Wilsonová? Dej mi pokoj, Blacku.

Zrádce

,,Wilsonová, prosím."

,,Ne, nemůžu, nedám to," odvrátím od něj svou tvář.

,,Jsou to tvoje narozeniny," řekne a já k němu zvednu svůj zkoumavý pohled.

,,Obzvlášť proto, že to jsou moje narozeniny, tak tam nechci jít," řeknu mu a on mě jemně chytí za ruku ve snaze mě přemlouvat.

,,Zrovna ty Blacku ze všech lidí na světě, bys měl chápat, proč tam nechci," vztekle se na něj podívám a on svěsí koutky úst.

,,Máš pravdu Wilsonová, zrovna já to chápu ze všech nejlíp."

*

Zbývá několik dnů do Vánoc a oni se nám neobtěžovali ani zrušit vyučování na které jdu zase pozdě jako obvykle. Nemám ráda, když musím ve spěchu snídat a ještě k tomu nestíhám na hodinu lektvarů, kde se budu moct unudit k smrti společně s Havraspárem.

Nesu několik knížek v náručí a běžím dolů do sklepení, když do mě na schodech někdo vrazí a mě se knihy vysypou všude možně.

,,Můžeš laskavě dávat pozor na cestu?" zavřísknu, protože jsem opravdu naštvaná.

,,Můžeš chodit včas?" zeptá se ten hlas mezitím se sehnu a začnu sbírat svoje popadané knihy. Pošlu ho do prdele, aniž bych věděla, kdo to je. Ozve se uchechtnutí. Stočím svůj pohled směrem k němu a ulpím na něm svýma očima. Je to Will. Po tak dlouhé době. Ale není to nic jako Will, kterého jsem znávala. Je to všechno, jen ne Will, kterého jsem znávala.

,,Copak, hledáš sestru?"zachraptí a v tu chvíli se neudržím a zavřísknu na něj.

,,Nemáš právo mluvit o mojí sestře, ze všech lidí zrovna ty Coopere! Moji sestru si do huby neber, nebo se postarám o to, abys toho litoval," oči se mi hrozivě zablýskají. Willovi se na tváři drží arogantní úšklebek.

,,Vůbec nevíš, proč zemřela, že?" 

,,Protože Voldemort je podlá svině, která si zaslouží zemřít," prsknu po něm a on pobaveně zakroutí hlavou, jako bych byla malé dítě a plácala blbosti.

,,Vůbec nešlo o tvou sestru, ty hlupačko. Tvoje ubohá sestra jen věděla víc, než měla," řekne a já se zarazím. Nevím, jestli si se mnou hraje nebo ne, ale vypadá dost přesvědčivě. Nevém, jestli mu mám věřit.

,,Plácáš blbosti," odbydu ho mávnutím ruky, otočím se na podpatku, ale on mě pevně chytne za předloktí, takže nemám kam utéct. Na lektvary se stejně už nedostavím včas.

,,Jsi si jistá? Přesvědč se," řekne a celá místnost se se mnou zatočí a vše zčerná. Najednou se proberu. Všude kolem mě jsou trsy trávy a stromy. Jsem v lese nedaleko od Wilsonovského panství. Ale co dělám tady?

A najednou ji spatřím. Odvážnou vysokou brunetku, která běží směrem k našemu panství. Ale proč tam běží? Vždyť tam skoro nikdy nepobýváme. Je celá od krve, džíny i košili má rozervanou tak, že ji z ní zbyly jen cáry. Je celá ušmudlaná a unavená, ale nevzdává se. 

Najednou se objeví zelený záblesk a před mou malou sestřičkou se objeví samotná Walburga Blacková s dvěma Smrtijedy, kteří ji doprovází.

,,Dobrý pokus holčičko," zaskřehotá jeden z nich.

,,Jsi rychlá, ale ne dost rychlá," řekne ten druhý.

,,Měla by si být více chytřejší děvče. Jako první místo, kde bychom tě hledali je právě tvé rodinné panství, vzhledem k tomu, že je nedaleko odtud. Chtěla ses tam schovat?"

Sarah neodpověděla a o krok ucouvla. Chtěla jsem svou sestru zachránit, jenomže moje sestra byla už šest let mrtvá a tohle byla pouhá vzpomínka na den, kdy zemřela. Přála jsem si, abych tu tehdy byla a mohla něco udělat.

,,Nechte mě jít," zasyčela Sarah a Walburga se krákoravě zasmála.

,,Po tom, co jsi slyšela? Nebo nám snad odpřísáhneš, že to neřekneš své sestřičce?" vysmívala se ji a moje sestra to věděla. Plná vzteku se na ni podívala a pak se dala na útěk do nejbližších lesů. Běžela a běžela, až doběhla ke kraji útesu.

Slyšela za sebou Walburgu a její poskoky, ale věděla, že kdyby skočila, tak zemře. 

,,Musíte ji chytit. Katie Wilsonová se nikdy nesmí dozvědět o svých schopnostech dříve, než Pán Zla uzná za vhodné!" sípala Walburga. Sarah se otočila s odvahou vepsanou v očích a pozvedla hůlku. 

Bylo ji jasné, že nemá šanci vyhrát, ale nevzdávala se do té doby, než ji nepohltil zelený oblak. 

Několikrát jsem musela zamrkat, aby mi došlo, že jsem zpátky v realitě.

,,Moje sestra zemřela kvůli mně?" zasípala jsem zmoženě. Do prdele. Do prdele. Proč se všechno čím dál tím více zamotávalo?

,,Ano," řekl Will a usmíval se od ucha k uchu. 

Měla jsem všeho dost. Hodila jsem knih na zem, servala z něj jeho brašnu a dala mu pořádnou do nosu. Kopla jsem ho několikrát do holeně. 

,,Ty seš takovej hajzl Coopere! Jak to do prdele všechno víš? Proč do všeho pořád taháš mou zpropadenou sestru? Řekni mi to! Nebo ti přísahám, že tě na místě zabiju!" křičela jsem na něj. Slyšela jsem, jak se dveře učebny lektvarů otevřely a bylo z nich slyšet několik dupajících studentů.

,,Řekněme, že nebyla náhoda, že jsme spolu chodili," v očích se mu zablýskl triumf. 

,,Měl jsem tě zlomit, dostat z tebe informace, ale víš co mě pobavilo Wilsonová? Že ty už jsi dávno zlomená byla. A vždycky budeš. Máš zlomený srdce a nikdy se ti nezahojí. Opravdu si myslíš, že jsi schopná lásky? Po tom Všem, čím jsi musela projít?" Will si všiml okolních studentů.

,,Jsi slaboch Wilsonová, nedokázala ses roky postavit pravdě. Třeba ti pomůže, když se o to podělím s ostatními," jeho rty se zvlnily do krutého úsměvu. Zakroutila sem hlavou.

,,Coopere opovaž se, nemáš absolutní právo na cokoliv z toho," zavrčela jsem na něj. To už se po schodech belhal i sám profesor Křiklan.

,,Katie Wilsonová je zasraně zlomená už roky lidičky! A víte co je ta nejzábavnější část? Že měla sestru. Ano měla. A ta sestra umřela. A ona je tak umanutě slepá, že tomu odmítá uvěřit, ale víš co holčičko? Ona je doopravdy mrtvá. A víš jak to vím? Viděl jsem její kosti," usměje se a v tu chvíli se ve mně něco utrhne. Jakákoliv snaha o sebeovládání je pryč a já se přistihnu jak do Willa nejen buším, ale křičím na něj.

Pak už jen vnímám Blackovy ruce, jak mě svírají kolem pasu a odtahují mě od něj.