Only my

25. Kapitola

•Anastasia POV•
S Minou jsme se doma najedly. Řekla jsem jí že se jdu převléct. Vzala jsem si obyčejné staré roztrhané kalhoty a černé volné triko. V tom přišla do pokoje Wilhemina. ,,Taky by ses měla převléct." Řekla jsem jí. ,,Tak mi něco vyber." To jsem sice nečekala ale ani minutu jsem nad tím nepřemýšlela a vrhla se k její skříni. Našla jsem tam fialové květinové šaty. Když jsem jí to podala chvíli na ně koukala ale nakonec si je vzala. Chtěla se jít převléct do koupelny. V tom jsem jí ale zabránila. ,,Můžeš se převléct normálně tady." Řekla jsem jí něžně. Šlo vidět jak nad tím přemýšlí. Nakonec zůstala a převlékla se.

U auta jsem čekala na Minu. Musela si ještě něco zařídit. Když přišla šla ke mně. ,,Chceš řídit?" Radostně jsem od ní popadla klíče a běžela na stranu řidiče. Řidičák už nějakou dobu mám ale auto jsem si nemohla dovolit.

Cesta byla klidná. Nebyl ani velký provoz. Když jsme se blížily k místu byla jsem ráda že má Mina takové auto. Zastavila jsem co nejblíž to jen šlo. Vystoupila jsem a šla na druhou stranu k Mině. Ta už taky vystoupila. Podala jsem jí ruku, kterou s úsměvem vzala. Počasí dneska naštěstí bylo tak akorát. Takže mému plánu nestálo nic v cestě.

Došly jsme k malému molu u rybníka. ,,Je to tady nádherné." Řekla mi když se kochala okolím. ,,Když jsem ještě chodila do školy byla jsem tady skoro furt." Řekla jsem na vysvětlení. Pomohla jsem ji z malého kopečka dolu na dřevěné molo. ,,Proč si mě sem vzala?" ,,Nikdy jsem o tomhle místu nikomu neřekla. Chtěla jsem abys byla první." Přistoupila ke mne. ,,Děkuju Anastasie."

Šla jsem na kraj mola a začala si sundavat kalhoty, triko a boty. ,,Co to děláš?" Řekla Mina nechápavě. ,,No jdu se přece koupat." Řekla jsem a s tím skočila do vody. Vynořila jsem se a viděla jak na mne kouká. ,,Nechceš se ke mně přidat?" ,,Já spíš ne." Přiblížila jsem se zpět k molu. ,,Mino prosím voda je akorát. Jen na chvíli." V jejím výraze jsem viděla něco co nebylo obvyklé. Vypadalo to jako strach, stud. ,,Děje se něco?" ,,N-ne já budu radši t-tady." Řekla roztřeseným hlasem. Pak mi to došlo. ,,Mino ty neumíš plavat?" Zeptala jsem se něžně aby věděla že se nemusí bát. ,,N-ne neumím." ,,Není se za co stydět." Řekla jsem a vylezla zpět nahoru. ,,Budu tam s tebou a věř mi že se ti to bude líbit." ,,Tak dobře." Sundala si boty a pak přemýšlela o těch šatech. Věděla jsem že i když jsme tady jen my dvě tak ty záda prostě nechce ukazovat. Sklonila jsem se k hromádce mého oblečení a podala jí své černé triko. ,,Vezmi si to.",,Děkuju. Můžeš mi pomoct je sundat?" Přikývla jsem a pomohla jí. Oblékla si moje triko a čekala co budu dál dělat. ,,Bude pro tobě lehčí když půjdeme ze strany." Řekla jsem a chytila ji okolo pasu.

Chvilku trvalo než jsem se s ní dostala do vody ale nakonec se nám to podařilo. Byly jsme teď dál od kraje ale zároveň blízko kdyby si potřebovala stoupnout na zem. ,,Chyť se rukama okolo mého krku." Udělala to a chytila se opravdu pevně. ,,Neboj se je to bezpečné." ,,Je to příjemné." Zašeptala spíš sobě než mně. ,,Vidíš říkala jsem to. Teď se jen uvolni." Víc se mi zavěsila za krk a nechala mě abych nás vedla víc do hloubky. Trochu se ode mne oddělila a zadívala se mi hluboko do očí. Kousla jsem se do rtu a to pro ni bylo jasné znamení. Přitiskla svoje rty na ty moje. Byl to krásný okamžik.

Už jsme si s Minou oblékaly zpět oblečení. Pomohla jsem ji zpět do šatů a ona mi dala teď už promočené triko. ,,Co budeš dělat?" Zeptala se se smíchem. ,,Do auta jsem si hodila náhradní mikinu." Řekla jsem.

Došly jsme k autu kde jsem si na sebe hodila mikinu. Obě jsme si sedly dovnitř. ,,Děkuju že si to pro mne udělala." Řekla mi s tím nejsladším úsměvem. ,,To je to nejmenší co pro tebe můžu udělat." Daly jsme si malou pusu než jsem nastartovala auto a vyjela z lesa.

,,Jo miláčku zítra nejdu do práce takže půjdeš beze mne." Řekla mi když přerušila ticho. ,,Počkej proč?" ,,Vzala jsem si prodloužený víkend." Řekla a dala mi ruku na stehno. ,,Budeš tam mít jen nějaké e-maily na udělání a to by mělo být všechno. Takže na oběd už budeš doma." ,,Dobře akorát můžu si půjčit auto. Kdybych šla ráno pěšky tak-" ,,Samozřejmě tě ráno odveze Richard." Souhlasila jsem a poděkovala. ,, No a po práci čekej před budovou. Tam pro tebe zas přijede."

779slov