Only my

15. Kapitola

•Anastasia POV•
Posadila jsem se na velkou pohovku a čekala až Mina přinese něco k pití. ,,Tak co dáme si sklenku vína?" Řekla když vyšla z kuchyně se dvěma skleničkama a láhví vína. Pak mi to docvaklo já bych pít podle pravidel neměla. Nebo spíš když mi nedá svolení. ,,Halo Anastasie?" Zavolala na mne když jsem nereagovala. ,,Já bych si dala ale záleží jestli mi to ty dovolíš." Trochu stydlivě jsem se na ni podívala. ,,Někdo je tady poslušná holčička." Na tu přezdívku jsem se začervenala. Zasmála se a otevřela láhev bílého vína. ,,Samozřejmě ti to dovolím. Zaprvé nechci pít sama a zadruhé dvě skleničky tě nezabijou." Naplnila obě sklenice a jednu mi podala.

Seděly jsme tam a tak různě si povídaly o svých zájmech a tak. Pak jsem si ale vzpomněla na prášky co si brala v autě. No a prostě jsem se musela zeptat. ,,Mino můžu se na něco zeptat?" Podívala se na mne a přikývla. ,,Ale slibuješ že mi odpovíš pravdivě?" Znovu přikývla. ,,V autě si říkala že ty prášky jsou proti bolesti. Už si ale neřekla na jakou." Trochu vyděšeně se na mne podívala a pak sklopila pohled. ,,Jestli je ti to nepříjemné nemusíš o tom mluvit. Nechci aby ses cítila nějak nepříjemně." Zhluboka se nadechla. ,,Zasloužíš si to vědět." Řekla mi a zvedla se s pomocí hůlky. Natáhla ke mně jednu ruku. Já ji vzala a ona mě vedla někam do domu.

Nakonec nás dovedla až do její ložnice. Sedla si na kraj postele a poklepala na místo vedle ní. Udělala jsem jak mi naznačovala a čekala co bude. Sundavala si sako a já furt nechápala kam směřuje. ,,Sedni si za mne." Poslechla jsem a sedla si za ni. Pak jsem viděla jak si sundavá i svojí košili. To co jsem ale viděla mě úplně překvapilo. Měla skoliózu proto potřebovala hůl. Páteř byla zvláštně pokřivená. Bez přemýšlení jsem zvedla svoji ruku a opatrně se jí dotkla. Cukla sebou a začala zrychleně dýchat. ,,Bolí to hodně?" ,,J-jen někdy jako například dneska." Měla úplně roztřesený hlas a šlo slyšet že se drží aby nezačala brečet. Naklonila jsem se a opatrně ji políbila na zakřivení její páteře. ,,Nedělej to jsem nechutná." Slyšet jak říká tahle slova mi zlomila srdce tak na milion kousků. ,,Neříkej takové věci. Nejsi ohavná. Jsi krásná." ,,T-to si opravdu myslíš?" Zvedla jsem se a klekla si vedle ní. ,,Na mých citech k tobě se nic nezmění. Pro mne si pořád stejně krásná." Otřela jsem ji pár zabloudilých slz. ,,Bála jsem se že utečeš. Že se ti budu hnusit." Chvíli se odmlčela a pak pokračovala. ,,Nikdy jsem to nikomu neukázala kromě doktorů." Začala zas trochu víc popotahovat. ,,To je dobrý už o tom nemusíme mluvit. Klidně si můžeme jít lehnout nebo se třeba podívat na film." Navrhla jsem a ona se smutně usmála a přikývla.

464slov