Only my

22. Kapitola

•Anastasia POV•
Cesta docela trvala. To mi ale nevadilo Mina mi alespoň vysvětlila jak to bude vypadat a fungovat.

Auto se zastavilo a Richard nám oběma pomohl ven. Přišla jsem k Mině a ona mi nasadila mou masku a já tu její. Čekala jsem že Richard zas odjede ale on šel pár metrů za námi. ,,Mino co to dělá Richard?" ,,Jde tam s námi. Bude tam hodně lidí takže ochranka je povolena." Řekla a nabídla mi ruku.

Procházely jsme k bráně a tam čekal nějaký muž s fotoaparátem. Obě jsme se zastavily a čekaly až si nás vyfotí. Nevěděla jsem proč ale nevadilo mi to. Mina se na mne shora podívala a usmála se.

Uvnitř byla hromada lidí. Místo bylo ovšem absolutně krásné. ,,Tak co líbí se ti tady?" ,,Je to krásné." Řekla jsem a víc se k ní přitiskla.

•Wilhemina POV•
Bylo krásné vidět jak je nadšená. Chvílemi sice vypadala trochu vyděšená davem lidí ale já ji vždy ujistila že jsem tady. Přišly jsme k našemu stolu a já ji odsunula židli aby se mohla posadit. ,,Děkuju paní Venable." Trochu se zasmála a já musela taky. Zhruba za 15 minut by měl začít program.

Na pódium přišel muž v černém obleku. ,,Všechny vás zde vítám. Jsem rád, že jste přišli podpořit dobrou věc." Uvítal nás a řekl jak to bude probíhat. Podívala jsem se na Anu. ,,Tady máš číslo, když budeš chtít můžeš přihodit." Podívala se na mne. ,,Vážně?" ,,Ano vážně nechám jen na tobě na co a kolik." Dala jsem jí číslo a volnou ruku jí položila na stehno.

S Anou jsme sledovaly jak ostatní přitahují na jeden obraz když v tom Ana zvedla ruku s číslem a řekla ,,120 000." Podívala jsem se na ní a ona čekala jestli jí to prodají. ,,Prodáno dámě v černém." Řekl muž a praštil kladívkem. ,,Že to nebylo moc?" Usmála jsem se na ni a zavrtěla hlavou. ,,Vůbec a hlavně je to na dobrou věc."

Všichni se pak přesunuli do sálu a my našly jeden prázdný stůl. Celou dobu jsme si povídali snad o všem co jde. Nějak jsme se pak dostaly k tématu domácí mazlíčci. Ana říkala že měla křečka a když umřel chtěla od rodičů kočku ale tu jí nedovolili. V hlavě se mi při tom začala otáčet ozubená kolečka. Vždycky jsem kočku chtěla a teď když vím že ji Ana chtěla...No udělala jsem si poznámku že jakmile to bude možné musím se na nějakou podívat.

,,Mino jsi v pořádku?" Uvědomila jsem si že jsem ji na nějakou chvíli neposlouchala. ,,Jo jsem. Jen přemýšlím. Říkala si něco?" ,,No nešly bychom tancovat?" Smutně jsem se na ni podívala. ,,Zlato to nejde. Nemůžu." Bylo mi to tak líto. Chtěla bych s ní jít tancovat. Chtěla bych tam s ní tancovat celý večer. Jenomže moje skolióza mi to nedovolí. Bez hole udělám tak tři bolestivé kroky. A s holí to nejde. ,,Stačila bych ti já. Myslím jako opora? Nemusíš jen bych si tam chtěla jít na chvíli zatancovat." Přemýšlela jsem a řekla si že bych to snad zkusit mohla. ,,Dobře ale jen chvíli." Radostně přikývla a stoupla si. Nabídla mi ruku já se zvedla s holí. Když jsem stála chytila mě okolo pasu aby mi udělala oporu. Pak vzala mou hůl a odložila ji u stolu. Pevně jsem se jí chytila. Došly jsme na parket a začaly se pomalu houpat v rytmu hudby. Pro někoho by to bylo normální ale pro mne to bylo speciální. Nikdy jsem nikomu tolik nedůvěřovala. ,,Děkuju." Zašeptala jsem jí do ucha. Trochu se vzdálila ale pořad mě držela. ,,Za co?" ,,Za tenhle malý okamžik." Opatrně jsem se k ní naklonila a ona udělala totéž. Naše rty se sešly v milujícím polibku. Ani jedna z nás nic nemusela říct, všechny emoce byly v tom polibku. Pak jsme se odtrhly. ,,Pomůžeš mi zpět ke stolu?" Zeptala jsem se jí. Přikývla a pomohla mi dostat se k našemu stolu.

,,Mino mohla bych si dát šampaňské?" Zeptala se nadějně. Celý večer jsem jí totiž zakazovala pít nějaký alkohol. Měla jsem na večer plán a chci aby byla střízlivá. No ale tak jedna sklenice jí neublíží. ,,Dobře ale jen jednu." Řekla jsem.

Zbytek večera utekl jako voda a my jsme se rozhodly vrátit domu. Bylo něco okolo půlnoci. Proto jsme došly za Richardem, který seděl kousek od nás. Stoupl si a já mu řekla aby šel napřed. Přikývl a vyrazil ven.

•Anastasia POV•
Byla jsem ráda že už jedeme k Mině. Bylo to skvělé ale začala jsem být unavená. V autě jsem si sedla přímo vedle Miny abych se o ní mohla opřít. Velké počty lidí mě vždy unavili. Taky proto jsem během cesty usnula.

,,Miláčku probuď se prosím." Slyšela jsem jak mi šeptá do ucha. Otevřela jsem oči. ,,Ahoj holčičko." ,,Ahoj." Pozdravila jsem ospale. Když jsme se přesunuly do domu Mina mi řekla ať jdu nahoru se převléct že pak přijde.

813slov
Okey tohle mě hrozně bavilo. Takže budu ráda za názor. Jinak se můžete těšit na příští kapitolu💜