Only my

2. Kapitola

•Anastasia POV•
Dneska byl můj první oficiální den v práci. Vstala jsem v 5:45 kdyby náhodnou. Jak řekla paní Venable netoleruje zpoždění. Ráno proběhlo bez problému takže jsem se do práce dostala včas.

Zamířila jsem hned do kanceláře paní Venable. ,,Vstupte." Řekla zase jejím sebevědomím hlasem. Otevřela jsem dveře a viděla jak sedí za stolem a něco píše. Když jsem zavřela dveře a přistoupila k jejímu stolu vzhlédne. Okamžitě se setkám s jejím pronikavým pohledem. ,,Dobré ráno paní Venable." Pozdravila jsem ji s úsměvem na tváři ten mi ovšem neopětovala. ,,Dobré ráno slečno Thomasová. Pojďte prosím zamnou, ukážu vám vaši kancelář." Šla jsem s ní když mě zavedla do mé kanceláře. Moje byla jen pár dveří od její takže jsem to měla naštěstí dost blízko kdyby něco potřebovala. ,, Doufám že se vám tady bude líbit." Řekla mi když jsem šla ke svému stolu. ,,Děkuji paní Venable. Co pro vás teď mužů udělat?" ,, Jen vyřiďte par e-mailu, ty papíry co máte na stole. Jinak oběd je ve 12h dole v jídelně. To bude prozatím vše. Kdyby jste měla nějaké potíže přijde." Už byla skoro u dveří když se jste jednou otočila. ,,A prosím mohla byste mi každé ráno donést kávu?" ,,Jistě paní Venable." S tím odešla zpět k sobě do kanceláře.

Blížila se 12h což znamenalo že bude čas oběda. Většinu práce jsem už měla hotovou tak jsem začala odcházet do jídelny. Když jsem tam přišla viděla jsem paní Venable jak sedí sama u stolu. Napadlo mě že by byl dobrý nápad jít si sednout k ní a třeba si popovídat. Byla to moje šéfka a já o ni krom jména nic nevěděla. Ne že by mi do toho něco bylo.

,,Mužů si sednout?" Zeptala jsem se a paní Venable vzhlédla. ,,Samozřejmě sedněte si." Posadila jsem se a snažila se vymyslet jak začít konverzaci. To ticho bylo šílené. Když ho konečně paní Venable přerušila. ,,Jak se vám zde zatím líbí?" Dalo se čekat že položí nějakou takovou ale všechno bylo lepší než to ohlušující ticho. ,,Líbí, práce jde zatím dobře."

Oběd nakonec proběhl v tichosti. Paní Venable se pak omluvila že jde zpět k sobě. ,,Tak co jak jde práce s Purpurovým drakem?" Slyšela jsem za sebou hlas. Otočila se a uviděla recepční. ,,Ehm omlouvám se. Kdo je Purpurový drak?" Byla jsem zmatená. ,,No přeci paní Venable." Žena se zasmála a natáhla ke mně ruku. ,, Elizabeth Green těší mě." ,,Také mě těší Anastasia Thomasová." Řekla jsem a potřásla jí rukou. ,, Vím už ses mi jednou představila." Obě jsme se trochu zasmáli. ,,Tak už mi odpovíš?" ,,Hmm... Jo jde to dobře a paní Venable je také v pořádku. Působí na mne i jako docela milá žena jen to asi nedává tolik najevo." Najednou na mne úplně nevěřícně vytřeštila oči. ,,Ona a milá?!" Pak vybuchla v obrovský smích.

Nechápala jsem co je tak vtipného. ,,Co?" ,,Ne promiň jen si jí neumím představit milou. Minulý týden vyhodila tu co tady byla před tebou. Chudák holka utekla s brekem." Teď jsem byla já bych na ni vyvalila oči. Ani se mi tomu nechtělo věřit. ,,Ani se tu moc dlouho neohřála. Byla tady možná 4 dny. A není jediná nikdo tady snad déle než 2 měsíce nevydržel..."

Nějakou dobu jsme si ješte povídali když řekla.,,No nic já už budu muset zpět do práce a ty bys měla taky jestli nechceš mít problém. Kdybys cokoliv potřebovala můžeš přijít." Jen jsem jí poděkovala a ona odešla.

Když jsem mířila zpět do své kanceláře nemohla jsem přestat myslet na to co řekla Elizabeth. Jakýkoliv náznak toho že by byla zlá nebo něco takového. Jo působila zastrašujícím a chladným dojmem ale podle mě taková nebyla. Teď ale vím že si budu muset dávat pozor na to co dělám. Nechtěla bych ji naštvat. No a už vůbec bych nechtěla aby mě vyhodila. Tu práci potřebuji.

629slov