•Anastasia POV•
Klub byl stejný jako každý jiný. Spoustu opilých lidi, hlasitá hudba. Zamířili jsme k baru a Elizabeth objednala nějakou tequilu. ,,Tak co líbí se ti tady?" Řekla mi přímo do ucha abych ji slyšela. ,,I když na taková místa moc nechodím tak je to tady fajn." Řekla jsem taky dost nahlas.Měla jsem v sobě už dost skleniček. Eliz zmizela někde na parketu. Chtěla jsem ji jít hledat ale když jsem viděla kolik je tam lidi vzdala jsem to. Popíjela jsem další sklenku když jsem na rameni ucítila něčí ruku. Hned jsem se otočila a uviděla nechutně vypadajícího chlapa. ,,Ahoj kotě. " už jsem si vzpomněla proč nechodím do klubů. ,,Ahoj." Řekla jsem znechuceně. ,,Co tady děla taková kráska jako ty sama?" ,,Nejsem tady sama jsem tady s kamarádkou." ,,Že jí tady nevidím. Tak zajdeme k mně ne?" Chtěla jsem protestovat ale on byl rychlejší. Chytil mě za paži a vytáhl na nohy. ,,Užijeme si spolu spoustu zábavy prdelko." Řekl a chytil mě za zadek. Snažila jsem se bránit ale byl větší a silnější. Hrozně jsem se bála začala jsem i brečet ale jemu to bylo jedno. ,,Prosím nech mě." Prosila jsem ho. Chtěl mi nejspíš něco říct ale někdo ho stáhl za rameno pryč. Myslela jsem že je to Elizabeth to jsem se ale pletla.
Byla to totiž paní Venable. ,,Okamžitě vypadni." Řekla a přistoupila přede mne. ,,A ty si jako kdo? Její máma." Začal se smát ale na tváři mu přistála tvrdá facka. ,,Zmiz mi z očí hned teď. Jestli ne bude to jen horší." On radši hned odešel, očividně se fakt bál.
Stála jsem tam jako zmražená. ,,Jsi v pořádku Anastasie? Neudělal ti nic?" Otočila se na mne a začala mi hladit jednou paží a druhou mi setřela slzy, které furt padali. ,,J-jo jsem v pořadku...A-asi." Řekla jsem svým roztřeseným hlasem. ,,Tak jo princezno vezmu tě domu." Ta přezdívka mi dělala i v téhle situaci motýlky v břiše. ,,N-nemusíte si dělat starosti paní V-Venable." ,,Statosti si dělat budu pojď odejdeme odsud."
Procházela jsem s paní Venable přeplněným klubem. Když jsme byli venku už byla tma a chladno, ani nevím jak dlouho jsem tam byla. ,,Tady vem si to je zima. Auto by tady mělo být za chvíli." Dávala mi svoje fialové sako okolo ramen. Byla jsem ráda protože mi byla opravdu zima ale ona zůstala jen ve své bílé blůze. ,, Děkuju paní Venable ale teď bude zima vám." Podívala se na mne varovným pohledem a ja věděla že nemá cenu se s ní hádat. Chvíli jsme tam mlčky stali když si mě paní Venable přitáhla za ramen blíž k sobě. Byla to opravdu příjemná blízkost.
Zastavil vedle nás černý Range Rover a z něj vystoupil chlap. Chvíli jsem se bála ale když šel otevřít zadní dveře došlo mi že je to náš odvoz. ,,Dobrý večer paní Venable...Slečno Thomasová" Pozdravil muž. Nemám tušení jak znal moje příjmení ale vlastně mi to bylo i jedno. ,,Nastup si prosím." Nastoupila jsem teda dost nemotorně do auta a ona hned zamnou. Šlo znát že jsem opilá.
•Wilhemina POV•
Byla jsem absolutně vytočená. Vidět ho jak na ní sahá. Nejradši bych ho zabila. Snažila jsem se ale uklidnit protože jsem musela být klidná kvůli Anastasii.Richardovi jsem řekla ať jede ke mně domu. Chtěla jsem ji mít na očích. Celou cestu šlo vidět jak nad tím vším přemýšlela. Opatrně jsem ji položila ruku na stehno a jemně ji hladila. ,,Anastasie už jsi v bezpečí. Můžeš být v klidu." Vzhlédla ke mně s tím jejím sladkým pohledem. Viděla jsem jak se jí do očí hrnou další slzy. ,,Ne prosím neplač už je to dobrý." ,,Omlouvám se." Nechápala jsem za co. ,, Za co? Ty jsi nic neudělala, to on." ,,Přijdu si blbě." Lámalo mi to srdce slyšet ji takhle mluvit. Kdybych mohla hned na místě bych jí dala celý svět. ,,Nemáš důvod si přijít blbě." Pak už jsme naštěstí vyjížděli na prijezdovou cestu.
,,Počkejte já myslela že mě odvezete ke mně domu." ,,Ne chci tě mít pod dozorem." Pak už byla radši zticha. Nejdřív jsem vystoupila já a pak pomohla i Anastasii. Šlo vidět že je vážně opilá protože se dost motala. ,,Pojď odvedu tě do ložnice. Potřebuješ se vyspat." Podala jsem jí ruku a odvedla do ložnice pro hosty.
,,Zůstaň tady dám ti něco na spaní" Odešla jsem k sobě a hledala nějaké nadměrné tričko. Když jsem přišla viděla jsem ji jak už spí roztažená na posteli. Opatřeně jsem si sedla na postel a svlékla ji z šatů. Neměla na sobě podprsenku takže můj zrak hned padl na její pevná prsa. Ale nechtěla jsem využívat jejího stavu takže jsem na ní jen hodila velké triko a uložila ji zpět do postele. Byla neuvěřitelně roztomilá. Trochu mě bolela zadá jak jsem ji musela trochu zvednout abych ji oblékla ale v tu chvíli mi to bylo jedno.
811slov
ČTEŠ
Only my
FanfictionAnastasia začíná práci osobní asistentky paní Venable. Co by se mohlo stát...