Wilsonová? Dej mi pokoj, Blacku.

Plán A

První, čeho si všimnu je to, že je tu obrovské množství pavučin. Ale jako fakt obrvské. Spolknu knedlík, který se mi dělá v krku. Snažím se nepřemýšlet o množstvím pavouků, které by se tady mohlo vyskytovat. Raději se soustředím na náš plán A.

Udělám pár kroků, jako myška, ale podlaha je tady asi sto let, protože každý můj krok neskutečně vrže. 

,,Ševelissimo," zašeptá Black za mnou.

,,To mě nenapadlo," přiznám. Black se ušklíbne.

,,Takhle bychom s tím plánem moc daleko nedošli, kdyby si prakticky celému baráku oznámila, že jsme přišli," dloubnu do něj loktem a pak mu pošlu vzdušnou pusu.

Kretén jeden. Myslí si, bůhví jak není chytrej. Možná má pravdu, ale já to nahlas rozhodně přiznávat nebudu. Obzvlášť teď není vhodná doba na naše handrkování uprostřed záchranné mise. 

Náš plán je takový, že nenápadně obhlédneme terén. Já najdu Sarah. Black bude hlídat, popřípadě odvádět pozornost. Až budu mít Sarah, dám Blackovi signál k odchodu a všichni tři, co nejrychleji zmizíme.

Brumbál říkal, že by tady mělo být minimum Smrtijedů, ovšem dost pochybuju o tom, že by tady Sarah zůstala nehlídaná.

,,Pokud se odtud vrátíme živí, James mě nejspíš zabije, že jsme sem šli bez něj," řekne Black a já se zasměju. Nikdo nás naštěstí nemůže slyšet, my ale můžeme slyšet je. Což nám právě teď dává celkem výhodu.

Dorazíme s Blackem k točitým schodům, které vedou dolů. ,,Budeš hlídat okolí, já půjdu dolů. Je celkem velká šance, že by tam mohla být. Cely nebývají umístěné někde výš, než v podzemí," řeknu.

Black se se mnou chce hádat, já ho ale zastavím. ,,Je to má sestra, se mnou půjde," řeknu. Black chce protestovat, ale ví, že mám pravdu. S ním by nešla.

,,Kat," zašeptá. Zvednu k němu hlavu. Black se ke mně rozeběhne a políbí mě. Překvapeně mu ten polibek opětuju. ,,Dávej na sebe pozor, prosím. Vím, že je to tvá sestra, ale v tuhle chvíli ji neznáš o nic víc, než já," řekne a já přikývnu. Poté se vydám po točitém schodišti dolů.

*

Mám pocit, že je slyšet každá kapka vody, která dopadne na zem. Je to děsivé. Celé mi to připadá jako z hororu. A já jsem ta hrdinka na kterou všichni křičí, ať není blbá a nechodí tam, že zemře. A ona je stejně neposlechne.

Když se konečně ocitnu v podzemí, musím se něčeho chytit, abych neztratila rovnováhu. Jsou tady desítky cel. Tohle bude trvat pěkně dlouho.

*

Z toho procházení všech různých cel se mi točí hlava. Většina z cel je prázdná. Pár z nich je obsazených, ale většinou jsou to muži. Rozhodně to není Sarah. 

A když dojdu k poslední cele, tak mě uhodí krutá realita. Sarah tady není. Rozhodně ne v jedné z těhlech cel.

Vydám se rychle k točitému schodišti a začnu stoupat rychle nahoru. ,,Blacku!" syknu potichu, abych mu mohla říct, že Sarah tam dole není. Když vystoupám nahoru, abych to Blackovi oznámila, poleje mě hrůza. Black tady nahoře není.

*

Bolest. Najednou ochromující bolest. Nic nevidím. Všude je tma. Katie. Tam někde je Katie. Sama. Je to past. Chtějí ze mě udělat past. 

,,Jestli jsi to ty matko, tak tě osobně vykuchám," zavrčím. Ozve se mužský hluboký smích. 

,,Za chvíli se se svou drahou matinkou setkáš chlapečku," tenhle hlas rozhodně neznám.

Poleje mě vlna vzteku. Takhle to skončit nemělo. Nemůžou mě využít k tomu, aby přišla Katie. A já moc dobře vím, že přijde, protože je tvrdohlavá a je ochotná pro mě obětovat všechno. Je tvrdohlavá, protože si nezachrání vlastní kůži a radši ji bude nasazovat pro záchranu ostatních.  A proto ji tak moc miluji.

Někdo mi konečně sundá tu pásku z očí. Jsme uprostřed nějaké haly. Je tu plno neznámých tváří, ale i několik známých. Včetně jeho tváře. Voldemortovy.

*

V životě jsem tak rychle neuháněla. Kdyby nebyl tenhle dům tak obrovský, už dávno bych je našla. Sarah. Sirius. Sarah Sirius. Sarah Sirius.

Cítím v sobě nahromaděný vztek, který se mísí se strachem. Adrenalin mi koluje v žilách a já cítím jak se v mém nitru probouzí lev. Jako by se ve mně samotné probouzel Nebelvír. 

Narazím na domácího skřítka. A napadne mě šílený nápad.

,,Skřítku!" oslovím ho. Skřítek se zarazí a otočí se směrem ke mně. 

,,Pojď ke mně. V tichosti. Nevydávej žádné zvuky," řeknu pomalu a soustředím se na to, abych to udržela.

Skřítek se ke mně pomalu došourá. Potřebuji si ověřit, že to opravdu funguje.

,,Skákej po jedné noze," řeknu. Poslechne.

,,Dobrý, můžeš přestat," řeknu mu.

,,Dovedeš mě za ostatními. V diskrétnosti. Jsi s námi. Ochráníme tě, když ochráníš nás. Ke komu se Váže tvá loajalita?" zeptám se ho.

,,K Vám," řekne. Paráda. Okouzlení v praxi, taky není nejhorší.

*

,,Sirius Orion Black," zasyčí.

Znechuceně se na něj podívám. 

,,lord Voldemort, jaké překvapení," poznamenám suše. Jeho tvář se zkřiví vztekem. A v tu chvíli se do toho vloží má matka. 

,,Jak se opovažješ, ty špíno," zasyčí na mě.

,,A mluvíš teď o sobě matko? Protože ta část s tou špínou mi opravdu připadá, jako bys o sobě mluvila," řeknu poněkud ledabyle, ale ve skutečnosti mi srdce buší jako o závod.

,,Jsi ostudou celého rodu," sykne na mě.

,,Je mi potěšením matko.  Moje mínění o naší rodině není zrovna dvakrát pozitivní. Možná ti to došlo po tom, co jsem utekl, vzpomínáš?" Má matka zrudne vzteky a to je přesně to, čeho jsem chtěl dosáhnout. Sarkasticky se na všechny ušklíbnu.

,,Nebelvír," zasyčí Voldemort. ,,Máš ostrý jazyk jako břitva. Uvidíme, jak se budeš usmívat, až sem dorazí tvá přítelkyně. Nebo spíš snoubenka?"

*

Celou dobu, co mě skřítek vede někam nahoru, přemýšlím o tom, co se právě stalo. Opravdu jsem použila svou moc, nebo je skřítek jenom zavázán poslouchat ostatní?

Dovede mě ke dveřím.

,,Tudy, slečno," řekne mi. Zhluboka se nadechnu a vstoupím do místnosti. Moje srdce vynechá několik úderů. Sirius leží v kaluži krve. Dýka mu trčí z pravého boku. Rozeběhnu se k němu, když v tom zasípe: ,,Kat, nedělej to, je to past."

Ale v tu chvíli už je pozdě.