Wilsonová? Dej mi pokoj, Blacku.

Výprava

Zarazím se. Jsem opařená. Pomalu mi dochází význam těch slov. Black si mě chce vzít. Uprostřed toho všeho nepořádku, co se děje, jak blízko jsme k tomu, aby začala válka, mě Black žádá o ruku.

,,Ty jsi magor," zasměju se a pohladím ho po vlasech. 

,,Je to ano, Wilsonová?" nedokázala jsem udržet vážnou tvář. Po tom všem, čím jsme si prošli, po tom všem mě bude žádat o ruku a oslovovat mě Wilsonová. 

,,Blacku, jsi naprostý blázen, ale na tom nezáleží, protože jsi můj blázen, jasné? A když vezmu v potaz, co jsme se za poslední dny všechno dozvěděli, jak se nám obrátil skoro celý život vzhůru nohama, nemůžu uvěřit, že po tom všem myslím na něco tak mudlovského, jako je žádost o ruku," zasměju se a všimnu si jemných kapiček potu, které mu stékají po čele. 

Světe div se, Sirius Orion Black je nervózní, vlastně možná mnohem víc, než nervózní, on je vystresovaný. Že bych ze všech věcí, které dokáží 24/7 sebevědomého Siriuse Oriona Blacka vystresovat, budu já? To si napíšu do životopisu, jestli tohle přežijeme. 

A jaké jsou Vaše schopnosti slečno Wilsonová?

Dokážu znervóznit Siriuse Oriona Blacka, bývalého místního Cassanovu.

Bereme Vás!

,,Katie, jestli-" řekne, ale já ho přeruším.

,,Blacku, jako bys to nevěděl. Milovala jsem tě už jako malá holka. Jsi láska mého života, vždyť jsem ti to sama řekla před chvílí. A jestli tě za tu dobu, co jsme spolu nepřesvědčili mé činy o tom, jak moc tě miluju, tak bych asi měla rozbít ksicht tvé matince, která tě celý život vychovávala v duchu toho, že si nezasloužíš být milován a že tě nikdo nikdy milovat nebude, protože pro mě jsi dost dobrý, ano? Jsi pro mě mnohem víc než to a jestli tě jen na maličký okamžik napadlo, že si mě nezasloužíš, tak se šeredně pleteš, protože to já si nezasloužím tebe. Samozřejmě, že ano ty můj tupče," zasměju se a Black si konečně oddechne.

Navlékne mi prstýnek na ruku a políbí mě. Je to polibek plný ujištění, že všechno zase bude dobré, že nás čeká lepší budoucnost, že máme, za co bojovat.

*

,,Možná kdyby nám to ten mamlas řekl předem, tak tady nemusíme trávit tři týdny předstíráním, že jsme mudlové a mohli jsme aspoň vymyslet nějaký plán," řekne Black podrážděně.

Šťouchnu ho do ramene. ,,Takhle bys o Brumbálovi mluvit neměl," usměju se a on na mě dětinsky vyplázne jazyk. Poslední z mála chvil, kdy si můžeme dovolit se chovat jako děti.

,,Vážně, copak to paktování s těmi mudly k něčemu bylo?" ptá se podrážděně.

,,Samozřejmě Blacku. Všechno má svůj důvod. Myslím, že v téhle době je obzvlášť důležité porozumět lidem, na které je nahlíženo jako na ty méněcenné," řeknu pomalu.

,,A navíc, chodili jsme na Studium mudlů, no ne? Tohle byla spíš taková praxe," řeknu zamyšleně.

,,Praxe, to teda. Hlavně, když zjistíš, že Sarah je naživu a hodí na tebe to největší břemeno světa," zabrblá popuzeně.

Zhluboka si povzdechnu. Trochu jsem to čekala, že se s Blackem dřív nebo později dostaneme k tomuhle tématu, ani on ani já z toho nejsme nadšení, ale pokud vím, že by Sarah mohla být kousek ode mně, nebudu jen tak sedět na zadku, po všem, co jsem se dozvěděla.

,,Taky z toho nejsem nadšená, ale je to má sestra," řeknu jemně.

Black si povzdechne. Pomalu se blížíme k vile, ve které by má sestra mohla být.

Jsem jako uzlíček nervů. Mám strach. Ne jen z nástrah, které by tam na nás mohly být přichystané, ale hlavně mám strach, co s Sarah udělalo šest let v jedné cele. Jestli je to pravda... Jestli opravdu byla šest let zavřená v jedné cele, nedokážu si představit, jaké to musí být. Co to udělá s její psychikou. Možná měl Brumbál pravdu, možná už to nebude moje Sarah.

S Blackem si vyměníme nervózní pohledy.

,,Na tři?" zašeptám.

,,Na tři," potvrdí Black a rozkopne dveře.