Only my

13. Kapitola

•Wilhemina POV•
Na dnešek jsem se neskutečně těšila ale takhle radost hned zmizela když jsem ucítila obrovskou bolet v zádech. Ze všech dnů kdy mě mohly bolet musely zrovna dneska. Nějak jsem se došourala do koupelny a hned si vzala prášky proti bolesti. Dneska jsem musela normálně fungovat. Protože když všechno vyjde měla jsem s Anastasii strávit nějaký čas v tom muzeu a pak ji nabídnout spaní u mne.

Zavolala jsem Richardovi aby zhruba za 10 minut byl před mým domem. Sbalila jsem si ještě nějaké věci do práce. Hlavně prášky proti bolesti abych mohla doopravdy fungovat.

,,Dobré ráno paní Venable." Pozdravil mě Richard a otevřel mi zadní dveře auta. ,,Taky dobré ráno." Cestou jsem přemýšlela zas nad Anou. Vím že už bude v práci protože dneska jedu o něco později než obvykle. Chci za ní jít okamžitě jak přijdu do práce a všechno jí říct.

Vstoupila jsem do budovy a přivítal mě pohled na Elizabeth a Anu.Cítila jsem jak se mi vaří krev. Chtěla jsem ten vztek nějak ignorovat ale prostě to nešlo když se Elizabeth začala dotýkat mojí Anastasie. Proto jsem tam šla. ,,Dobré ráno slečno Thomasová nemáte být náhodou ve své kanceláři?" Zeptala jsem se přísným hlasem. Ona na mne vytřeštila oči. ,,D-Dobré ráno. Omlouvám se hned tam jdu paní Venable." Řekla a už byla na cestě pryč. Eliz jen nechápavě koukala ,tak jsem jí taky připomněla proč tady je.

Už jsem si byla u sebe v kanceláři odložit věci a teď jdu k Aně. Otevřela jsem dveře její kanceláře a viděla ji jak sedí za svým stolem. ,,Anastasie..." rychle zvedla hlavu a podívala se na mne. ,,Chci si s tebou promluvit o tom ránu." ,,Omlouvám se že jsem nešla hned do své kanceláře." sklopila zrak. ,,Drahá tady nejde o to že si nešla hned do kanceláře ale o to že si se dole bavila s ní."

•Anastasia POV•
Byla jsem docela zmatená jak to myslí. ,,Nekoukej tak. Nechci aby ses s ní vůbec bavila." Teď jsem byla ještě víc zmatená. ,,Proč?" ,,Protože vidím jak se na tebe divá. Svléká tě očima Anastasie a to nesnesu. " zvýšila hlas a já při tom trochu ucukla. Všimla si toho přešla k mé židli a otočila mě k sobě. ,,Promiň nechtěla jsem na tebe zvyšovat hlas. Jen si tě prostě chci chránit." ,,T-to jako chceš abych se s ní úplně přestala bavit?" Pousmála se na mne a pohladila mě po tváři. ,,Bylo by to nejlepší ale zakázat ti to bohužel nemůžu."

Už to vypadalo že je na odchodu ale ještě se otočila. ,,Malém bych zapomněla. Nechtěla by si dneska jít do muzea umění?" Zeptala se a já se začala hned usmívat. Vždy jsem tam chtěla ale nechtěla jsem tam chodit sama. ,,Ani nevíš jak ráda." ,,Tak v 16h přijď ke mně do kanceláře pojedeme hned odsud." Byla jsem ráda, že jsem si dneska zvolila takový outfit. Bylo to formální ale zároveň ideální do takového muzea. Pak mi to ale došlo. Mám končit až v 17h. ,,Počkej ale já mám končit až v 17h." Jen se trochu zasmála. ,,Já vím ale ještě furt pracuješ pro mne. Takže jsem si řekla že ta hodina nikoho nezabije." Usmála jsem se a poděkovala ji.

Celou dobu teď musím přemýšlet nad tím co s Eliz. Mám se s ní vážně přestat bavit nebo jen nějak omezit. Vážně nevím.

V klidu jsem seděla a pracovala když jsem slyšela jak mi zvoní telefon. Byla to Wilhemina. Nechápala jsem proč ale když jsem viděla čas na displeji hned mi to došlo. Bylo 16:07. Úplně jsem ztratila pojem o čase. ,,Moc se omlouvám úplně jsem ztratila pojem o čase. Hned se začnu balit a přijdu." ,,Hej klid jen jsem se chtěla ujistit že si nezapomněla. Už jsem na cestě do tvé kanceláře, zatím si zabal." Trochu jsem se uklidnila.

Během chvilky jsem viděla jak se otevírají dveře. ,,Tak co můžeme vyrazit? Richard už čeká před budovou." ,,Jo můžeme." Usmála jsem se na ni a ona mi úsměv vrátila.

,,Paní Venable." Pozdravil Richard Minu a otevřel jí dveře. ,,Slečno Thomasová." Pozdravil i mne a já jeho také. ,,Takže do muzea?" Zeptal se. ,,Ano prosím."

690slov