejmout ji, ale nemohl jsem. Ona mě neviděla. Nemohla. Neměl jsem tu být. Otočil jsem se, že půjdu pryč a vtom jsem uslyšel slova, která mě donutila přimrznout na místě.

,Víš, jedna věc je, když někoho, koho miluješ nemůžeš mít, protože ho má někdo jiný, ale když víš, že ho můžeš mít, ale zároveň nemůžeš, protože víš, že by ho to stálo holý život... Teprve pak zjistíš, co je skutečná bolest," řekla.  Moje srdce začalo bít jako splašené. Věděl jsem, že mluví o mě. Věděl jsem, že mě miluje, ale nikdy by mě nenapadlo, že tak moc. Že mě miluje tak  moc jako já ji. Nechtěl jsem, aby trpěla. Vůbec trpět nemusela. Co to bylo za kecy, že by mě to stálo holý život?

,,Jedno nechápu. V ten den lese, kdy ti řekl, že tě miluje... Nedokážu si to představit. Nedokážu si představit, jak moc tě Tichošlápek musí milovat. Nikdy nikomu neřekl, že ho má rád, až doposud. Myslím, že za to částečně můžeš ty Katie. Neber to prosím na lehkou váhu Katie. Musí tě ohromně milovat, když za tebe tak bojuje, musíš pro něj znamenat celý svět. Vem si Tichošlápka před rokem, vím že tě miloval po celou tu dobu, ale stejně. Něco jsi v něm probudila minulý rok," pomalu jsem se otočil a spatřil jsem ve svém nejlepším příteli něhu a laskavost. Měl jsem chuť ho obejmout. Dvanácterák byl můj nejlepší přítel a já bych pro něj obětoval svůj vlastní život, věděl jsem, že i on to má podobně ale slyšet ho, jak o mně mluví a já mohl na vlastní uši slyšet, jak mu na mě záleží...

A pak Dvanácterák řekl něco, díky čemu jsem ucítil záchvěv naděje. 

,,Řekla jsi, že s ním nemůžeš být, protože jeho matka zabila Sarah, ale proč?" zeptal se. ,,Vím, že ti vyhrožovala před lety, ale ty jsi sama řekla Tichošlápkovi, že je tvá sestra pryč kvůli jeho matce. A Tichošlápek stále žije. Neznamená to, že už ho to neohrožuje?" zeptal se jí ale Wilsonová zavrtěla hlavou. Měl jsem, co dělat, abych se nerozbrečel.

Sirius Black, bradavický Cassanova na pokraji slz. Co by si o tom myslel celé Bradavice? Jenže tyhle věci mě už dávno nezajímaly. Od té doby, co jsem poznal ji. Jenže jsem ji poznal v šesti letech svého života. Jenže já nemyslel tu šestiletou holčičku do které jsem se jako dítě zamiloval. Já se do ní zamiloval znovu. Bez toho, aniž bych tušil, že byla tou dívkou na tom plese, kvůli ní jsem uzavřel před lety své srdce. Jenže čím více jsem trávil s Wilsonovou čas tím více jsem se do ní zamilovával, přestože jsem sám sobě namlouval, že ji nenávidím. A to bez toho, aniž bych tušil, že ji znám lépe, než vím.