Just romantic (Hyunsung)

31.

Druhý den, Jisung s Hyunjinem, byli už v ateliéru, kvůli prvnímu focení.
Jisung nějak nevěnoval pozornost tomu, co se děje před ním. Měl ještě na práci přečíst nějaké papíry, které mu dneska nechal otec v práci na stole. Samozřejmě, že to bylo ohledně projektu.
Menší byl myšlenkama trochu jinde, jak v ateliéru. V papírech nebylo nijak nic moc důležité. Jen psaný čas a datum, jednotlivého focení. Samozřejmě, že focení v té předražené restauraci, je jako poslední. To se dalo čekat. Jeho otec si všechno představuje, jako Hurvínek válku. Všechno ve svém věku už vidí jednoduše. Jenže občas je opak pravdou.

Jisung zvedl pohled od papírů a podíval se na Hyunjina, která pozoval před čistě bílým plátnem. Jeho oblečení bylo sladěné do světle modré s bílou a vlasy měl sepnuté do polovičního culíku. Vypadal najednou tak jemně, oproti tomu, co ukázal včera mladšímu.
Hyunjin se zdá, jako kdyby měl dvě tváře. Jednu tvář drsňáka, který neustále flirtuje, než někoho dostane do postel. A druhá tvář byla ta jemná. Lehký líbezný úsměv, který mu vytvářel malé ďolíčky. Oči mu zářily a choval se jako slušňák s dobrým srdce.
Jisung ani nemohl říct, která ta strana se mu líbila. Když se Hyunjin choval nevinně, vystrašeně, či snad nervózně, bylo to jiné. Hlavně pro Jisunga, bylo to něco, co mu k Hyunjinovi nesedělo.

Jisung byl hodně zamyšlený, když nepostřehl Minha, který teď stál vedle něj a díval se stejným směrem, kam Jisung.
Ano správně. Je naprosto v pořádku, že je tu Minho. Je vlastníkem tohoto ateliéru.
Jistě že bylo v úmyslu použít ten ve firmě, jenže tenhle se zdál jako lepší volba. Jen pro upřesnění, tohle Jisung neplánoval. Nakonec na celý projekt jen dohlíží a sekýruje ostatní.

„ať vidíš cokoli, pravděpodobně tě to musí zajímat, že jsi ani nepostřehl moji přítomnost" Minho drkl do Jisunga, který s leknutim odtrhl oči od Hyunjina a otočil se na staršího, který měl na tváři laškovný úsměv. Jisung se chtěl zeptat, co tady Minho dělá. Jenže by to bylo dost zbytečný, když je majitel prostoru, ve kterém se teď nachází

„promiň hyung, jen jsem přemýšlel. Otec mi dal další papíry k projektu" Jisung poukázal na desky, které drží v ruce a Minho jen kývl. Bylo mu jasné, že to bude náročnější, než Jisung zprvu vysvětloval

„chápu. Každopádně, Chan ti včera volal a ty jsi mu to ani jednou nezvedl. Mohl se zbláznit strachy, chtěl jít za tebou osobně, ale zadržel jsem ho. Co jsi pro Boha dělal?" ano, Chan se včera snažil dovolat Jisungovi. Protože měl schůzku s jeho otcem a potřeboval nějaké informace. Ne jen to, taky aby mu Jisung řekl, že se Chan lehce zpozdí

„ah, jo to. Řekni mu, že se omlouvám. Dělali jsme včera věci ohledně projektu. Museli jsme projít celou prezentaci a pokyny, jinak by byl problém. Pak jsem si dal sprchu a odpadl, jako zabitý" Jisung s klidem vysvětlil, proč nebyl schopný zvednout Chanovi hovor.

„neříkej mi, že tohle tě zmohlo na tolik, že jsi neměl ani trochu energie na to, mu to zvednout" Minho podezíravě nadzvedl jedno obočí a skenoval Jisungovu tvář. Věděl, že mladší je hodně průhledný a každá lež je na něm nějak vidět

„hmm, přesně tak to bylo" Jisung lehce svíral desky v rukách a kdyby mohl, tak by se do nich i zakousl. Věděl o co se Minho snaží. Bylo mu jasné, že se to neobejde bez pravdy. Jenže Jisung nechtěl říct všechno. Taky se nezajímá a jejich milostný vztah. Nikdy s Chanem nemluvil o tom, že se zrovna vyspal s Minhem. Byla to Chanova osobní věc a Jisung to respektoval. Jenže to samé se nedá říct naopak. Jak Minho, tak Chan jsou jako kdyby byl Jisung u výslechu. Byli by schopni ho posadit ke stolu a svítit mu lampičkou do obličeje

„nevěřím ti" Minho si pomlaskl a Jisung jen vydechl. Bylo to tu

„já vím" mladší pokýval hlavou a vrátil se pohledem zpět na Hyunjina, který byl už zase oblečený do něčeho jiného. Přesto stále vypadal jako největší slaďouš