Wilsonová? Dej mi pokoj, Blacku.

V pasti

Dopotácela jsem se do Bradavic. Cítila jsem se, jako bych tam u jezera, nechala zbytek našeho vztahu s Blackem. Jako bych ho definitivně pohřbila. Jenže jsem musela. Nemohla jsem být v jeho blízkosti. Bála jsem se, že bych nebyla dostatečně silná a neudržela se. Propadla bych mu. Jenže já mu propadla už před lety. 

Nemohla jsem ho nechat bojovat o mně. Musela jsem mu dát jasně najevo, že se nic nezmění. A já bych si tak moc přála, aby se něco změnilo. Strašně moc. Jenže jsem nemohla. Walburga mi to před lety dala jasně najevo.

,,Kde je moje sestra?!" vykřikla jsem rozhořčeně. Na malou osmiletou holčičku to byla pořádná odvaha.

,,Sarah? Mrtvá. Pletla se do věcí, do kterých ji nic nebylo.," zle se na mě usmála. Cítila jsem, jak na mě dopadá ta tíha jejích slov. Jak mi plně dochází jejich význam.

,,Lhářko! Zrůdo! Monstrum!" křičela jsem na ní, slzy mi tekly z očí. Kdyby má matka tušila, že jsem se sem vypravila sama, asi by mě zabila.

,,Nazývají mě mnohem horšími věcmi děvče. Podobní jako ty. Jako tvá sestra. Krvezrádci, kteří nechápou hodnotu čistoty krve." prskla po mně a já jsem o krok ustoupila, jelikož mi Walburga přiložila hůlku ke krku. Těžce jsem polkla. 

,,Jsi zrádce stejně jako byla tvá sestra. Moc slídila a to ji stálo život. Nedělej stejnou chybu," řekla mi.

,,Povím to Vašemu synovi! Charliemu a ten to poví svému bratrovi!" křikla jsem po ní a ona v půlce pohybu ztuhla. Možná ji došel ten koloběh událostí, co by se stalo, kdyby se to rozneslo.

,,Ten, kterému říkáš Charlie se jmenuje Sirius drahá Katie. Ani trochu mi na něm nezáleží. Ale pokud by to řekl Regulusovi, ten by to řekl Bellatrix a takhle by se to mohlo roznést. Ne, musí to zůstat jen mezi námi děvčaty a Pánem zla.'"

Odmítavě jsem zavrtěla hlavou. Vzala mi sestru. A já se ji nehodlala jen tak vzdát.

,,Pokud  se Siriusovi zmíníš o tom, co jsem provedla, tak ti garantuju, že ho zabiju. Zemře kvůli tobě, kvůli tomu, že jsi nebyla schopná udržet ten svůj drzý jazyk za zuby."

Srdce mi vynechalo několik úderů. Sarah mrtvá. A mohl být i Sirius. V ten moment jsem se rozhodla, že ho tomu nebezpečí nevystavím. Že si ho budu držet, co nejdál od těla, jak to půjde.

Svezla jsem se na podlahu. Nedokázala jsem ani dojít po točitém schodišti. Zhroutila jsem se. Na chodbě. byla noc. Všichni spali, takže nehrozilo, že bych někoho mohla potkat.

Cítila jsem se hrozně. Jako by se mi tisíce střepů zabodávali víc a víc do srdce. Hloub a hloub, aby mi způsobily co největší bolest.

,,Katie?" ten hlas bych poznala na míle daleko. Hlas mého největšího přítele.

,,Já- nemohla - nemůžu," řekla jsem a rozvzlykala jsem se. James mě vzal do náručí a odnesl mě do Společenské místnosti. Společně jsme se posadili ke krbu.

,,Jsi v pořádku?" byla to hloupá otázka, přesto jsem ji ocenila. Zavrtěla jsem hlavou a rozbrečela se. James mě vzal kolem ramen, konejšil mě, dokud jsem se nevybrečela a že jsem brečela opravdu dlouho.

,,Katie, co se děje?" zeptal se a v jeho hlase byla cítit skutečná starost.

A tak jsem mluvila a mluvila. Neměla jsem sílu cokoliv skrývat. Mluvila jsem o Sarah, jak skvělá sestra to byla, mluvila jsem o tajemných večírcích s Blackem a o našich malých rebéliích. Mluvila jsem o Warbulze. Mluvila jsem o smrti Sarah a o opuštění Blacka. Mluvila jsem o nástupu do školy a o našich hádkách. Mluvila jsem o Willovi, o tom, co mi řekl. Mluvila jsem o zkouškách NKÚ a co se stalo mezi mnou a Blackem. Mluvila jsem o všem. Nepřestávala jsem mluvit, dokud jsem to ze sebe všechno nevysypala. A když jsem konečně domluvila, pocítila jsem ohromnou úlevu jako nikdy předtím.

