Wilsonová? Dej mi pokoj, Blacku.

Náhoda

,,Chyťte se, za pět minut by Vás to mělo přenést."

Pohlédla jsem na Blacka. Nepočítala jsem s tím. Loni byly zkoušky NKÚ, se kterými jsem v rámci možností ještě počítala, ale nikdo nás pořádně ani nepřipravil na to, že letos budeme na obdobné výpravě, která povede bůhví kam. Měla jsem zvláštní pocit, že je to celé zástěrka. Že Brumbál chce, abych sama odhalila pravdu a tak uspořádal tenhleten pochybný výlet, kdy každý jede někam podle volitelného předmětu, který si zvolil.

Kdybych zase někdy váhala, jaký předmět si zvolit, prosím připomeňte mi, ať si nevolím Studium mudlů.

Před měsícem nám to profesoři oznámili, že tenhle měsíční kurz pro šesté ročníky má smysl v tom, že každý pojede na nějaké jiné místo, kde se bude zdokonalovat v kouzlech podle volitelného předmětu. Už když jsem tu informaci uslyšela, bylo mi jasné, že se studiem mudlů nechci zaobírat do budoucna. Chtěla jsem se původně přihlásit na Obranu proti černé magii, ale přihlásila jsem se příliš pozdě a jelikož jsem celý svůj život vyrůstala mezi kouzelníky a o mudlech nic nevím, zvolila jsem si Studium mudlů, abych se o nich něco dozvěděla. A vzhledem k tomu, že nejsem zrovna vzorná studentka o nich stále toho moc nevím.

Jenže já věděla, že nepůjde o studium mudlů. Já věděla, co mi Brumbál tehdy naznačil v pracovně a to, že má sestra by stále mohla být naživu a že bych se neměla vzdávat všech nadějí jen proto, že je to nejvíce realističtější a nejméně bolestivé řešení. Nesnášela jsem ty jeho smyčky, kdy člověk měl přijít na věcí sám. Pokud to Brumbále víš, měl jsi mi to rovnou říct.

A tak se stalo, že měsíc uběhl jako voda a my napsali jsme pár testů, abychom se mohli vypravit na jarní skoro letní měsíční výlet bůhvíkam. Byla to cesta do neznáma a já jsem z ní měla veliký strach.

A tak se stalo, že desátého května v jedenáct hodin odpoledne jsem já s Blackem stála na školních pozemcích a dotýkala jsem se rozkousané boty.

,,Až řeknu tři, dotkněte se prosím přenášela," řekla Mcgonagallová a očima lpěla na Blackovi. Black ohrnul nos. ,,Proč nemůže být přenášedlo něco více čistého?" zabrblal. Protočila jsem oči v sloup a šťouchla do něj.

,,Co více čistého? Tvoje krev?" popíchla jsem ho. Vyplázl na mě jazyk a rychle se dotkl přenášela. V tuto chvíli jsem si byla jistá, že by se dotkl i psího lejna, jen aby nemusel poslouchat narážky o své krvi.

Najednou se mi zadrhl dech a všechno se kolem mě točilo. Měla jsem pocit jako by někdo vzal rybářský prut, který používali mudlové a prudce jím škubl a následně mě protlačil úzkou gumovou hadicí.

Nemohla jsem pořádně popadnout dech. Jakmile jsem pocítila pevnou půdu pod nohama a přestala jsem se třást, okamžitě jsem se vyzvracela na chodník vedle sebe. 

Podívala jsem se na Blacka a ten mizera se opíral o pouliční lampu a chechtal se mi. Naštvaně jsem si odfrkla a strčila jsem do něj. To ho rozesmálo ještě víc.

,,Copak Wilsonová, nesedla ti snídaně?" popichoval mě.

,,Ty mě neprovokuj," ukázala jsem na něj varovně prstem. Pobaveně nadzvedl jedno obočí a ušklíbl se na mě.

,,Copak Wilsonová, přece bys mě neproklela?" zazubil se na mě a já pohrdavě zakroutila hlavou.

,,Ty se budeš modlit za prokletí. Moc mě neprovokuj, nebo bys taky mohl skončit jako mnich," vyplázla jsem na něj jazyk. 

Pomalu se ke mně přibližoval. ,,Přece bys mě nedonutila držet celibát," řekl a obmotal ruce kolem mého pasu.

,,Klidně Blacku," založila jsem si ruce na prsou. Black teď stál za mnou a měl ruce obmotané kolem mě a opíral se hlavou o moje rameno.