Wilsonová? Dej mi pokoj, Blacku.

Síla přátelství

Ozvalo se zapraskání v krbu. Leckdo by si mohl myslet, že to byl obyčejný oheň, ale každý kouzelník věděl, že o nic takového se nejedná. Někdo se s nimi snažil spojit skrz letaxovou síť.
Já jsem byla přitisknutá k Blackovi v medvědím objetí a v okamžiku, kdy jsem zaslechla krb jsem se okamžitě napřímila.
Black mě napodobil. Oba jsme v obličeji měli zvědavý pohled s kým budeme mít tu čest.
Chvíli se nic nedělo a pak se v krbu objevil nám velmi známý obličej s pulměsíčními brýlemi.
,,Profesore Brumbále," vydechl Black. Slyšela jsem v jeho hlase úlevu. A abych byla upřímná taky se mi ulevilo. Doufala jsem, že to bude zrovna Brumbál, který nás bude moct informovat a kterého se budu moct zeptat na spoustu otázek ohledně našeho nevyřčeného úkolů.
,,Zdravím Vás pane Blacku. Vás samozřejmě taky slečno Wilsonová. Nebo snad Blacková?" zažertoval a já jsem se že slušnosti zasmála.
,,Nemusíte se bát profesore Brumbále Wilsonová už dlouho nebude," mrkl na mě a já na něj vyplázla jazyk.
,,Můžeš si mě vzít kolikrát chceš, ale v srdci budu navždy Wilsonová," odsekla jsem mu a pokoušela se ignorovat to teplo, které se mi rozlévalo v hrudníku.
Brumbál se od srdce zasmál.
,,Takhle mluví pravý Nebelvír. Skoro bych si troufal tvrdit, že vaše linie je přímo napojena na vašeho někdejšího zakladatele koleje," pousmál se Brumbál.
,,Profesore, jsme tu proč si myslíme, že tu jsme?" zeptala jsem se ho ignorujíc jeho předešlou narážku na můj původ.
,,A proč si myslíte, že tu jste?" oči mu pobaveně jiskřily.
,,Už jste se seznámily se zdejšími mudly?" zeptal se jako by se zde nejednalo o nic dalšího.
,,No jen s Finnie, která vede zdejší penzion," zamumlal Black zmatený Brumbalovým odváděním tématu.
,,Takže mládeži. Máte čerstvou zkušenost s tím, jak to chodilo loni. Musím říct, že to letos bude probíhat sice podobně, ale taky úplně jinak."
Black si odfrknul. ,,To jsou dvě různé věci, to nedává smysl." Plácla jsem ho přes prsty. ,,Ty nedáváš smysl," ušklíbl se na mě a já se tvářila jako že jsem si toho nevšimla.
,,Vaším úkolem je se defacto stát mudlou."
Black povytáhl obočí. ,,Mudlou?" Tentokrát jsem ho neokřikla, jelikož mě samotnou zaráželo zadání takového úkolu.
,,Abyste pochopili podstatu věci je nesmírně důležité se jí stát. Nepochopíte svět mudlů, pokud v něm nebudete žít. Nepochopíte mudly jako samotné, pokud se jimi nestanete a nebudete se chovat stejně jako oni," řekl Brumbál a při tom měl rty stažené do úzké linky. V tu chvíli mi nesmírně připomínal McGonagallovou. Chtěla jsem to říct Blackovi, ale Brumbál opět pokračoval ve svém monologu.
,, Mezilidské vztahy v těchto dnech mohou být mnohem důležitější, než kdy v historii lidstva. Pokud budete mít možnost, navažte lidská přátelství, která jsou mnohem cennější než kdy dřív. Za žádnou cenu neprozrazuje svou pravou identitu." varoval nás Brumbál.
,,A hůlky?" zeptala jsem se.
,,Bylo by ode mne pošetilé Vám odebrat hůlky. Je možné, že se dostanete do situace, kdy je budete potřebovat. Ale nepoužívejte je běžně v situacích, kdy se bez nich obejdete. Zítra se Vám ozvu s Vaším prvním úkolem. Pamatujte, bude to důležitá zkouška pro Vás do života a nejen pro Vaše OVCE."
Než jsem se ho stačila zeptat na něco dalšího, zmizel a jediné, co po něm zůstalo byl plápolající plamínek v krbu.
,,Tak si říkal Siriusi, jestli jsem to špatně nepochopila?" řekla jsem zaraženě.
Black vypadal velice překvapený z toho, co se tu právě událo, že ani nezaznamenal, že jsem ho oslovila vlastním jménem.
Jelikož jsme se oslovovali příjmeními celý život, přišlo nám hloupé to měnit, jen proto, že spolu chodíme. Přišlo nám to přirozené. Přesto jsme měli své vzácné chvilky, kdy jsme se oslovily křestním jménem a tyto chvíle patřily mezi ty nejvzácnější a nejdůvěrnější.
,,Myslím si, že Brumbál nám s tím moc nepomohl," zabrblal.
,,Vážně si to myslíš ty můj kulový blesku?" popíchla jsem ho a on mě za to šťouchl do boku.
,,Nevím, co si o tom myslet," přiznala jsem.
,,Myslím, že bychom prozatím neměli nic podnikat s tvou vilou," řekl pomalu Black v obavách, jak zareaguji.
,,A co navrhuješ?"potlačila jsem svůj nevrlý tón a usmála se na něj.
,, Projít se."
***

Čerstvý vánek ovanul mou tvář, když jsem vykročila z penzionu. Zhluboka jsem se nadechla toho čerstvého vzduchu. Byl to osvěžující pocit. Tak přeci jen to mělo svoje výhody. Čerstvý vzduch nebyl od věci. 

