Wilsonová? Dej mi pokoj, Blacku.

Chaos

Všude je chaos a tma.
Jediné co mám v mysli je Black.
Sejmu Fenrira svým tělem. Ví, že mě nesmí pokousat, i kdyby chtěl, ale stejně do mě zaryje své drápy. Je mi na zvracení při pomyšlení že tahle zrůda proměnila Remuse v jeho noční můru.
Tenhle vypadá že si to užívá i mimo svůj cyklus.
Páchne lidským masem a hnilobou.
Black se odkulí, co nejdál a popadne Sarah za ruku. Otočí se za mnou, ale to je ta chyba.
Smrtijed v kapi mu zastoupí cestu a duši ho chytne pod krkem.
Chce se mi brečet.
Byli jsme tak blízko.
Tak blízko.
A celý náš plán je v troskách.
Další Smrtijed mě chytne pod krkem a vede mě k Blackovi.
,,Mrzí mě to Kat," zasípe. ,,Že jsem se nesnažil víc," láme mi to srdce.
,,Dal si do toho všechno Siriusi," vzlyknu .
,,A ty si mě zase zachránila. Běda jak to řekneš Jamesovi, až se vrátíme, dělal by si ze mě srandu, že jsem baba."
Po tvářích se mi koulí slzy.
,,Myslím, že nebudu mít šanci," vzlyknu a snažím se to rozmrkat.
,,Hloupost. Kat, nedovolím, aby tohle bylo naše sbohem. Nedovolím to."
Povzdechnu si a podívám se na něj.

,,Miluju tě strašně moc. Tak jako jsem nikdy nikoho nemilovala. Jsi světlo mého života, jsi důvod, proč chci žít, proč se chci každé ráno probouzet, proč se každý den vzbudím s bušícím srdcem Blacku."
,,Kat nedělej to," zaskuhrá.
,,Ať se stane, co se stane, musíš vědět, že tě miluju a vždycky tě milovat budu. A proto tě nemůžu nechat udělat to, co si myslím, že se chystáš udělat. Nenechám tě se obětovat za můj život Blacku, můj život bez toho tvého za nic nestojí,"řeknu a láskyplně se na něj podívám.

,,Kat, prosím tě. Nedělej to," zašeptá.
,,Miluju tě," řeknu mu. Vidím bolest a lásku v jeho očích. Jeho oči mě snažně prosí, abych to nedělala, ale já nemohu jinak.
Nemám na výběr.
Naposledy mu věnují svůj pohled.
Vykopnu svou levou nohou Smrtijeda, co mě drží. Ten se svalí na bok, v místnosti na chvíli nastane chaos, využijí chvilkového zmatku a vyrvu mu hůlku z ruky, další Smrtijed se ke mně blíží.
,, Petrificus totalus!" Odrazím ho.
Podívám se kolem sebe. Sarah stojí vedle mě.
Strčím ji směrem k Blackovi.
,, Běž. Žij život naplno," zašeptám ji, i když nevypadá, že vnímá, co říkám.
A pak hůlkou Smrtijeda vystřelím zaklínadlo do stropu a celá budova se začne hroutit.
***
Ne. Ne. Ne.
Nedokážu ji tam nechat. Nechtěla, abych se obětoval a při tom je to ona, co se obětovala.
Plánovala to celou dobu. Znám ji. Měl jsem to tušit.
Srdce mi puká.
Nevidím přes slzy. Měl bych utíkat. Snažit se zachránit , když se pro mě obětovala.
Nemám sílu.
Ale pak vidím Sarah. Vzpomenu si na všechny probdělé noci s Katie, kdy mi o ní vyprávěla a jak je pro ni důležité, aby ji našla.
A Sarah tam bezvládně leží a po celé ji stéká pramínek krve, celá je od prachu a špíny.
Paráda. Takže jsem zpackal i tohle.
Přestaň se litovat, říká mi hlásek v hlavě. Koukej se zase vzpamatovat. Udělej to pro ni.
Zvednu se. Těžce se nadechnu a vezmu Sarah do náručí.
A snažím se dostat pryč, než tady uvíznu navěky. Nemám hůlku. Nemám svou Katie. Mám jen Sarah a to je vše, co mi zbylo.
Všechno jsem ztratil.
Úplně všechno.