Just romantic (Hyunsung)

1.

Jisung seděl v restauraci. Před sebou na stole talíř s chutným a celkem drahým jídle. Uprostřed stolu, na kterém je bílý ubrus, se nachází svícen a hned vedle v menší váze, květina. V pozadí hrála klidná hudba a to dodávalo na intimnosti. Tedy aspoň pro páry.
Naproti Jisungovi seděl muž, o dva roky starší než sám Jisung a mlčky jedl. Tmavě hnědé vlasy, perfektní nos, plné rty a velké oči.
Jisung, jak jinak, ho miloval. Ne protože byl naprosto perfektní. Ale protože byl pravděpodobně zaslepený, jak se k němu ze začátku vztahu choval. Dal mu první poslední, pečoval o něj, ale teď? Škoda mluvit.
Jisung jak by smet, jedl a ani nedutal. Tváře se mu při každém soustě lehce zvětšily a dodávaly mu na roztomilosti. Jeho světle hnědé vlasy byly pěkně upravené, oči měl lehce olemované stínama a na sobě měl společenské oblečení. Jak se na drahou restauraci sluší. Byl to pohledný mladý muž.

Mezi Jisungem a jeho přítelem panovalo celou dobu ticho. Bylo to tak nepříjemné, až se mladší ošíval. Tak nějak byl připravený na cokoliv, snad i na to nejhorší, co by se mohlo stát. Nebylo by to poprvé, teda. Moc často se mu nestává, že by mu dal někdo košem. Za celý život asi dvakrát. Přesto nebyl daleko od třetího rozchodu. Jak smutné.
„víš Jisungu” muž který sedí naproti mladšímu k němu vzhledl a svým promluvením si získal Jisungovu pozornost. Ten jen lehce zamručel na náznak toho, že poslouchá a čekal, co z jeho drahé polovičky vypadne
„už celkem dlouho jsem přemýšlel, jsme spolu rok a půl a tak nějak cítím, že nám to už nefunguje. Asi se vytratila ta jiskra, která nás k sobě spojovala” Jisung ani nemrkal, když poslouchal ještě stále svého přítele
„dělám to nerad, protože tě mám rád a nikdy bych ti neublížil, ale už dál nechci pokračovat v tomhle vztahu, který mi nic nedá” byl tak odhodlaný, hlas měl zcela pevný a věděl za čím jde. Přesto Jisung ne „takže... Je to konec?” Jisung zašeptal a neustále koukal před sebe, na muže kterému se před rokem a půl zcela oddal
„rozejděme se” pro mladšího to bylo jako kudla do srdce. Hlava se mu motala a nemohl uvěřit tomu, že právě sedí v luxusní restauraci a bylo mu řečeno tohle. Jasně, i s tímhle počítal. Protože jeho, teď už bývalý přítel, se k němu nějak celou cestu neměl. Celou jízdu autem dost uvažoval jestli to udělat, nebo ne. Nakonec jeho rozhodnutí bylo jasné, jako denní obloha, bez jediného mráčku.
Jisung chvíli nejistě koukal, jestli slyšel dobře, ale byl si nějak jistý, že se nemohl přeslechnout. Proto vydechl a kývl „dobře, je to na tobě. Jestli se ti uleví” Jisung nevěděl co říct, ale nechtěl brečet před zraky všech přítomných v předraženém podniku
„je to všechno, co mi řekneš?” muž před ním nevěřícně koukal. Myslel si, že Jisung ztropí scénu, ale nic takového se nestalo. Pomineme-li tohle „chceš snad ještě něco slyšet? Mám začít brečet, že jsi se semnou rozešel a ukázat jak moc slabý jsem? Oh...jistě, mám tě stále rád, ale nejsem v pozici, kdy tě můžu u sebe držet. Nejsem tvoje matka, abych ti zakázal se semnou rozejít. Pakliže je to rozhodnutí, nad kterým jsi přemýšlel tak dlouho, tak to musí mít nějaký důvod” Jisung konečně odložil příbor, který držel v rukách. Z klína sundal bílý hadřík, položil ho na stůl. Vytáhl peníze za večeři a postavil se
„dělej co uznáš za vhodné, ale zítra ať nemám v bytě ani jednu z tvých věci. Dneska budu spát u Chana. Až se vrátím, tak už tě tam nechci vidět. Dávám ti čas do oběda” a s tímto odešel z restaurace pryč. Až teprve teď na něj všechno dolehlo. Byl tak na dně. Byl to jeho první přítel, kterému tak moc důvěřoval a věřil, že jim to vydrží hodně dlouho. Jenže se mýlil. Bylo to kratší, než se dalo čekat. A Chan mu to co? Říkal. Už ze začátku mu říkal, že to nevypadá na dlouho a jestli jo, tak nejdéle rok, max dva, ale ať nepočítá s tím, že to bude nějaký zázrak. V tu dobu, mu Jisung nechtěl věřit. Taky s ním nějakou chvíli nemluvil, ale dlouho to nezvládl. Chan mu byl vždy oporou, proto se na něj nevydržel zlobit věcně. Konec konců, je připravený teď slyšet kázání, které mu Chan stoprocentně dá. To by jinak nebyl on.

