Only my

21. Kapitola

•Wilhemina POV•
Celý zbytek týdne utekl a dnes jsem měla jít s Anou na ples. Nemohla jsem se dočkat až ji zas uvidím v těch šatech. ,,Dobré ráno." Z myšlenek mě vytrhl ten krásný hlas. ,,Dobré miláčku." Přišla a objala mě. Nejdřív mě to trochu překvapilo ale pak jsem ji objala na zpět. ,,Copak? Mazlivá?" Zeptala jsem se se smíchem. Víc se mi zavrtala do hrudi. Vždycky jsem milovala jak je oproti mně malinká. ,,Trochu." Zamumlala. ,,Pojď se najíst. Udělala jsem snídani." Řekla jsem a pomalu ji od sebe odtáhla. ,,Chci ti někdy udělat snídani." ,,To ale budeš muset vstávat dřív." Zasmála jsem se. ,,Už se těšíš na dnešek?" ,,Ani nevíš jak moc."

Zbývala zhruba hodina do plesu. Proto jsem poslala Anu aby se šla převléct. Já sama jsem si šla taky pro své oblečení. Zvolila jsem fialový oblek s černými doplňky. Nalíčila jsem se a upravila si vlasy. Rozhodla jsem se nechat si je rozpuštěné a sepnout si jen vršek.

Když jsem byla hotová šla jsem za Anou. Očividně se teprv domalovala protože byla ještě v domácím oblečení. ,,Krátí se čas." Řekla jsem aby si mě všimla. ,,Jo neboj všechno stíhám." Řekla a šla ke skříni. ,,Počkej." Přišla jsem k ní a ona se teprv teď na mne podívala. ,,Mino...Vypadáš skvěle." Řekla mi a já cítila jak se začínám červenat. ,,Tak to ne ne dokázala jsem začervenat paní Venable." Řekla posměšným tónem. Strčila jsem do ní a přesunula se k šuplíku se spodním prádlem. Začala jsem hledat a našla jedny krásné fialkové kalhotky. ,,Vem si tyhle prosím." Vzala je ode mne. ,,Otoč se." ,,Jsi moje a to znamená, že se na tebe můžu koukat jak chci." Povzdechla si a hodila na mne úsměv. Sundala si šedé tepláky i s kalhotkami. Pak si začala oblékat kalhotky, které jsem jí dala. ,,Sluší ti. Až budeš připravená přijď dolu." Řekla jsem a šla do obýváku.

Za 15 minut jsem slyšela kroky. Zvedla jsem se pomocí hůlky a otočila se směrem ke schodům. Stála tam v celé svojí kráse. ,,Nekoukej na mne tak cítím se divně." Řekla stydlivě. ,,Drahá vypadáš božsky." Šla jsem k ní a jednou rukou si ji k sobě přitáhla. Měla i náhrdelník, který jsem jí dala. ,,Máš ho." Řekla jsem spíš do vzduchu než jí. ,,Samozřejmě. Přece by každý měl vědět ke komu patřím." To mi vyrazilo dech. Nečekala jsem že se cítí až tak. Byla jsem za to ale nesmírně ráda. ,,To je pravda. Každý musí vědět komu patříš." Sklonila jsem se k ní a dala jí něžný polibek. Ona si stoupla na špičky a ruku mi dala na pas aby polibek prohloubila. Nakonec jsme se rozešli kvůli vzduchu.

,,Něco pro tebe mám." Řekla jsem. ,,Co prosím tě?" Zeptala se a zářivě se usmála. Podala jsem jí krabici a kývla na ni aby ji rozbalila. Když to udělala odhalila černou krajkovou masku na obličej. Zvedla pohled a nechápavě se na mne podívala. ,,Každý tam bude mít masky. Já mám taky jednu svou." Řekla jsem abych jí to vysvětlila. Vzala ji do ruky a odložila krabici. ,,Děkuju je krásná."

Pak nás přerušil zvonek. Musel to být Richard. Otevřela jsem dveře a měla jsem pravdu. ,,Dobrý večer Paní Venable, slečno Thomasová." Obě jsme ho pozdravily. Doprovodil nás k autu.

540slov