Just romantic (Hyunsung)

19.

„on ti dal druhou šanci?" Felix s Changbinem nevěřícně koukali na Hyunjina, který stál před níma v jeho obýváku v bytě. Hyunjin očekával trochu jinou reakci, jenom přece to jsou jeho kamarádi.

„jo, dal" Hyunjin se pyšně usmíval, téměř koutky rtů od ucha k uchu. Hlavně to taky zapříčinila vzpomínka, že zítra ráno má jít k Jisungovi, aby spolu strávili den.

„a je hloupej?" Changbin zakroutil hlavou. Co si budem, oba dva věděli, jakej Hyunjin je a stále nevěříjou, že druhá šance pomůže. Bude dělat okolo sebe neustále ty samé kopance, jako do teď

„vy jste mi ale kamarádi" vyšší se zamračil a položil skleničky s pitím na stůl před gauč

„tak se hned nečil. Víš, že je to pro nás nezvyk. Známe tě jinak" Felix se snažil zklidňovat situaci. Dost se bál, že by Hyunjin mohl vybouchnout a to nechtěl ani jeden z nich

„já vím, že jo. Ale každý má právo na změnu" Hyunjin rozhodil rukama a oba dva si prohlížel. Seděli vedle sebe na gauči a upřeně koukali na Hyunjina, úplně stejně, jako on na ně

„já se jen divím, že dáváš úsilí do změny, kvůli klukovi" Changbin spráskl ruce. Byla to pravda, byl to velký nezvyk. Ani jeden si nikdy nemyslel, že se Hyunjin zamiluje do kluka. Přesněji může. Lépe řečeno, dědice velké prosperující Han firmy. Bylo to trochu divné, spíše by si každý jiný myslel, že to dělá kvůli tomu, že Jisung překypuje penězma, ale už málo kdo ví, že si je musí vydělat.

„já taky, ale už se stalo a nehodlám to měnit. Hodlám ho získat"

„Hyunjine, Jisung není nějaká zlatá medaile na olympiádě, za první místo ve štafetě. Je to velice citlivý člověk, možná proto ti dal tu šanci. Bojí se být sám a když už někoho má, tak se bojí, že ho opustí kvůli tomu, jaký je. Sám ti to řekl, nemůžeš na něj tlačit"
Felix chytl Hyuna za ruku a zatáhl ho na gauč vedle sebe, aby se už konečně posadil. Celou dobu, co tu jsou s ním, tak neustále pochodoval po obýváku, nebo potřeboval něco dělat. Byl nervózní, že zítra něco pokazí. Nebylo by to poprvé, že?

„já vím, budu se snažit neudělat nic špatného" Felix sice trochu nedůvěřivě, ale na Hyunovu odpověď kývl

„bych ti radil. Viděl jsi toho jednoho jeho kamaráda?" Changbin se oklepal, při vzpomínce na Chana, když si ho vybavil v tom kluků. Byl sice klidný, ale vypadalo to, že se o Jisunga stará

„viděl jsem je všechny" Hyunjin si povzdechl

„vím, že by se cizí rozhovory neměly poslouchat, ale s jedním z nich dokonce na střední chodil. Nevěděl bych to, kdyby nemluvili tak nahlas" Felix pokrčil rameny
„možná proto s níma má tak dobrý vztah"

„strašte mě, jen do toho, to by vám šlo" Hyunjin se hraně urazil. Popravdě, měl trochu strach, ne že ne

🍁

„dal jsi mu druhou šanci?" Chan koukal lehce vyjeveně na Jisunga, který se opíral o pult v kavárně. Nehledě na to, že říkal naprostý opak toho, co udělal. Liší se to od jeho slov, v kanceláři jeho otce. Co se najednou stalo?

„jo... Asi jsem se musel zbláznit" Jisung se zašklebil nad vzpomínkou toho, co se stalo v obchodě. Cítil vůči Hyunjinovi lítost, nechtěl si to připustit, ale bylo to tak. Asi mu jen nechtěl ublížit, tak jak to dělají všichni jemu. Proto se rozhodl pro tento radikální krok. Je dost možné, že to dopadne špatně a pak už jeho rozhodnutí o tom, ne vídat Hyunjina, bude definitivní konec

„umm, těžko říct. Já jsem jen překvapený. Naposledy, když jsem vás spolu viděl, tak jste byli schopni si skočit po krku" Chan se poškrábal na zátylku a stále stal za pultem. Pečlivě sledoval Jisunga a snažil se číst v jeho tváři. Jisung vypadal nejistě a Chan se začal bát, že mladší udělal životní chybu. Bál se, že bude opět raněný a nebude to trvat dlouho.
Obával se, že nedůvěřuje tomu, že by se k němu mohl Hyunjin chovat tak, jak si Jisung zaslouží.
Nechtěl mladšího vidět zlomeného, stačilo mu to před několika týdny, kdy si myslel, že si Jisung něco udělá.
Nevěřil Hyunjinovi. Pakliže je takový, jak o něm Jisung mluví a už jenom ta jeho dívčí společnost, která asi nebyla na dlouho, Chan nechtěl aby se motal okolo veverčího kluka, kterého nějakou dobu označoval za svého partnera. Teď radostně, za součást rodiny.