Only my

14. Kapitola

•Anastasia POV•
Muzeum bylo absolutně krásné a neskutečně jsem si užívala. Hlavně ve společnosti Miny. Všechno probíhalo úplně bezvadně dokud se Wilhemina neomluvila že se musí posadit. Chvíli jsem přemýšlela proč. Ale neptala jsem se a posadila se vedle ní. ,,Je všechno v pořádku?" Zeptala jsem se starostlivě. ,,Jo jen si potřebuji na chvilku odpočinout." Řekla mi.

Chvíli jsme tam seděly a povídaly si o různých obrazech. Po dalších 5 minutách jsem vstala a Mina taky. Na chvíli bych přísahala že jsem v jejich očích viděla bolest. Ale během mžiku to bylo zas pryč.

Stály jsme u jednoho obrazu když se mě Mina zeptala. ,,Anastasie?" ,,Ano?" ,,Napadlo mě jestli bys dneska nechtěla přespat u mne?" Jo chtěla a jak moc. ,,Moc ráda. Jen musela bych si domu pro nějaké věci. " Mina se rozhlédla okolo nás jestli tam nikdo není. A když zjistila že ne přitáhla si mě k sobě ,dala mi pusu na čelo a zašeptala mi do ucha. ,,To vůbec neřeš. Doma mám spoustu oblečení, které si budeš moct půjčit." Chtěla jsem jí dát pusu ale v tom se odtáhla. Nechápavě a zklamaně jsem se na ní podívala. ,,Už jsou tu lidi. Klidně teď můžeme jet domu." Přikývla jsem na souhlas. Sice jsem nechápala co je špatně na tom políbit svojí přítelkyni na veřejnosti ale nechala jsem to být.

Venku jsme čekaly na Richarda. Už byl večer a bylo chladno. Cítila jsem jak mi Mina dává okolo ramen její sako. ,,Ne to nedělej. Bude ti zima." ,,Buď zticha nechci abys byla nemocná." Tak jsem radši mlčela a jen si stoupla blíž k ní. Ona mi dala ruku okolo pasu a přitáhla si mě úplně k sobě. Pak už přijel Richard.

Cestou jsme si spolu povídaly o muzeu. Během toho mi Miny položila ruku na stehno a začala hladit. Podívala jsem se na ní a viděla její úšklebek. Vzala jsem její ruku do své a propletla nám prsty. Tak se na mne podívala a já se usmála.

•Wilhemina POV•
Všechno bylo absolutně skvěle jen mě furt bolela zadá. Nakonec jsem to vzdala a začala hledat prášky proti bolesti. Když jsem je našla vzala jsem si ještě vodu co byla v autě a zapila je. Otočila jsem se a viděla jak se na mne Anastasie divá. ,,Co to bylo za prášky?" Snažila jsem se vymyslet nějakou výmluvu abych jí nemusela nic vysvětlovat. ,,J-já...to bylo proti bolesti." ,,Počkej tebe něco bolí?" Jen jsem nenápadně přikývla. ,,A co? Mužů ti nějak pomoct?" Bylo tak milé jak se starala a že mi chtěla pomoct. To by ale musela vědět o mém postižení. ,,Ne to bude dobrý zlato." Už teď mi bylo jasný, že jí to nějak budu muset vysvětlit.

461slov
Jen vám chci říct že plánuju něco nového a máte se na co těšit.💜