Only my

8. Kapitola

•Anastasia POV•
Nemohla jsem se dočkat. Měla jsem to namířeno za Elizabeth. Chtěla jsem se jí zeptat na názor a tak. ,,Ahoj musím ti něco akutně říct." Řekla jsem jí nadšeně. ,,Ahoj taky ti chci něco říct ale ty začni." ,,Tak jo jdu dneska na večeři." Chtěla jsem ji trochu napínat. ,,To je hezký ale s kým?" Zeptala se nedočkavě. ,,No pravě v tom je takový ten malý háček. Jdu s paní Venable." Eliz na mne nevěřícně vyvalila oči. ,,Tohle je hodně špatný vtip víš o tom?!" ,,Já si ale nedělám srandu. Pozvala mě na večeři." ,,A ty mi teď jako chceš říct že s ní jako doopravdy jdeš?" Nechápala jsem co jí je. ,,No jo." Pak přišlo smrtelné ticho. Neviděla jsem co si myslí bylo ale jasné že se jí to nelíbí.

Nakonec jsem to ticho prolomila. ,,No co jsi mi chtěla říct ty?" Chtěla jsem nějak změnit téma. ,,Teď už je to jedno." Řekla podrážděně. ,,No tak Eliz. Řekni mi to." ,,Chtěla jsem s tebou dneska zase někam jít ale ty už jdeš s tou mrchou." V tu chvíli jsem nevěděla co mám dělat. Tak jsem tam jen tupě stála a mlčela. ,,Můžeme někam zajít třeba zítra nebo kdykoliv se ti to bude hodit." Chtěla jsem s ní někam jít ale dneska už to prostě nešlo. ,,Jo třeba příště. Jdu zpátky do práce a ty bys měla začít přemýšlet co na sebe." Řekla a odešla.

Stála jsem tam jako zmražená. Nevěděla jsem co do ní přesně vjelo ale přišlo mi, že snad Elizabeth na Wilheminu žárlila?! No hodila jsem to za hlavu a šla si dodělat svou práci.

~Po práci~

Už jsem skončila a proto jsem hned vyrazila domu abych se dala nějak dohromady. Cestou jsem šla samozřejmě kolem recepce kde byla Elizabeth. Já ji pozdravila ale ona na mne hodila jen vražedný pohled. Neřešila jsem to protože jsem se už nemohla dočkat.

Doma jsem beznadějně stála u skříně a hledala co na sebe. Nakonec jsem zvolila bílé šaty do půlky stehen a s malým výstřihem do V. (Obrázek nahoře) Dala jsem si nějaký lehký make-up. Bylo to tak akorát protože pak už se blížila 18h.

Seděla jsem na gauči když začal zvonit zvonek. Hned jsem letěla ke dveřím. Otevřela jsem je a naskytl se mi krásný pohled na Wilheminu. ,,Ahoj vypadáš úžasně." Řekla a já se začala nekontrolovaně červenat. ,,Ahoj taky vypadáš skvěle." Měla na sobě fialový oblek pod, kterým měla bílou košili. Tu si nechala lehce do V takže jsem měla o něco větší pohled na její dekolt.

•Wilhemina POV•
Vidět ji v těch šatech. Strašně jí to slušelo. Musela jsem se v duchu trochu zasmát když jsem viděla jak se divá na můj dekolt. Byla tak roztomilá. Ještě když se červenala. ,,Můžeme jít?" Zeptala jsem se. ,,Samozřejmě."

Cesta byla klidná. Až na ty malé řeči jsme si toho moc neřekly. Když jsme přijely do restaurace Richardovi jsem řekla, že mu pak zavolám. Nejdřív jsem vystoupila já a pak pomohla ji aby vystoupila. ,,Tady je někdo zdvořilý." Zasmála jsem se jejímu komentáři.

