~O 2 měsíce později~ Wilhemina POV• Cítila jsem se opravdu nervózní. Možná to zní šíleně ale měla jsem v plánu dneska udělat snad největší rozhodnutí svého života. Bála jsem se, že by mohla reagovat negativně nebo něco takového. Už nějakou dobu jsem to plánovala ale to bylo snad poprvé co jsem se cítila opravdu nervózně. Pronajala jsem si soukromý dům u pláže. Bylo to přesně to co jsem hledala, bylo to dost opuštěné a to jsem potřebovala. Najala jsem si asi 10 lidí, kteří mají zařídit vše co potřebuji, od jídla až po osvětlení. Anu jsem ráno poslala s Richardem nakupovat abych měla klid na přípravu věcí.
,,Jsem doma Mino." Slyšela jsem jak na mne z přízemí Anastasia křičí. Zavřela jsem notebook a šla k ní. Sešla jsem schody abych viděla vysmátou Anu a Richarda, který měl ruce plné tašek z různých obchodů. ,,Koukám, že si mě konečně poslechla a koupila vše co si chtěla." Radostně přikývla, přistoupila aby mě mohla políbit. ,,Můžeš to prosím odnést nahoru. Děkuju." Richard šel a Anastasia ho následovala. Já si zatím sedla do kuchyně na židli a čekala až se vrátí abych jí mohla oznámit program na dnešek.
Během chvíle přišla a šla ke mně. ,,Dnes pro tebe mám velké překvapení chci abys v 18h byla připravená. Nahoře v šatně jsou položené věci, které chci aby sis vzala na sebe. Před domem bude čekat Richard." Oznámila jsem jí. ,,Co chystáte paní Venable." ,,Nebuď zvědavá." Anastasii jsem oznámila, že odjíždím tak aby byla v 18h připravena.
•Anastasia POV• Byla jsem zvědavá co pro mne má Mina připraveno. Jejích překvapení jsem se docela bála. Sice jsem měla ještě dost času pro sebe ale musela jsem se prostě jít podívat, jaké věci mi nachystala. Byly to krásné krémové šaty pod kolena. Okamžitě jsem se do nich zamilovala, Wilhemina prostě věděla co mám ráda.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Blížila se 18h a já dokončovala své přípravy. Slyšela jsem zvonek u hlavních dveří proto jsem seběhla dolu a otevřela. Stál tam Richard v černém velmi formálním obleku. ,,Dobrý večer slečno Thomasová." Pozdrav jsem mu vrátila a řekla, že si akorát skočím pro telefon.
Cestou jsem se od Richarda snažila zjistit nějaké informace o tom překvapení, samozřejmě jsem z něho nic nedostala. Proto jsem vytáhla telefon a šla napsat Mině.
A:Nemůžu se dočkat až zjistím co pro mne máš. Nechceš mi třeba trochu napovědět co by to mohlo být?
W:Ani nechci drahá, budeš si muset počkat.💜
Něco takového jsem mohla čekat. Neustále jsem se ptala jak dlouhá bude cesta ale s Richardem nebyla řeč. Měla jsem ho ráda ale teď mě štval.
Po asi dalších 30 minutách zastavil u nějaké příjezdové cesty. Samozřejmě mi pomohl ven z auta, podívala jsem se okolo sebe a viděla krásný dům u pláže. Šla jsem ke vstupním dveřím, ty se otevřely a v nich stála ta nejpůvabnější žena jakou znám. Měla na sobě fialový oblek s bílou kravatou, vlasy měla rozpuštěné a ona moc dobře věděla jak to miluju. ,,Vypadáš nádherně." Řekla jsem když už jsme byly přímo u sebe. ,,Ty taky. Věděla jsem, že ti to bude krásně sedět." Dala mi malou pusu a táhla mě dovnitř.
Interiér byl hezky moderně zařízený. Mina mi ale nedala moc času se rozkoukat protože mířila ven na verandu. Byl tam prostřený stůl s dvěmi židlemi. Obě jsme se posadily a během chvilky přišel nějaký mladík s talíři. Položil je před nás a my mu poděkovaly. Mina si vzala sklenici plnou bílého vína a pokynula mi abych si ji taky vzala. ,,Na náš vztah." Řekla a obě jsme si připily. Začaly jsme pomalu jíst a já se jí prostě musela zeptat. ,,Proč tohle všechno?" ,,To uvidíš. Teď jez." Jídlo bylo opravdu vynikající.
Celou dobu jsme si povídaly a já věděla, že to Wilhemina dělá jen proto aby mě víc napnula. Během našeho rozhovoru se podívala na hodinky, vzhlédla na mne a široce se usmála. ,,Pojď už je čas." Byla jsem zmatená. Nevěděla jsem o čem mluví. Mina vstala nabídla mi ruku, kterou jsem s úsměvem vzala do své. Vedla mě dolu po schodech směrem k pláži. Tam byla krásně osvětlené cesta s kytkami. Pak ovšem zastavila a otočila se na mne. ,,Otoč se prosím." Udělala jsem jak žádá a otočila se k ní zády. Na oči mi dala nejspíš její kravatu abych nic neviděla. Pomalu mě pak otočila a chytila pevně za ruku, abych cestou nespadla. Nejspíš jsem se celou dobu usmívala jako blbec ale nemohla jsem si pomoct. Najednou mě pustila a řekla ať chvíli vydržím.
Stála jsem tam a čekala na další pokyny. ,,Můžeš si jí sundat." Sundala jsem si kravatu a ten pohled, který se mi naskytl. Mina přede mnou klečela a držela malou krabičku s prstenem. Už jen z toho pohledu se mi chtělo brečet. ,, Slovy nedokážu ani vysvětlit jak moc tě miluju a jak moc si tě vážím. Za tu dobu jsi mě strašně změnila a to jen v dobrém. Teď už si nedovedu představit život bez tebe a proto se tě chci zeptat. Vezmeš si mě?" Nemohla jsem zadržet slzy štěstí. Nikdy by mě, nenapadlo, že se něco takového stane. ,,Samozřejmě že ano." Na tváři se jí objevil ten nejšťastnější úsměv. Pomohla jsem jí stoupnout si protože moc dobře vím jak to je pro její zadá nepohodlná poloha. Když stála pevně na nohou vzala moji levou ruku a na prsteníček mi navlékla prsten.(Obrázek nahoře) Přitáhla si mě do vášnivého polibku, ve kterém byly všechny emoce. Když jsem se odtáhla podívala jsem se teď už taky do slzavých očí. Obě jsme zašeptaly jediná dvě slova. ,,Miluju tě."
~KONEC~ 967slov ! Wow absolutně nechápu tu úžasnou podporu tady u toho příběhu. Chci vám všem moc poděkovat.💜 Je tady sice pár věcí, které jsem úplně tak nedodělala ale nemusíte se bát začínám psát další příběh o Wilhemine. Takže se brzy můžete těšit.💜N
