Only my

26. Kapitola

•Wilhemina POV•
Anastasiu před chvíli Richard odvezl do práce takže mohl začít můj plán. Včera večer když Ana usnula šla jsem se podívat na nějaké kočky. No a našla jsem jednu. Má to být Britská krátkosrstá kočka. Dneska okolo 9h tam s Richardem jedu.

Slyšela jsem zvonek což znamenalo že už je zpět. ,,Dobré ráno paní Venable." ,,Dobré Richarde." Pomohl mi do auta a já mu řekla na jakou adresu má jet. Cesta byla docela dlouhá ale já věděla že to za to bude stát.

Paní od které jsem si kotě brala byla mic milá. Ne že bych jí to nějak oplácela. Koťat tam měla víc ale já přesně věděla jaké chci. Bylo kouzelné. Věděla jsem že se bude Aně líbit. Bylo dost drahé ale to je tenhle druh očividně vždy.

Cestou domu jsem se s Richardem stavila ještě ve zverimexu. Koupila jsem nějaké hračky, jídlo, pelíšek a misky.Víc jsem nekupovala kdyby to chtěla dokoupit Ana. No a přepravku jsem měla už od paní. Richard dal věci do kufru. Já si sedla zpět dozadu.

Když jsem přijela domu šla jsem uklidit věci potřebné věci. Kotě jsem nechala v ložnici s hračkami aby se nenudila. Jméno jsem jí nedala. Chci aby ho vybrala Ana. Ta se za hodinu měla vrátit. Jídlo jsem nemusela řešit protože nám zbylo ze včera.

•Anastasia POV•
Richard mě vyzvedl před budovou. docela mě překvapilo že se mi Mina za celou dobu neozvala.

Ráno mi dala Mina klíče takže jsem už mohla říkat že jdu opravdu domu. Když jsem vstoupila v domě bylo až nečekané ticho. Sundala jsem si boty a zamířila do kuchyně. Tam jsem ale Minu nenašla. Šla jsem tedy do naší ložnice. Otevřela jsem dveře a přivítal mě nečekaný pohled. Viděla jsem Wilheminu sedět na posteli a u nohou jí leželo malé kotě. (OBRÁZEK NAHOŘE) ,,Ahoj drahá." Pozdravila mě. ,,Ahoj Mino. Co to je?" ,,No naše koťátko." Řekla s úsměvem. ,,Naše?" ,,Ano miláčku. Teď pojď ke mně." Šla jsem a sedla si vedle ní. Kotě se k nám připojilo. Bylo kouzelné. ,,Jak se jmenuje?" ,,Jméno musíš vymyslet." Dala mi pusu na můj spánek. Chvíli jsem přemýšlela. Pak mě to napadlo. ,,Marmeláda." Řekla jsem. ,,Co?" ,, Jo Marmeláda." Stála jsem si za svým. ,,Dobře. Pojď si teď dát oběd. Marmeláda má určitě taky hlad." Souhlasila jsem a vzala si Marmeládu do náruče.

,,Jak tě to vůbec napadlo?" Zeptala jsem se když jsem plnila misku. ,,Na plese jsi říkala že si vždy chtěla kočku." Pak mi to došlo. ,,Děkuju." Políbila jsem ji. ,,Nemáš zač." Pak jsme se odtáhly když začala Marmeláda mňoukat. Hned jsem si jí vzala do náruče a začala se s ní mazlit. ,,Abych na ní nezačala žárlit." Řekla vtipem. ,,No já být tebou tak se začnu bát." Obě jsme se tomu zasmály. V klidu jsme si obě jedly svoje jídlo když mi začal zvonit telefon.

470slov