A tak mě Black vzal za ruku a táhl mě směrem do tamější přírody. Nebránila jsem se. Přece jen jsme tu byli noví. Nebylo od věci se tady trochu porozhlédnout, přestože jsme oba v hloubi duše věděli, že v tom našem porozhlížení jsou skryté úmysly, ani jeden z nás to neřekl nahlas.

,,Promiňte," oslovila nás nějaká brunetka se svým černým přítelem po boku. Hrozně mi připomínala Emily. Jako by měla inteligenci vepsanou ve tváři.

,,Hledáme penzion U Finnie, nevíte, kde by to mohlo být?" zeptala se a nervózně si strčila neposedný pramen vlasů za ucho. Musela jsem se pousmát. Tolikrát jsem na Emily zpozorovala tohle dělat, že jsem na chvíli uvažovala jestli to není nějaká její mudlovská sestra.

,,Penzion u Finnie tady není," zabručel vedle mě Black, který se očividně s nimi nechtěl vybavovat. Já jsem ale měla stále na mysli to, co nám říkal Brumbál. Navazujte lidská přátelství, které jsou důležitější, než kdy dřív.

,,Penzion U Finnie tu sice není, ale když se vydáte až na konec ulice, najdete tam penzion, který vede starší paní jménem Finnie. Předpokládám, že to hledáte?" nabídla jsem ji vřelý úsměv a ona se na mě vděčně usmála.

,,Mockrát děkuju," vypískla nadšením, chytila svého přítele za ruku a táhla ho na konec ulice směrem k našemu penzionu.

Tak přeci jen budeme mít společnost. No, nemůže to být od věci. Sjela jsem pohledem k Blackovi a věnovala jsem mu káravý pohled. 

,,Můžeš mi říct, proč jsi příjemný jako osina v zadku?" zeptala jsem se ho a založila jsem si ruce v bok.

Black zakoulel očima a nevěřícně se na mě podíval, jako by jeho chování dávalo naprostý smysl. 

,,Copak jsi neviděla, jak na tebe ten černoch zíral?" přehnaně gestikuloval rukama a já se musela pořádně kousnout do jazyka, abych nevyprskla smíchy. Jak znám Blacka, asi by se pořádně nafoukl, že jeho žárlivé chování neberu seriózně.

,,Prosím tě, Siriusi, víš kolik lidí i kluků na mě zírá, když projdu kolem? Není to nic neobvyklýho, prostě lidi blbě zíraj. Jak mudlové, tak kouzelníci a nic s tím neuděláš. A to, že budeš nepříjemnej na každého, kdo se na mě podívá, tak situaci taky moc nevylepšíš. Musíš to prostě skousnout a spolknout všechny svoje námitky, co máš na jazyku," řekla jsem jemně a pohladila ho po rameni.

Dělala bych si z něj srandu jako obvykle, ale pořád mi v hlavě vězela Brumbálova slova o tom, že máme navazovat přátelství a e je to mnohem důležitější, než kdy dřív. A pokud jsem za cenu toho neměla být sarkastická, tak budiž.

,,Kdo na tebe zíral? Že to byl ten zmijozelák, co se paktuje s mojí sestřenicí." Protočila jsem oči v sloup a z úst mi unikl tichý smích. Byl to zatracenej paličák.

,,Nějak ti unikl smysl mého sdělení Blacku. Nemluvím konkrétně. Lidi prostě zíraj a když se na ně budeš dívat jako by ses díval na svoji matku, tak tím ničemu nepomůžeš, chápeš," řekla jsem mírně a musela se držet, abych mu jednu nevlepila a neřekla mu, aby se vzpamatoval a nechoval se jako malý dítě. 

Tenhle moment byl pro mě, jako když do mě udeří blesk. Uvědomila jsem si vážnost celé situace. Že já i Black jsme pořád jen děti, co se chtějí smát a co se chtějí bavit. A takoví jsme byli. Dělali jsme si ze všech srandu, nic jsme nebrali vážně, porušovali jsme kdeco, vytráceli jsme se v noci ven z věže, byli jsme lehkomyslní, protože jsme věděli, že až opustíme Bradavice, budeme ve válce a je dost velká pravděpodobnost, že při ní zemřeme. Že budeme bojovat proti spolužákům. Budeme se muset chovat na místo toho, jak bychom chtěli my sami a co nám říká náš smysl pro humor a naše povaha tak, aby to bylo prospěšné situace a my vyvázli živí. A v momentě, kdy jsem k Blackovi mluvila klidným hlasem, namísto toho, abych si z něj dělala srandu, že se chová jako malej mi došlo, že jsem byla nucená dospět strašně brzo. Brumbál věděl, že mi jeho slova budou vrtat hlavou. Věděl, že já budu první, kterému dojde ta hrozná realita toho, že jsme ve válce už teď. A že je potřeba se chovat racionálně a přátelsky na úkor našeho vlastního názoru vůči ostatním.

,,Ale řekla bys mi to, že ano? Víš, že já bych si je podal," řekl Black bojovně a já se usmála. ,,Nepochybuji o tom."