Only my

20. Kapitola

•Anastasia POV•
,,Tak co chceš řešit a dělat?" Zeptala jsem se. ,,No...Takhle původně jsem neměla v plánu ti to říkat ale pak mi došlo, že bys to vědět měla." Chvíli se odmlčela. ,,Určitě sis všimla, že Elizabeth není na recepci." Přikývla jsem na souhlas. ,,Tak ona není nemocná ale já ji vyhodila. Nebavila mě a nechtěla jsem aby se s tebou stýkala. Chtěla jsem ti ušetřit práci." Teď jsem nevěděla co jí na to mám říct. Po chvilce mlčení jsem začala mluvit. ,,Takže proto jsem ji potkala úplně opilou. Protože si ji ty vyhodila. A ještě si mi lhala že je nemocná." Zvedla jsem se ze svého místa a ona udělala totéž. V jejím výrazu byl vztek. Pak mi to došlo. Já jí neřekla že jsem potkala Eliz. Tím pádem jsem jí taky lhala. ,,Cos to řekla?" Zeptala se varovným hlasem a začala se přibližovat. ,,J-já-" ,,Proč si mi neřekla že si jí viděla hmm?" Byla už skoro u mne tak jsem couvala ale pak jsem narazila na zeď. ,,No ono... nepřišlo mi to důležité jen jsme se potkaly a pozdravily se."

Zastavila se. Šlo vidět že nad něčím přemýšlí. Nakonec se otočila a šla si sednout zpět na pohovku. ,,Pojď ke mně." Pomalu jsem k ní došla. ,,Ohni se." Poklepala si na klín. Nechtěla jsem ji víc naštvat, proto jsem poslechla a ohla se jí přes klín. ,,Za to že jsi mi lhala ti dám pět ran." Pomalu mi začala stahovat sukni. Pak šly dolu i kalhotky. Byla jsem jí vystavená na milost. ,,Budeš počítat a omluvíš se. Kdyby něco bezpečné slovo je fialová." Hladila mi zadek a pak najednou mi na něm přistála tvrdá rána. ,,Čekám..." ,,Jedna. Omlouvám se." ,,Oslovuj mě paní Venable." ,,Omlouvám se paní Venable." Opravila jsem se. Hned mi přistála další tentokrát na druhé půlce. ,,Dva. Omlouvám se paní Venable." Třetí a čtvrtá přišly hned za sebou ale už tolik nebolely. Pak přišla pátá a ta byla nejtvrdší. ,,Pět. Omlouvám se paní Venable."

Chvíli mě hladila aby mi trochu ulevila. ,,Nebylo to tak hrozné ne?" Zavrtěla jsem hlavou. ,,Použij svá slova." ,,Ne nebylo." ,,To je moje hodná holka." Natáhla mi zpátky kalhotky a sukni. ,,Pojď si sednou zpět vedle mne." Pomalu jsem se zvedla a posadila se. Trochu to bolelo proto jsem hledala správnou polohu. ,,Bolí to?" ,,Jen trochu. Ale to je dobrý zasloužila jsem si to." Řekla jsem polohlasně. Mina mě pohladila po vlasech a políbila na tvář. ,,Taky se omlouvám že jsem ti lhala. Chtěla jsem pro tebe to nejlepší." Řekla mi omluvně. ,,To je dobré."

426slov