Only my

9. Kapitola

•Wilhemina POV•
Měla jsem pro Anu dokonalý dárek. To celé ale mělo jeden velký háček. Bojím se že na to nepřistoupí a já tím všechno zničím. No ale musela jsem to zkusit. Chtěla jsem aby byla moje. Ještě večer jsem si to všechno připravila. Muselo to vypadat dokonale.

Ráno jsem zajela do obchodu s květinami. Chtěla jsem ji koupit nějakou květinu k tomu. Zvolila jsem zas nějakou fialovou menší kytici.

Na recepci jsem samozřejmě jako vždy viděla Elizabeth. ,,Dobré ráno." Řekla jsem mile. Opravdu jsem měla dobrou náladu. ,,Dobré ráno paní Venable. Pro koho to máte?" Řekla zvědavě ale tak nějak mi bylo jasné že to tuší. ,,Do toho ti nic není pokud vím." Očividně pochopila že se nemá dál ptát. Proto jsem odešla do své kanceláře. 

Ana měla přijít zhruba za 30 minut. To bylo tak akorát abych to mohla dát dohromady. Věděla jsem že přijde ke mně aby mi přinesla kávu.

Nechtěla jsem aby mě potkala hned ráno v mé kanceláři tak jsem šla do zasedačky. Stejně jsem si potřebovala promyslet jak ji to všechno říct a navrhnout. Opravdu jsem ji nechtěla vyděsit.

•Anastasia POV•
Dneska jsem se měla zas vidět s Minou. Nemohla jsem se dočkat. Bonus byl ten že prý má nějaké překvapení. Nevěděla jsem co by to mohlo být.

Na sebe jsem zvolila černé kalhoty a světle fialovou košili. Bylo mi jasné že se jí moje košile bude líbit protože byla fialová. No prostě jsem ji chtěla zaujmout.

,,Ahoj." Pozdravila mě Eliz. ,,Ahoj." Řekla jsem bez emocí. Nechtěla jsem se zdržovat. ,,Tak co jak dopadla večeře." ,,Skvěle." Bylo jediné co jsem řekla. ,,No nic já už tě nebudu zdržovat...ale řekni mi upřímně cítíš k ní něco?" Zeptala se nečekaně. Nevěděla jsem jestli mám lhát nebo jí říct pravdu. Zvolila jsem takovou menší lež. ,,Jo je vážně milá ale je to jen kamarádské." ,,Dobrý už jsem se bála ,že by ses do ní snad mohla zamilovat. Máš totiž na víc. To doufám víš?" Přišlo mi že Eliz žárlila. ,,Jo Jo vím." Lhala jsem. Bylo mi jedno jestli mám nebo nemám na víc. Já chtěla ji.

Jako každé ráno jsem se vydala do její kanceláře i s ranní kávou. Samozřejmě při mé smůle tam zas nebyla. Položila jsem tedy kávu na stůl a šla k sobě. Docela mě to mrzelo. Těšila jsem se že ji ráno uvidím a řeknu ji všechno. Došlo mi že chci být jen s ní. Prostě jen doufám že nezměnila názor nebo něco takového.

412slov
Zas jedna taková kratší kapitola. I tak se snad bude líbit.💜