Wilsonová? Dej mi pokoj, Blacku.

Narozeninové překvapení 2/3

,,Wilsonová."

Ztuhnu. Jeho hlas je pro mě jako pohlazení po duši a zároveň připomínka toho, proč je má duše rozdrásaná na několik kusů, které nikdy nepůjdou dát dohromady.

,,Blacku," zním odměřeně a tak taky chci znít, i když bych se nejraději rozeběhla a políbila ho a už ho nikdy nepustila. Začala bych na něj křičet, jak moc ho miluju a že je blázen, pokud to nemůže vidět.

,,Neviděla jsi Dvanácteráka?" přesně jak Lily předpovídala.

,,Někam odešel, měli jsme naplánovaný celý den v Prasinkách," řeknu.

A Black se chytí, stejně lehce, jak předpovídala Lily. ,,Tak to mi asi nezbude nic jiného, než s tebou strávit den v Prasinkách," řekne s uličnickým úsměvem a já si pohrdavě odfrknu, i když mi srdce začne bušit o sto šest.

,,Tak to abychom vyrazili, slyšel jsem, že je U Tří Košťat pěkně narváno," usměje se na mě a mé srdce zaplesá. A je to opět jako bych se ocitla v lese jen s ním.

***

Je příjemné zapomenout na krutou realitu. Je příjemné si užívat ty zakázané chvíle, které si normálně užívat nemůžete. Je to nemožné. Přesto to teď dělám. Sedím s Blackem v hostinci, máme asi pátý máslový ležák a smějeme se jako dva pubertální jedinci, kterými tak trochu jsme.

Je příjemné okusit, jaké by to mohlo být, kdybychom žili v dokonalém světě, kde bychom mohli být spolu. Kde bych ho mohla svobodně milovat a on by mohl svobodně milovat mně. Jenže takhle to nejde. Takhle to nefunguje. Žijeme v nedokonalé a kruté realitě, kde mučím samu sebe, abych zachránila jeho život. 

Přesto si ráda těch pár příjemných chvil s ním ukradnu. Rozumíme si. Vždycky jsme si rozuměli. A vždycky budeme. Ať jsme na stejné vlně sarkasmu, našich posměšků. Smějeme se murénám, které se kolem něj sbíhají a Black je s úšklebkem na tváři a s pohrdáním v hlase odpálkuje. Smějeme se. Pak se na mě podívá s jiskřičkami v očích a já vím, že se na mě dívá s láskou. Vím, že ho jeho srdce bolí se dívat takhle na mě a vím to, protože se na něj takhle dívám já. Raději bych přihlížela, jak mě nenávidí.

,,Tak na co si připijeme?" zeptá se, když nám donesou sedmý máslový ležák.

,,Přece na tu naši nenávist," ušklíbnu se a můj hlas přetéká sarkasmem. Je to náznak. Naznačujeme si, že ve skutečnosti nevěříme tomu, že mezi námi je nějaká nenávist, ale hrajeme si na to. Předstíráme. Předstíráme, že nám není ještě hůř, když spolu strávíme nějakou společnou chvíli. Předstíráme něco, co nejsme. A tak si přiťukneme a vypijeme ji do dna.

***

,,Musím říct Wilsonová, že jsem si to s tebou dnes užil," řekne Black. Zaprvé Black niky nedává najevo své city, ale to už je minulost, protože tohle je Black, jakého z něj udělala láska. 

,,Já s tebou taky Blacku," uchechtnu se jako bychom se pošťuchovali jako malé děti před šesti lety. Občas si přeji, abychom se opět mohli stát těmi malými dětmi, kterým nic nehrozilo a byly daleko více svobodné, než jsme my dnes.

,,Heslo?" zeptá se Buclatá dáma. Srdce mi začne bušit rychleji, než předtím. Jsem nervózní, jsem nervoźní, co na to řekne.

,,Sirius," řeknu a Buclatá dáma odklopí portrét.

,,Co to-" nechápe Black.

,,Překvapení!!!" ozve se ze všech stran a moji kamarádi vyskočí schování zpod pohovky a vystřelí do vzduchu hromadu konfet na Blackovu počest.