Wilsonová? Dej mi pokoj, Blacku.

šachová figurka

,,Jamesi, první týden a ty už máš v hlavě večírek?" pobaveně jsem zakroutila hlavou.

,,Ne jenom já, i Tichošlápek," zazubil se na mě. Ztuhla jsem. Na malý okamžik mi úsměv z tváře zmizel, načež ho ihned vystřídal falešný. Takhle to chodilo neustále dokola. Bolest. Bolest. Bolest. Neutichající bolest, která byla neustále sídlila v mé hrudi a byla čím dál tím víc silnější.

Držela jsem si odstup od všech kluků z jednoho prostého důvodu- Z tohohle důvodu. Jenže, co když jsem Blacka milovala celé ty roky? Co když jsem ho chtěla tak moc nenávidět, že jsem tomu věřila a neuvědomila si, že ve skrytu duše jsem stále zamilovaná do něj? Co když to nikdy neodešlo?

,,Katie," luskl mi James prsty před očima. Prudce jsem zamrkala a pohlédla na něj.

,,Co?" uchechtl se.

,,Jen, že na tebe už asi deset minut mluvím," prskl po mně a já pokrčila rameny. 

Lily a Emily mě chytly za ruce. Nechápavě jsem se na ně podívala. ,,Obrana," připomněly mi. 

,,A jo!"

,,To tvoje zapomínání, což?" ozval se za mnou povědomý hlas. Kdysi ve mně ten hlas zvedal vlnu nenávisti a já se opravdu snažila, aby tomu bylo i teď. Jenže jedinou vlnu emocí, kterou ve mně ten hlas vyvolal, byla vlna neutichající bolesti, které jsem se nemohla zbavit.

,,Máš červenou pusu, Blacku," prskla jsem po něm.

Black se dotkl prstem svých plných rtů a všiml si červeného otisku od rtěnky. Vytáhl z kapsy hábitu kus látkového kapesníku a otřel si jím celou pusu, načež ho poté zastrčil zpět.

,,Asi jsi spadl na Mckinnovou hádám," poznamenala jsem uštěpačně. Pohledem jsem zavadila o procházejícícho Willa a věnoval mu smrtelný pohled. Mám s ním nevyřízené účty, poslední dobou jsem byla natolik sžíraná svou vlastní bolestí, že jsem na žádné jiné věci neměla chuť anu náladu.

,,A ty jsi spadla do postele celé Nebelvírské koleji, což?" zalapala jsem po dechu, ale nebyla jsme jediná.

,,Blacku," zavrčela Lily a Emily. Vysloužil si od nich pořádnou dávku nadávek a smrtících pohledů.

,,Tichošlápku, to už ale přeháníš," zavrčel James a varovně se přede mně postavil.

,,Pořád lepší s celou Nebelvírskou kolejí než s celými Bradavicemi," s těmito slovy jsem odkráčela pryč. Neotočila jsem se, přesto jsem Blackův pohled cítila v zádech. Něco ale nebylo správné. Necítila jsem ten uspokojivý pocit, který jsem cítila pokaždé, když jsem Blackovi dala pořádnou dávku. Cítila jsem jen otupující bolest, ale možná jsem na ni byla tak moc zvyklá, že jsem ji vnímala jen zpola.

*

,,Omračovací kletba je jednou z nejužitečnějších zaklínadel, které se Vám bude v běžném životě hodit."

Jakoby ve vzduchu visely ta nevyřčená slova. ,,Jsme ve válce."

,,Utvořte dvojice," řekl profesor Brendley. Štrádovala jsem si to k Emily, ale profesor Brendley mě zastavil.

,,Ne Wilsonová. Vy vytvoříte dvojici s Cooperem," oznámil mi. Podívala jsem se na něj a měla jsem sto chutí ho nakopnout do koulí, ale Emily mi jemně stiskla rameno a tím mě vrátila do reality. Cítila jsem, jak mě Black sleduje celou cestu přes učebnu.

,,Katie," Will ta slova vyřkl, jako by byla jed, který spaloval jeho celé tělo a on ho ze sebe potřeboval dostat než mu otráví celé jeho tělo.

,,Coopere," zpražila jsem ho pohledem.

,,Postavili proti mně silnýho protivníka."

,,Jestli si myslíš, že tím svým pochlebováním něčeho dosáhneš, šeredně se pleteš. Za to, cos provedl by sis zasloužil jednu ze zakázaných kleteb přímo do zad," zavrčela jsem.

Slyšela jsem Jamesovo uchechtnutí a zamumlání ,,To je moje holka!"

,,To snad trochu přeháníš Wilsonová, nemyslíš?"

,,Ne, nemyslím. Co se opovažuješ mluvit o Sarah? Co se vůbec opovažuješ na mě mluvit? Jsi špatný člověk Wille, špatný."

,,Taky nejsi svatoušek Wilsonová."

,,Jsi bezpáteřní bezcharakterní idiot, který nemá dostatek úcty ani pokory. Já tě Wille nikdy nemilovala, nikdy, ale měla jsem tě ráda, myslela jsem, že jsme přátelé a důvěřovala jsem ti. A ty jsi mou důvěru šeredně zradil."

Will se jízlivě usmál. ,,O to šlo Wilsonová celou dobu, byla jsi akorát šachová figurka v mém plánu," zašeptal. 

,,Možná jsem byla tvojí figurkou, ale věř mi nebo ne, dokážu tvůj plán překopat úplně od základů, než řekneš famfrpál," s těmito slovy jsem do něj vší silou vpálila omračovací kouzlo, že nestihl ani zareagovat a skácel se k zemi.

,,Dobrá práce slečno Wilsonová," pochválil mě Brendley a vpíjel se do mě očima. Ale já mu pohled neopětovala, pouze jsem pozorovala Willovo omráčené tělo na zemi a po několika dnech jsem konečně pocítila moc triumfu.