Only my

29. Kapitola

•Wilhemina POV•
Slyšela jsem klepání na mé dveře. Věděla jsem, že to musí být Ana. Ostatní už jsou v tuhle dobu doma. Řekla jsem, že může vstoupit. Nic neřekla a šla si rovnou sednout na židli přede mnou. Nikdo nemusel nic říkat bylo to příjemné ticho. Anastasia si vytáhla telefon a něco na něm dělala dokud jsem si neuvědomila, že svému mobilu už nevěnuje žádnou pozornost. Řekla bych že na mne kouká ale ona přímo zírala. ,,Děje se něco?" Trochu zatřásla hlavou protože jsem ji očividně vyrušila z jejího transu. ,,Ne promiň. Já jen že jsi krásná." Musela jsem na ní vzhlédnout abych se přesvědčila, že to myslí vážně. V jejím obličeji jsem viděla jen obrovskou něhu. ,,Děkuju drahá." Určitě jsem se trochu začervenala, protože neumím přijímat komplimenty. Nikdy jsem na to nebyla zvyklá.

,,Jdi se převléct půjdu dát jídlo Marmeládě a pak přijdu." Řekla jsem Aně když už jsme byly v domě. Ona vyběhla po schodech nahoru a já šla do kuchyně. Cestou jsem viděla jak si Marmeláda spí u prosklených dveří, které vedou na zahradu. Nechtěla jsem ji rušit ale to se mi nepovedlo protože když jsem jí dávala jídlo do misky, cítila jsem jak se mi otírá o nohy. Dala jsem jí to na místo kde měla vodu a granule. Chvíli na mne jen koukala jestli jí dám ještě něco ale pak jí došlo, že z toho nic nebude tak se pustila do jídla.

Stála jsem mezi dveřmi a obdivovala jak je Anastasia krásná. ,,Můžeš mi pomoct?" Došla jsem za ní a pomohla jí se zipem na šatech. ,,Moc ti to sluší." Zašeptala jsem a políbila jí krk. Pak jsem jemně kousla jedno místo a nakonec jsem tam zanechala značku. ,,Mino zítra to budu muset nějak schovat." Zakňourala když se v zrcadle dívala na fialovou stopu. ,,Jen chci aby každý věděl komu patříš." Nad tím se zářivě usmála. ,,Mám ráda když tohle děláš." ,,Jako co?" ,,Když se chováš tak majetnicky." Teď byla řada na mne abych se usmála. Šla jsem si také najít nějaké oblečení. Vzala jsem si černý oblek, pod to fialovou halenku a stejně barevné lodičky.

,,Ladíme paní Venable." Řekla a ukázala mezi nás. Měla fialové krátké šaty a černé boty na podpatku. ,,Já vím slečno Thomasová." Před domem na nás klasicky čekal Richard v autě.

V klubu bylo opravdu plno. Hrála tam hlasitá hudba, byl cítit smrad kouře z cigaret a pot. Chytila jsem Anu za ruku a vedla ji k jednomu prázdnému stolu. ,,Co si dáš maličká?" Zeptala jsem se jí. Chvíli přemýšlela a přesně jsem věděla nad čím. ,,A ano můžeš alkohol." Radostně se usmála a řekla že si dá tequilu a já chtěla to samé. Nabídla se, že pro to dojde. Celou dobu jsem se snažila jí neztratit z dohledu. Te se mi ale nepovedlo když prošla velkým davem.

•Anastasia POV•
Procpala jsem se k baru a čekala až mě někdo obslouží. Nakonec přišel nějaký mladý kluk. ,,Co to bude?" ,,Prosím dvakrát tequilu." Přikývl a šel nám připravit nápoje. Přišlo mi, že mě furt někdo pozoruje. Nejdřív jsem si myslela, že je to Mina ale pak jsem zahlédla nějakého staršího chlápka jak mě sleduje. Když jsme spolu navázali oční kontakt pozvedl nápoj a bez ostychu si mě dál prohlížel od shora dolu jako bych byla nějaká kořist. Naštěstí pak přišel barman s mou objednávkou. Poděkovala jsem a šla zpět za Minou. Ten chlap na mne furt koukal a vůbec se mi to nelíbilo.

,,Tady." Podala jsem ji její drink. Snažila jsem se  ho v davu lidí najít abych se ujistila, že není poblíž. ,,Hledáš někoho speciálního?" ,,Co-ne vůbec." Řekla jsme rychle abych byla nenápadná. To se nepovedlo. Spíš jsem jí prozradila, že se něco děje. ,,Nelži mi." ,,Jen byl tam nějaký chlap a blbě na mne koukal." Chytila mě za ruku a hladila moje klouby.

,,Dojdu si na záchod jo?" Přikývla jsem a pozorovala jak se mi ztrácí z dohledu. Vyndala jsem si telefon a nepřítomně projížděla sociální sítě. ,,Ahoj krásko." Slyšela jsem za sebou hrubý hlas. ,,Ehm ahoj?" ,,Všiml jsem si tě už když jsi stála u baru. No a moc si se mi líbila." ,,Dobře a?" Snažila jsem se ho nějak odpálkovat. ,,No měla bys mi poděkovat. Tohle neříkám každé." Pokrčila jsem rameny on si zatím sedl na místo kde seděla Mina. ,,Od koho to máš?" Ukázal na mojí značku. ,,Od mojí přítelkyně." ,,Dobře tak udělám výjimku jestli chceš může jít s námi." Byla jsem znechucená. ,,On někdo řekl že bych s tebou něco měla?" Snažila jsem se znít sebevědomě přitom jsem chtěla jen aby tady už byla Mina. ,,Nikdo ale je mi jasný, že chceš. Nemusíš se bát moc si to užiješ." ,,Hele nemám zájem můžeš zmizet." Vstal a šel ke mně.

Chtěl mě chytit za ruku ale najednou se těsně za ním ozvala rána o zem. Byla to hůl. ,, Vypadni od ní. HNED!" Prudce se otočil aby viděl kdo to je. ,,A ty seš jako kdo?" ,,Její přítelkyně." Prošla jsem okolo něj a stoupla si za Minu. Podívala se na mne asi chtěla i něco říct ale došlo jí, že tam furt stojí. Hodila na něj vražedný pohled a on na nic nečekal a zmizel. Znovu se na mne podívala a hladila mě po tváři. ,,Jsi v pořádku? Udělal ti něco?" Její měkký, něžný a starostlivý hlas byl zas zpět. ,,Ne jsem v pořádku. Děkuju." Pevně jsem ji objala.

Po chvíli se odtáhla a řekla že jdeme domu. Ruku mi dala pevně okolo pasu jakoby chtěla dát někomu dalšímu najevo, že to ona mě vlastní. Venku jsme čekaly na Richarda, který o pár minut později přijel. Mina mi pomohla do auta.

936slov