Just romantic (Hyunsung)

11.

O týden později Jisung seděl ve své kanceláři a věnoval se své práci. Měl před sebou spoustu papírů, které musel vyřídit. Na rozkaz svého otce. Poslední dobou toho ve firmě bylo hodně a nikdo téměř nestíhal. I Jisung, jakožto dědic firmy, musel zůstávat přes čas a dnešek pravděpodobně nebyl výjimkou.
S povzdechem nad vyčerpávající prací si promnul kořen nosu a dále koukal do počítače, kde zapisoval důležité věci.
Bylo toho tak moc. Že Jisunga rozbolela hlava a ani pořádně silné kafe a prášek od bolesti nepomohl.
Několikrát se musel vypořádat s pracovníky, kteří k němu chodili pro radu, či mu donesli jen další práci.
Nebylo zvykem, že by Jisung musel takhle dřít. Ani v jeho výplatě se to nijak neprojeví.

Jisung si musel rozsvítit na stole lampičku, protože se už stmívalo a začal na to špatně vidět.
S pocitem, že i když to dneska dodělá, tak stejně zítra brzo ráno bude muset přijít, se znechuceně zašklebil.
Navíc zítra mají mít nějaké zasedání s lidma, jako sponzoři a na oplátku dotyčný bude prezentovat nový produkt firmy.
Jisung neměl absolutně tušení kdo to bude. S otcem zase tak moc nemluvil. Jen mu bylo oznámeno, že zítra musí přijít v čas a neotálet. Jinak bude mít problém.

Jisung se občas divil, jak je možné, že jeho rodinná firma produkuje kosmetiku. Jde to z generace na generaci, po mužské linií. Značka je velmi vyhlášená a všechno se dělá z osvědčených a přírodních látek.
Jisung byl překvapený, když na střední škole začal chápat, čím se vlastně jeho rodina zaobírá. Původně si myslel, že jde o nějakou více dominantní firmu. Ale že je to kosmetika, ho v životě nenapadlo.
Pravda, mělo to výhodu. Nikdy nevěděl, kdy se tu objeví někdo naprosto dokonale vypadající.
I přesto, že byl Jisung oddaný svému příteli, nikdy si neodpustil zírání na ostatní může, kteří byli atraktivní.

Jisung upil své kávy a dále pracoval, jen do doby, dokud mu nepípl telefon, který mu ohlašoval příchozí sms.
Jisung po něm hrábl, telefon odemkl a nebyl ani trochu překvapený, že mu píše Chan. Kdo taky jiný by to mohl být

Chan
Půjdeš s náma na večeři? Jde i Seungmin. Už dlouho jsme spolu nikde na jídle nebyli. Byl to Minhův nápad

Jisung si lehce opět povzdechl. Jak rád by šel, ale vypadá to, že dneska bude bez večeře. Ještě stále není ani zdaleka hotový. Nemůže si dovolit odejít od rozdělené práce

Jisung
Rád bych Chanie, ale nemůžu. Jsem ještě stále v práci a musím dodělat papíry. Budu rád, když se dostanu v deset domů

Chan
Ty ještě nejsi doma? Toho je opravdu tolik?

Jisung
Hmm... Upřímně, jsem celkem dotčeny, že to všechno hodili na mě

Chan
Ahh, nevadí. Tak jindy... Až přijdeš domů, tak napiš. Půjdeme společně jindy. Hlavně si pak odpočiň

Jisung
Neboj. Pak napíšu. Užijte si jídlo 😊

Jisung odložil telefon a protáhl se. Bolelo ho ze sezení celé tělo. Zvedl se ze židle a přešel k oknu.
Opět pršelo. Počasí vypadalo opět tak smutně. Jisung měl rád podzim, ale ne to pochmůrné počasí. Lampy už svítily, ulice byly mokré a silnice plné aut. Prostě střed Seoulu. Každodenní život ve velkém městě.
Jisung se vrátil zpátky ke stolu a dal se znovu do práce.

O hodinu později, se otevřely dveře od jeho kanceláře a nakoukl Jisungův otec. Měl na tváři lehce starostlivý výraz, že jeho syn je ještě stále ve firmě. Bylo už okolo sedmé hodiny a Jisung stále dělal svoji práci.
Han starší viděl na stole hromadu papírů. Dvě hromádky, jedná větší druhá menší. Pro jeho překvapení, ta menší byla ta kterou musí dodělat. Nejvíc místa naštěstí zaberou ty desky na ty papíry, takže toho není zase až tolik. Ale přečíst to, zkontrolovat, přepsat nějaké údaje. Bylo to únavné a zdlouhavé.