Na druhé straně Seoulu, se odehrávalo téměř to samé, akorát trochu jinak. A lehce fyzicky bolestivěji.
Hyunjin stál se svojí přítelkyni před kinem a snažil se přijít na to, jak ji říct, že po měsíčním vztahu se s ní chce rozejít. Není to nic, co by dělal poprvé, ale tahle dívka si vždy myslela, že Hyunjin žertuje, když říkal něco vážného. Byl z ní na nervy, měl co dělat aby udržel svoji agresi na uzdě.
Chtěl ji vzít na nějaký dobrý film, který ji lehce otupí mysl a pak do toho praští.
Ve výběru filmů toho moc nebylo, ovšem nějaká ta slaďárna se tam našla. Ona to přímo zbožňovala a Hyunjin to viděl vždy, jako příležitost, kdy mohl spát. Teda, tentokrát ten čas musí využít k přemýšlení, jak se s ní co nejlehčeji rozejít.
Oba dva zasedli na své místo v sálu a čekali, než začne film. Hyunjin nehybně seděl, koukal před sebe a hlavou se mu honilo několik způsobů, jak to udělat. V jeho hlavě to vypadalo tak dokonale, vždycky to skončilo pro něj dobře a bez úhony, ale realita je samozřejmě jiná, že?
Hyunjin se na ni sem tam podíval, aby se ujistil, že je do filmu zabraná a přemýšlel dál. Tedy hned po tom, co se před ním na plátně udehrála romantická scéna. Jak klišé. Pomyslel si a pokroutil hlavou. Zavřel oči a nechal mozek pracovat, samý dobrý nápad, až byl tak moc nadšený.

Po další hodině a půl, film skončil. Oba dva opustili svá místa a odešli ze sálu. V kině se dál už nezdržovali. Teď se spíše nacházeli před budovou, byla už tma, takže na ně nikdo pořádně neviděl. Což Hyunjinovi nahrávalo do karet. Vlastně, proč jen se na svůj věk chová jako puberťák? Měl by dospět.
Hyunjin dívku zastavil a postavil se přímo před ní „chci ti něco říct” a teď přijde na řadu ta část, kdy na ni vybalí nějakou dobrou výmluvu, kterou mu zbaští a nebude se na něj zlobit „co to je?” zvědavě na něj koukala a Hyunjin s lehkým a smutným úsměvem na ni koukal zpět. Byl tak odhodlaný, to ukončit co nejněžnějí. Teď je ten čas. Teď je ten čas ji říct, že to dělá nerad, ale musí, kvůli všemu dookola, ale že můžou zůstat aspoň kamarádi. Pokud bude chtít.
Hyunjin se hluboce nadechl a s tímhle v hlavě se do toho pustil „rozcházím se s tebou” vychrlil a vytřeštil oči, když v zápěti ucítil štíplavou bolest na pravé tváří. Takhle to nechtěl, ale bohužel se nezměnil a udělal to jako vždycky „vzal jsi mě do kina, aby ses semnou pak rozešel? Ty jsi ale hovado” dívka ho praštil kabelkou a hned pak odešla „no, čekal jsem to horší” Hyunjin trhl ramenama a šel domů.

Hello hello🌼
Moje líné já, konečně zase něco vymyslelo🌹teda až na čtvrtý pokus 😅
Každopádně doufám, že se vám to bude líbit 🥰

Bye bye🍀