,,Katie, ale proč jsi nikdy-" zeptal se skoro smutně.

,,Nevyčítám ti to, v tvé situaci bych se zachoval stejně, ale když si představím, čím vším sis musela projít sama.."

,,To je v pohodě Jamesi, vážně, jsem ráda, že jsem se ti mohla svěřit."

,,A Tichošlápek... Vždycky jsem tak trochu tušil, že spolu nakonec skončíte, jenže tohle je šílený. A jeho matka?" Smutně jsem přikývla. Cítila jsem se jakoby mi došly všechny slzy, co jsem v slzných kanálcích měla. Už jsem nemohla ani brečet.

Cítila jsem se jen zlomená. Prázdná.

,,Víš, jedna věc je, když někoho, koho miluješ nemůžeš mít, protože ho má někdo jiný, ale když víš, že ho můžeš mít, ale zároveň nemůžeš, protože víš, že by ho to stálo holý život... Teprve pak zjistíš, co je skutečná bolest," řekla jsem a povzdechla si. James mě obejmul. Vypadal ze všeho dost překvapený, jako by nevěděl, co říct. Ale byl tu se mnou a to bylo to nejdůležitější, co jsem právě potřebovala.

,,Jedno nechápu. V ten den lese, kdy ti řekl, že tě miluje... Nedokážu si to představit. Nedokážu si představit, jak moc tě Tichošlápek musí milovat. Nikdy nikomu neřekl, že ho má rád, až doposud. Myslím, že za to částečně můžeš ty Katie. Neber to prosím na lehkou váhu Katie. Musí tě ohromně milovat, když za tebe tak bojuje, musíš pro něj znamenat celý svět. Vem si Tichošlápka před rokem, vím že tě miloval po celou tu dobu, ale stejně. Něco jsi v něm probudila minulý rok," řekl a stiskl mi ruku.

Věděla jsem, že má pravdu, jenže jsem se nechtěla trápit tím, co by mohlo být. James mi slíbil, že nic nepoví, že uchová mé tajemství.

,,Něčemu nerozumím Katie," řekl James a já k němu zvedla pohled.

,,Řekla jsi, že s ním nemůžeš být, protože jeho matka zabila Sarah, ale proč?" zeptal se.  ,,Vím, že ti vyhrožovala před lety, ale ty jsi sama řekla Tichošlápkovi, že je tvá sestra pryč kvůli jeho matce. A Tichošlápek stále žije. Neznamená to, že už ho to neohrožuje?" zeptal se a já zavrtěla hlavou.

,,Ne, bohužel tomu tak není." Sehnula jsem se pod jedno z křesel a vytáhla z něj složený kus pergamenu, který jsem tam ukryla, jelikož jsem nemohla riskovat, že by ho holky našly. Podala jsem ho Jamesovi a ten začal číst. Pamatovala jsem si každé slovo z toho pergamenu, četla jsem ho tolikrát, že bych ho dokázala odříkat nazpaměť.

,,Drahá slečno Wilsonová,

Myslela jste si, že se ke mně nic nedonese ani po těch letech? Porušila jste naší dohodu a víte, co z toho plyne. Přesto ale svého slibu nedočiním. Proto Vám píšu tento dopis. Musím Vás však varovat, že na podruhé bych nemohla být tak velkorysá. Dozvěděla jsem se o milostném poměru mezi mým synem a Vámi. Dokonce jste mu prozradila, že já stojím za smrtí Vaší sestry. Nechte mého syna na pokoji. Pokud budete v milostném vztahu s mým synem, dozvím se to. Stejně jako jsem se dozvěděla, o tom, co se odehrálo v lese. Ano, vím vše. Neobtěžujte se mě oblafnout, nepovede se Vám to. Pokud zjistím, že nadále udržujete milostný poměr  s mým synem, bude Vás to stát krk a k tomu připočtu výhružku, kterou jsem Vám sdělila před šesti lety, které tentokrát dostojím. Přestože Sirius je spratek, pořád je to má krev a já nechci, aby se paktoval s takovou špínou, jakou jste Vy.

Walburga Blacková

,,Do háje," řekl James, když konečně dočetl dopis. 

,,Už mi konečně rozumíš Jamesi?" řekla jsem se slzami v očích. Byla jsem nahraná. Byla jsem v pasti. A James to věděl. Chápal mě. Nevěděl, co říct a tak mě objal. A to bylo to, co jsem potřebovala.