V restauraci nás posadily ke stolu, který jsem rezervovala. Bylo to na konci restaurace u okna takže jsme měly krásný výhled na město.   Bylo to jedna restaurace v mrakodrapu a byla dost vysoko. ,,Je to tady krásné." Řekla.  ,,Jsem ráda že se ti tu líbí." Decentně se začervenala a kousla se do rtu. Kdybych mohla na místě bych ji políbila.

,,Dobrý den." Pozdravila nás servírka a podávala nám menu. ,,Až budete mít vybráno stačí mě zavolat." Řekla a odešla.

•Anastasia POV•
Bylo to krásné místo. Wilhemina měla fakt skvělý vkus. Otevřela jsem menu a začala si to prohlížet. Pak jsem najednou viděla ty obrovské ceny. Podívala jsem se na Wilheminu. ,,Co se děje Ano?" Zeptala se znepokojeně. ,, Je to tu strašně drahé. To nemůžu přijmout. Chci si to zaplatit sama." Řekla jsem rozhodnutě. Ona se na mne jen pousmála. ,,Drahoušku kdybych to nechtěla platit tak tě sem přece nezvu. Buď hodná holka a objednej si co chceš. Jasný?!" ,,Dobře a děkuji."

Celá večeře probíhala skvěle. S Wilheminou jsem si mohla povídat úplně o všem. Mám takový pocit že jsem do ní zamilovaná čím dál tím víc. To jsem si myslela že už to víc nejde. ,,Tak máš přítele Anastasie?" Zeptala se. ,,Ne přítele opravdu nemám ani mít nebudu. No a kdyby ses chtěla zeptat tak přítelkyni taky ne. Co ty? Máš někoho?" Byla jsem už o něco odvážnější protože to byla už nějaká ta sklenka vína. No mic toho nevydržím. ,,Ne nikoho nemám."

Proběhla další chvíle povídání a flirtování když Wilhemina řekla něco co jsem vůbec nečekala. ,,Musím ti něco říct Anno...Pochopím když odejdeš." Dala si pauzu a asi se snažila najít slova. Natáhla ruku přes stůl a stiskla tu mou, která tam ležela. ,,Něco k tobě cítím Anastasie. A neumím to zastavit. Vím že to nejspíš není správné ale cítím to... Zamilovala jsem se do tebe." V tu chvíli jsem myslela že se tam složím. Wilhemina Venable, moje šéfka se do mne zamilovala. ,,J-Já cítím to samé. " Bylo jediné co jsem dokázala říct. Když jsem to řekla úplně se jí rozzářily oči. ,,Jen asi potřebuji nějaký čas je to vstřebat." Dodala jsem. Usmála se na mne a přikývla.

Zbytek večeře proběhl v pořádku. Dál jsme se držely za ruce a škádlily se. Ona pak zaplatila. Radši jsem ani neprotestovala protože vím, že to nemá cenu. Přijel pro nás Richard a odvezl mě nejdřív domu. ,,Děkuji ještě jednou za všechno Mino." Řekla jsem a dala ji pusu na tvář. Trochu se začervenala. Ušklíbla že jsem ji dokázala začervenat. ,,Mina? To se mi líbí." Doširoka jsem se usmála a ona můj úsměv zrcadlila. ,,Já děkuji tobě. Uvidíme se zítra v práci. "

Když odjela šla jsem domu se vykoupat. Po koupeli jsem slyšela jak mi zvoní telefon tak jsem se šla podívat kdo to muže být. Byla to Mina.

W:Ještě jednou děkuji za úžasný večer.

A:Nemáš zač. Opravdu jsem si to užila.

W:Už se těším až tě zítra uvidím. Doufám že ty taky. Mám pro tebe totiž takový malý dárek.
Už tě ale nebudu rušit měla by jsi jít spát. Dobou drahoušku.<3

A:Těším se a moc. Dobrou noc Mino.<3

1030slov
Tak máme tady fakt dost dlouhou kapitolu. Doufám že se líbí. Názory potěší.💜