Only my

12. Kapitola

•Anastasia POV•
,,Jsem dost náročná." začala říkat. ,,Jestli budeš se vším souhlasit a neodmítneš to. Samozřejmě jestli ano nebudu tě u sebe držet. Budu chtít aby si přijmula určitě moje vlastnosti a požadavky." Chvíli se odmlčela nejspíš jestli něco nechci říct. Když jsem jen mlčela pokračovala. ,,Co se týká mne a mých vlastností. Jsem extrémně žárlivá, majetnická ale i ochranářská. Tohle bys musela přijmout. V tom se nezměním." Ani v jednom jsem neviděla nějaký problém tak jsem přikývla aby mohla pokračovat. ,,Co je ale důležité. Mám určitá pravidla, které by do našeho vztahu patřila." ,,J-Jaká pravidla?" Zeptala jsem se trochu roztřeseným hlasem. ,,Vše je na téhle smlouvě." Posunula přede mne list papíru. Projela jsem ho pohledem a zastavila se u pravidel.
_________________________
•Základní pravidla
1.Nahlásit kde a s kým jsi
2. Zákaz flirtování s ostatními (trest)
3. Zákaz pití alkoholu bez souhlasu (trest)
4. Podřízení se, poslušnost
5. Mlčenlivost
6. Zákaz kouření
7. Žádné dotyky
8. Zákaz dotýkat se sama sebe (trest)
9. Nahlásit nepohodlí ve vztahu
10. Tresty za porušení určitých pravidel
__________________________
,,Je něco co bys potřebovala nějak vysvětlit?" zeptala se něžně. Nejspíš nebo určitě viděla můj obličej během čtení toho. ,,J-já moc nechápu pravidlo pět, tři a sedm." ,,Dobře nejlepší bude když ti vysvětlím každé." Přikývla jsem. ,,První pravidlo je kvůli bezpečnosti. Chci vědět kde jsi abych ti kdyžtak mohla pomoct. Druhé je ti doufám jasné. Jestli tě uvidím jak s někým flirtuješ potrestám tě. Pokud ti u třetího pravidla nedám povolení pít alkohol tak to dělat nebudeš." řkla a dala si chvíli pauzu. ,,Čtvrté snad chápeš. Páté znamená že o našem vztahu nikomu neřekneš pokud ti to nedovolím. Šesté je taky jasné. Chápeš zatím?" Zeptala se starostlivě. Přikývla jsem. ,,Použij svá slova Anastasie." ,,Ano chápu." ,,To je moje hodná holka...Sedmé pravidlo znamená, že se mě nebudeš dotýkat pokud ti to nedovolím to samé platí u osmého. Deváté pravidlo je jedno z nejdůležitějších. Jde mi o tvoje pohodlí a bezpečí. Proto mi musíš vždy říct když ti bude něco vadit. Poslední je jasné. Za porušení dostaneš trest, který ti sama vymyslím."

,,Jaký můžou být tresty?" zeptala jsem se. ,,Je to výprask. Na zadek, přes ruku a tak." řekla klidným tónem. Chvíli jsme obě mlčely. Ona nejspíš proto aby mi dala nějaký prostor. ,,Tak co princezno chceš abych pokračovala?" Ty přezdívky úplně miluju. ,,Jo asi můžeš." ,,Taky si budeš muset zvyknout, že tě budu rozmazlovat. A námitky neberu." Trochu jsme se obě zasmály. ,,Tohle je nejspíš tak nějak všechno. Takže jestli se vším souhlasíš tady to podepiš." Ukázala na kolonku dole a podala mi propisku. Vzala jsem ji a po nějakém přemýšlení to podepsala. Se vším jsem byla v pořádku a chci s ní být za jakoukoliv cenu.

Mina vstala ze svého místa a nabídla mi ruku aby mi pomohla se zvednout. ,,Tak drahá teď jsi oficiálně jen moje a nikoho jiného. Jen moje." Obě jsme se k sobě naklonily a spojily naše rty. Bylo to jako sedmé nebe.

Ještě chvíli jsme pak řešily nějaké další už ne tak podstatné věci. Mina mě pak odvezla domu. ,,Uvidíme se zítra v práci Anno. Budu se těšit." ,,Taky a děkuji." Trochu nechápavě se na mne podívala. ,,Za co prosím tě?" ,,Za odvoz a to všechno dneska. Hlavně za vysvětlení." ,,Nemáš zač. Teď už jdi. Dobrou noc." ,,Taky dobrou noc. Bezpečnou jízdu."

Po příchodu domu jsem měla snad milion myšlenek na to jak náš vztah bude vypadat. Jak to třeba bude probíhat v práci. Nemůžu se dočkat až tohle všechno zjistím.

•Wilhemina POV•
Už se nemůžu dočkat až ji zítra uvidím. Když po tom dnešku neodešla a zůstala byla jsem tak šťastná. Chtěla bych ji zítra vzít do muzea umění a pak ke mně. Třeba by u mne mohla i přespat. Zítra jí to všechno nabídnu. Jen na ni nechci s ničím tlačit.

628slov
Doufám že to dává nějaký smysl. Fakt jsem se to snažila napsat co nejlíp. Ale i tak s tím nejsem úplně spokojená. Komentář s názorem potěší.💜