Only my

3. Kapitola

•Wilhemina POV•
Když jsem seděla ve své kanceláři přemýšlela jsem o Anastasii. Ta její roztomilá tvářička. Byla jsem ráda že si ke mně sedla na oběd. Vždy sedím sama a její společnost byla skvělá.

Znala jsem jí sotva dva dny. Nemůžu se do někoho zamilovat za dva dny. To nejde. Nechápu co mi ta holka dělá už teď. Bože chtěla bych aby byla moje ale proč by zrovna ona měla chtít mne? To nevím ale najdu způsob jak to udělat.

Už byla dost dlouho dole v jídelně přitom má být tady. Rozhodla jsem se že půjdu dolů a zjistím co se děje. Poté co jsem byla v jídelně uviděla jsem ji jak se baví s tou recepční. Elizabeth se jmenuje myslím. Začala jsem cítit je ve mně vře vztek. Vidět ji jak ztrácí čas s někým jako je ona. Měla jsem chuť tam jít a říct jí aby vypadla a nechala moji Anastasii. Pila mi krev. Ana se pak začala zvedat a já radši šla zpět do kanceláře.

•Anastasia POV•
Když jsem přišla zpět do své kanceláře měla jsem jasný plán. Dodělat práci, kterou mám a jít domu. Zhruba po hodině jsem měla všechno hotovo. Rozhodla jsem se tedy jít za paní Venable jestli ještě něco potřebuje.

Zaklepala jsem na dveře a čekala na povolení. ,,Dále." Pomalu jsem otevřela dveře a můj pohled se hned setkal s jejím. ,,Jen jsem vám chtěla říct že práci, kterou jste mi dala tak už je hotová. Tak se chci jen zeptat jestli ještě něco potřebujete nebo jestli mužů jít domu?" ,,Velmi dobře. Nemám nic co bych ti mohla dát takže pro dnešek můžeš jít domu." Řekla chladně a nevěrnovala mi další pohled. ,,Děkuji a přeji hezký zbytek dne paní Venable." Ona mi taky jen popřála hezký den i když to znělo dost falešně a s tím jsem odešla. Ještě jsem si šla pro věci do kanceláře a mířila domu.

Společnost naštěstí nemám ani tak daleko od domova, pěšky je to asi 10-15 minut. Po cestě jsem se stihla stavit v takové utulné kavárně. Dneska jsem neměla nic jiného v plánu takže jsem ani nikam nepospíchala.

Večer jsem si udělala rychlou večeři a snědla si ji při sledování televezi. Když jsem byla v posteli a snažila se usnout moje mysl přemýšlela jen nad jedinou osobou. Paní Venable. Její krásné hnědé oči, ve kterých jsem se mohla klidně ztratit. Trochu mě teda vyvedlo z míry její chování po obědě, takže doufám že neskončím jako ostatní. Po dnešku mi ale zároveň došlo že očividně vážně miluje fialovou. Včera jsem tomu kvůli své nervozitě nevěnovala ani moc velkou pozornost. S myšlenkami na ni jsem usnula.

438slov