Just romantic (Hyunsung)

15.

Jisung seděl ráno ve své kanceláři a unaveně popíjel svoji kávu. Kromě projektu, neměl žádnou jinou práci. Takže jen seděl a tupě koukal do počítače, než přijde Hyunjin. Ještě stále měl chvíli čas.
Jisung poklepával prstama o stůl a snažil se nepřemýšlet nad tím, co se stalo včera.

„že se prej dokáže změnit, pff” Jisung si odfrkl a protočil očima. Jaký blázen by tomuhle věřil. Není možné, aby to Hyunjin dokázal. Musel by si hodně odpírat.
Jak jen byl menší podrážděný. V práci si dovolí na něj vyjet, ale Jisung nemohl odolat. Proč ho od sebe neodtahl hnedka? Copak je tak slabý? A proč se vůbec rozbrečel?
Nedokázal na ani jednu z otázek odpovědět, byl tak hodně zmatený. Konec konců, nechtěl ani odpovědi na otázky hledat. Proč taky. Zbytečné.

Jisung se chvíli utápěl ve svých myšlenkách, ale jen do doby, dokud mu nezapípal telefon. Vzal ho do ruky a odemkl. Měl tam zprávu od Chana. Vždycky mu psal a zajímal se, jak všechno jde. Občas se Jisung cítil jako malé dítě, na které všichni dávají pozor

Chan
Zapomněl jsi tady razítko. Okolo oběda ti ho donesu

Jisung
Na co jsem to zase myslel? Pak si pro něj dojdu.

Chan
Není potřeba. Půjdu okolo, tak ti ho donesu. Navíc, tvůj otec semnou chtěl mluvit

Jisung
Oh vážně? Co jsi provedl?

Chan
To bych taky rád věděl 🤷🏻‍♀️

Jisung
Myslím, že to nebude nic vážného. Kdyžtak nech to razítko u něj. Nevím, jestli budu mít okolo oběda čas. Má mi zachvilku přijít Hyunjin kvůli projektu. Budu s ním snad celej den, kvůli tomu, že otec přistoupil na jeho požadavek, abych byl po jeho boku

Chan
Asi s tebou chce trávit více času. Možná má Seungmin pravdu

Jisung
Ah, dej pokoj. Nemám na něj vůbec náladu. Nejraději bych to hodil na někoho jiného

Chan
Nemůžeš před problémy jen utíkat, ony si tě stejně znovu najdou a bude to ještě horší

Jisung
Papal jsi moudrou kaši, co?

Chan
Nope. Minho ráno dělal míchaná vajíčka. Kdo ví co do toho přidal

Jisung
Copak Minho. Mimochodem, budu muset končit, už je skoro deset. Už se mi to blíží

Chan
Okay, good luck 😘😘

Jisung
Nech si to pro Minha, jo? 😛

Chan
Člověk se snaží být milý a ty jsi takový, pfff

Jisung se uchectl a telefon položil na stůl. Jen co měl ruce volné, ozvalo se klepání má dveře, od jeho kanceláře.
Jisung se zhluboka nadechl a střelil pohledem na hodiny. Bylo deset, takže to nemůže být nikdo jiný, než Hyunjin
„dále” menší se konečně ozval a dveře se otevřely. Dovnitř vešel brunet v modrých kalhotech, bílém tričku a v šedém hlouhém kabátě.
Hyunjin potichu pozdravil, přesto ho Jisung naprosto dobře mohl slyšet.
„sedni si sem” menší ukázal na židli před jeho stolem a čekal, až tak Hyunjin udělá. Ten si sundal kabát a dal si ho na klín.
„než začneme s prací, dáš si kafe, nebo čaj?” Jisung se optal. Vždycky to takhle dělal, aby se všichni cítili pohodlně. Byla to jeho rutina, když měl s někým pracovní schůzku
„kafe” bylo vidět, že se Hyunjin snaží moc nemluvit, snad aby neřekl něco, co nemá?
„cukr, mléko?” Hyunjin jen přikývl a Jisung se postavil, aby mohl přejít k menšímu pultu s umyvadlem. Kde si sám dělává kávu. Jisung zapl konvici, vzal čistý hrnek a udělal všechno potřebné, na přípravu kávy.
Dokonce byl překvapený, že na sobě necítí pohled. Ani když se otočil na vyššího, tak on koukal na své ruce a nevypadalo to, že by právě uhnul pohledem. Prostě tam seděl, jako kdyby jeho duše opustila tělo. Jisung se otočil zpátky a lehce se zamračil. Byl na jednu stranu rád, že ho vyšší poslechl, ale na druhou stranu to bylo hodně nepříjemné.
Jisung zalil hrneček horkou vodou, zamíchal to, osladil, dolil mlékem a pomalu s tím šel ke stolu.
Hrneček položil před Hyunjina, který opět jen potichu poděkoval a nevěnoval menšímu moc pozornosti. Bylo to zvláštní.