Only my

7. Kapitola

•Wilhemina POV•
Dnes je pondělí a já se nemůžu dočkat až zase uvidím Anu. Zbytek víkendu jsem na ni totiž nemohla přestat myslet. Snažila jsem se vymyslet něco jak si ji nějak získat a napadla mě jedna věc, která funguje snad na každou ženu. Velkou kytici. Do práce chodím dřív než ona takže by neměl být žádný problém.

Když jsem přišla do práce šla jsem okolo recepce kde už byla Elizabeth. Jen jsem se na ni podívala a ani ji nezdravila. Šla jsem hned do Any kanceláře a všechno přichystala. Kytici jsem dala do bílé vazy a nechala u toho malý lístek. Jen doufám že se jí to bude líbit.

•Anastasia POV•
Dnes jsem se vážně těšila do práce až uvidím paní Venable. Od toho všechno co se stalo o víkendu jsem na ni nemohla přestat myslet.

Když jsem ráno vešla do budovy ještě jsem zamířila za Eliz. ,,Ahoj jak si dopadla po tom pátku?" Ptám se ji protože jsme si vlastně skoro nedaly vědět. ,,Ahoj. Jako bylo to dobrý jen jsem ráno skončila s nějakou holkou z baru v posteli." Řekla to jako by to u ní bylo na denním pořádku. No radši jsem tomu nevěnovala pozornost. ,, Tak já jdu radši nahoru." Byla jsem už prakticky na odchodu když na mne začala Elizabeth ještě křičet. ,,Hele Venable dneska vypadala nějak podrážděně. Hodila na mne úplně vražedný pohled." Nic jsem neříkala a jen přikývla.

Šla jsem jako vždy dát paní Venable nebo vlastně Wilhemině kávu. Když jsem ovšem vstoupila nikdo tam nebyla. Proto jsem její kávu položila jen na stůl.

Poté co jsem vešla do své kanceláře uvítala mě velká kytice plná různých květin zbarvených do fialova. Hned jsem věděla od koho to je. Přistoupila jsem blíž a uviděla malý vzkaz. "Dobré ráno doufám že se ti to líbí. Napadlo mě jestli bys semnou dnes po práci nechtěla zajít na večeři. Samozřejmě jen jestli chceš.   W.V." Při čtení jsem se nekontrolovaně usmívala. Nejspíš jsem vypadala jako úplný idiot. Na nic jsem nečekala a hned vyrazila zpět do její kanceláře.

Jemně jsem zaklepala a ona mě pustila dovnitř. ,,Dobré ráno." Řekla jsem s úsměvem a přistoupila k jejímu stolu. Vzhlédla od své práce a zářivě se na mne podívala. ,,Květiny se mi moc líbí a šla bych s tebou moc ráda na večeři." Wilhemině se úplně rozzářily oči. ,, Jsem ráda že se ti líbily. Mohla bych tě dneska vyzvednout v 18h u tebe?" Zeptala
se. Všechno jsem jí odsouhlasila,dala jí svoji adresu a šla k sobě.

•Wilhemina POV•
Nemohla jsem uvěřit tomu že s ní doopravdy půjdu na večeři. Taky jsem byla neskutečně ráda že se jí květiny líbily. Hned jsem šla zavolat Richardovi aby čekal před budovou v 17:15. Chtěla jsem mít nějaký čas na převlečení. Sama jsem šla pak objednat místo do jedné luxusní restaurace. Bylo to tam dost drahé ale chtěla jsem to dokonalé. A peníze nebyly můj problém.

484slov
Omlouvám se že je tahle kapitola taková krátká ale příště vám to vynahradím.💜