Only my

10. Kapitola

•Anastasia POV•
Jako vždy jsem si dělala v klidu svou práci. V tom mi ovšem začal zvonit telefon. Byla to Mina. Hned jsem ji to zvedla. ,,Anastasie můžeš prosím přijít ke mně?" Zeptala se mě. ,,Samozřejmě hned tam jsem." Rychle jsem zavěsila a šla do její kanceláře.

Po zaklepaní jsem vstoupila dovnitř. Přivítal mě krásný pohled na Minu, která stála před svým stolem s kyticí v ruce. ,,Ahoj drahoušku." Řeka mi něžně a začala kráčet ke mně. ,,Ahoj." ,,To je pro tebe." Dala mi kytici plnou fialových květin. Udělalo mi to radost takže jsem ji poděkovala a dala rychlou pusu na tvář. Zase se trochu začervenala. ,,Neděkuj prosím. Pojď se posadit chtěla bych s tebou mluvit."

Trochu mě to zaskočilo ale poslechla jsem. ,,Nevím jak bych ti to úplně řekla...nechci tě hlavně nějak vyděsit nebo tak." Dala si pauzu aby se nadechla." ,,Na té večeři si říkala ,že ke mně něco cítíš a jen si to potřebuješ nějak urovnat. To chápu ale já prostě přišla na to že chci abys byla moje." V tu chvíli jsem byla úplně němá. Věděla jsem že cítí to samé ale takhle rychle to jsem nečekala. Když jsem se na ní podívala šlo vidět jaký má strach. ,,Promiň nechtěla jsem to na tebe tak vychrlit ale prostě nejde to zastavit. Vím zní to nejspíš šíleně ale... dej mi šanci." Ještě chvíli jsem tam seděla a jen koukala. ,,T-ty chceš abych byla t-tvoje?" Jen přikývla. ,,Jako abych byla tvoje přítelkyně?" ,,Ano chci abys byla moje přítelkyně." Řekla a dala důraz na slovo "moje". Postavila se a šla se opřít o stůl přede mnou. ,,Jestli potřebuješ nějaký čas dám ti ho." Vstala jsem a stoupla si před ní. ,,Myslím že čas nepotřebuji."

Zvedla jsem ruku a pohladila ji po tváři. Jemně se na mne usmála. Byla jsem od ní jen pár centimetrů. Musela jsem se jí pořád dívat na ty její krásné baculaté rty. Chytila mě za ruku a políbila ji. Kousla jsem se do rtu a to pro ni bylo jasné znamení. Uzavřela mezeru mezi námi. Přitiskla svoje rty na ty mé. Byl to něžný ale vášnivý polibek. Chytila jsem ji za tvář a ona mi dala ruku okolo pasu aby si mě přitáhla blíž k sobě. Pak jsme se odtrhly pro vzduch. ,,Chtěla jsem to udělat tak dlouho." Řekla Mina. ,,To jsme dvě." Obě jsme se trochu zasmály.

,,Ještě pro tebe něco mám." Zmateně jsem se na ni podívala. ,,Nekoukej na mne tak. Včera jsem ti psala že pro tebe mám dárek." Pak mi došlo že ta kytka nebyla ten dárek. ,,No a co je to?" Začala jsem být zas zvědavá. Začala si sahat do kapsy. ,,Jen mi řekni chceš být vážně moje?" ,,Samozřejmě že jo." ,,Jen bych ti měla říct že to není úplně tak normální vztah." To mě trochu zaskočila. Nechápala jsem co tím myslí. ,,Vím zní to děsivě ale kdykoliv můžeš říct ne." ,,Já jen nevím co myslíš." ,,Věříš mi?" Zeptala se Mina. ,,Jo věřím." ,,A chtěla by si to semnou všechno zkusit?" ,,Ano..." Nakonec vytáhla to co měla v kapse. Byla to fialová krabička. Nevěděla jsem co by v tom mohlo být. Pak to otevřela. Byl to nádherný fialový náhrdelník. (Obrázek nahoře) ,,Líbí se ti?" Zeptala se trochu starostlivě. ,,Líbí? Je nádherný ale musel být hrozně drahý." ,,Na to si budeš muset zvyknout ,teď se otoč nasadím ti ho." Radši jsem neodmlouvala a poslechla. Cítila jsem jak její jemné ruce sahají okolo mého krku.

Poté co mi ho nasadila chytila mě za ramena a otočila zpět k sobě. ,,Neuvěřitelně ti sluší. Stejně jako ta fialová košile." ,,Děkuji moc."  Usmála se a dala mi pusu na čelo. ,,Teď jsi už jen moje." Znělo to tak neskutečně majetnicky ale mně se to líbilo. ,,Máš po práci čas?" ,,Jo mám." Řekla jsem. ,,Tak po práci přijď sem ke mně." Začalo mě zajímat co má v plánu. ,,Dobře a proč?" ,,Chci tě vzít k sobě a trochu ti všechno vysvětlit jestli by ti to nevadilo."

Všechno jsem ji odsouhlasila. Nemohla jsem se dočkat až pojedu zas k ní domu. Jen jsem se na jednu stránku trochu bála co všechno mi řekne.

721slov
Jen se chci omluvit kdyby nějaké části zněly trochu divně. Snažila jsem se to napsat co nejlíp ale i tak s tím nejsem úplně spokojená. Tak to kdyžtak omluvte. Kdybyste měli nějaké nápady co bych do toho příběhu mohla přidat napište.💜