Only my

18. Kapitola

•Anastasia POV•
Zbytek víkendu jsem si s Minou neskutečně užila. Hlavně se mi víc otevřela a řekla mi něco o svém dětství.

Dneska už jsem ale musela do práce. Což nebylo zas tak špatné protože se zase uvidíme. Tak trochu jsem ráno vůbec nestíhala. Cestou do práce jsem ani nestihla dojít pro Wilheminy ranní kávu.

Stála jsem před Miny kanceláří a čekala až mě pustí dovnitř. Otevřela dveře a vřele se na mne usmála. ,,Pojď dál prosím." Vstoupila jsem a otočila se na ni. ,,Promiň nestihla jsem ti dojít pro kafe. Vůbec jsem nestíhala." ,,Nevadí miláčku." Mina se semnou domluvila že na oběd přijde do mé kanceláře a v klidu se najíme.

~oběd~

Slyšela jsem že se otevřely dveře a proto jsem vzhlédla od práce a viděla ji. ,,Ahoj." Řekla a sedla si naproti mně. ,,Chtěla jsem s tebou dneska strávit zbytek dne po práci ale něco mi do toho vlezlo. Takže se už dneska bohužel neuvidíme." Řekla jsem jí omluvně. ,,Nevadí ale nechceš mi něco říct?" Chvíli jsem přemýšlela a pak mi to došlo. ,,Jo psal mi bývalý spolužák ze školy jestli něco malého nepodnikneme." Podívala se na mne s tázavým pohledem. ,,Chceme zajít někam do restaurace a pokecat nic víc a neboj pít nebudu." ,,Dobře ale až prijdeš domu chci aby ses mi ozvala." Souhlasila jsem.

Zbytek dne utekl rychle. Hlavně jsem nemusela řešit Eliz. Byla prý nemocná takže na recepci byl nějaký kluk mohl být v mém věku zhruba. S Jacobem jsem měla sraz u jedné místní restaurace.

,,No ahoj. Vypadáš pořád stejně dobře." Řekl mi když jsme se objali. Posadili jsme se ke stolu a objednali jsme si. Teď jsem si uvědomila že netuším co bych si mohla dát. Nakonec jsem použila klasiku jak to dělala i Mina. Objednala jsem si salát a jemně perlivou vodu. ,,Ty si nedáš víno?" Zeptal se Jacob. Přemýšlela jsem jak mu to vysvětlit. ,,Já mám pak ještě nějakou práci na doma a bude lepší když to budu dělat střízlivá." Použila jsem takovou klasickou výmluvu. ,, Tak to já si ale jedno malé pivo dám."

Skvěle jsem si s ním popovídala. Řekl mi že teď se svojí přítelkyní plánují mimčo. Celkově že se mu po škole začalo výborně dařit. Taky jsem mu řekla že mám skvělou práci ale o mém vztahu jsem se mu nezmínila. Přeci jen nemám to nikomu bez jejího svolení říkat. Sice furt nevím proč ale nějak to zatím neřeším.

Po cestě domu jsem potkala Elizabeth. Přišlo mi to divné má být nemocná. ,,Ahoj nemáš být doma?" Zeptala jsem se když ke mně přišla. ,,No asi jo. Co ty tady děláš hm?" ,,Já si byla se starým kamarádem popovídat." Přišlo mi že něco pila. ,,No nic já už budu muset jít." Chtěla jsem jít ale ona mě zastavila. ,,Počkej. Jen kamarád?" Přikývla jsem. Když u mne byla blízko šlo cítit, že rozhodně pila. ,, To jsem ráda protože jsem si tě zabrala už já." Nechápala jsem co říká. A bylo mi to nepříjemné. ,,Hele pokecáme až budeš střízlivá. Já už musím." Obešla jsem ji a šla domu.

Už jsem byla skoro doma a chtěla jsem napsat Mině ale telefon mi z kapsy vypadl na zem do louže. Hned jsem ho osušila a snažila zapnout. Samozřejmě nefungoval. Lepší už to dneska být nemůže. Co mám teď ale dělat? Nemám jak napsat Mině. No dneska už neudělám nic zítra jí to budu muset vysvětlit.

•Wilhemina POV•
Už bylo něco po desáté večer a Ana mi furt nepsala. Rozhodla jsem se že jí napíšu já. Třeba jen zapomněla.

W:Už jsi doma drahá?
W:Furt jsi se totiž neozvala a začínám se bát.
W:Ozvy se mi prosím.
W:Je všechno v pořádku?
W:Miláčku?

Nic. Asi 5x jsem jí zavolala ale nebrala mi to. Byla jsem hotová. Co když se jí něco stalo? Co když teď potřebuje pomoc a já tam nejsem? Hlavou se mi honila tak stovka myšlenek. Nakonec jsem usnula s telefonem v ruce.

655slov