Just romantic (Hyunsung)

9.

„jak ji to mohl udělat?" Jisung se rozčiloval, když s klukama sledoval nějaký film s romantickou zápletkou. Akorát tak pro Jisunga. Minho s Chanem se nad ním jen smáli. Byli už zvyklí na to, že Jisung vždycky komentoval tyhle věci.
„měla mu tu facku dát větší. Pffff" Jisung ujídal popcorn, když už ho donutili aby zůstal déle.
Minho, ten se ještě prospal v křesle a teď už je jakž takž ready. Teda aspoň to tvrdil. Vypadal stále jako chodící mrtvola.
„přesně tak, neměla se s ním vůbec párat" Chan dal Jisungovi za pravdu. Popravdě? Jen dělal to, co vždycky. Snažil se mladšího navést na jiné myšlenky. Ještě stále měl hlavu plnou toho podrazáka a na druhou stranu, měl v hlavě i dlouhána. Silně doufá, že už ho nepotká.
Ale vlastně proč? Vždyť mu nic neudělal. Jen mu trošku ztížil den a vlastně ho i trošku odreagoval, protože se musel soustředit na to, aby ho dovedl v pořádku domů.
Jisung si povzdechl, když začal cítit ten opětný zmatek. Nevěděl co dělat, ani nevěděl jak se teď cítí. Byl smutný, chtělo se mu křičet, byl citově raněný. Byl prostě zmatený. Nikdy si nemyslel, že se mu takhle zkomplikuje život. Po roce a půl dostal kopačky, byl to první rozchod, kdy doslova trpí ještě teď a jsou to už dva dny. Proč si neužívá svobodu? Je mu dvacet jedna, je stále mladý. Ale nemá čas na to si užívat. Musí pracovat, jeho otec ho nenechá jen tak otálet. Když už tě dotuju, tak aspoň ukaž, že si na to vyděláváš. Stejně ta firma bude jednou jeho.
Jisunguv otec je velice milý muž. Jen se zdá, že je přísný. Dbá jen na to, aby byla firma v chodu a nic se nepokazilo. Je rád, že tam má Jisunga po svém boku a může mu všechno ukázat.
Jisung nikdy nebyl proti, líbilo se mu to. Všechno bylo tak dokonale zařízené. Šlapalo to, jak mělo. Nakonec stejně zjistil, že nemá na vztah ani čas. Proto každý čas, který byl se svým přítelem, byl pro něj vzácný a užíval si to. Ale jak mohl vidět, tak byl jediný, který to tak viděl.
Bydleli spolu, ale viděli se jen ráno a večer. Přesto, Jisung si myslel, že to naprosto stačí. Kdyby se viděli moc často, tak by si lezli na nervy.
Všechno bylo opravdu jinak.
„co mám dělat?" Jisung seděl celou dobu na zemi před gaučem, teď už si objímal nohy a hlavu měl opřenou o kolena. Zase to na něj dolehlo
„možná jen, neber si to tolik k tělu. Představ si, že to byl jen člověk, který prošel tvým životem a zanechal tu nějaké vzpomínky, zkušenosti. Obohatil ti život a ukázal ti i něco jiného" Minho se z gauče přesunul vedle Jisunga o obejmul ho okolo ramen. Bolelo ho vidět, jak mladší trpí. Byl hodně citlivý a bál se nových věcí i lidí. Moc si nikoho nepřipouštěl k tělu.
„Minho má pravdu, i když ho nemá rád" Chan se uchechtl
„podívej, není všemu konec. Když jsme u toho, tak ten hnědovlasý dlouhán byl celkem simpaťák. Mám pocit, že jsem ho už někde viděl. Asi se mu líbíš, když už se od tebe nechtěl odtáhnout" Chan se zamyslel. Hyunjin opravdu na první pohled vypadal jako simpaticky člověk
„byl opilý" Jisung zaupěl „nemůže si ani pamatovat, co udělal"

„to je možný, ale dodržel slovo a při první příležitosti, kdy tě znovu uviděl, tě chtěl pozvat na kávu. Nevař z vody, třeba je nakonec velmi milý člověk" Chan si sedl též vedle něj a chytil ho za ruku, kterou mu něžně zmáčkl a dodal mu tak pocit, že není sám
„podívej. Chápu, že jsem ti do života dal celkem špatný příklad pohledu. Nemůžeš všude hledat romantiku. Chtěl jsem aby ses cítil dobře a milovaný, ale je načase, aby jsi otevřel oči a zjistil, že každý je jiný. Navíc, protiklady se přitahují. Nehledej romantika, hledej osobu, která ti ukáže nové věci a bude tě milovat. Samozřejmě to nebude hned, ale časem se všechno změní a budeš vzpomínat na moje slova, tak jako vždycky"

🍁

Jisung seděl v autě. Podzimní déšť bubnoval do kapoty a hlavou mu běžela Chanova slova.
Koneckonců měl pravdu. Proč si má neustále hledat někoho, kdo bude podle jeho gusta. Proč prostě nepočká co se naskytne? Nemusí být špatný poznat někoho rozdílného. Někoho, kdo bude naprostý opak Jisunga, ale zároveň by se navzájem tolerovali. Jisung si povzdechl a opřel hlavu o volant.
Měl by přestat takhle přemýšlet, jen mu to ubližuje a nakonec nic nevyřeší.
Myšlenky mu opět běhaly kolem. Měl v hlavě doslova tornádo.

Jisung si už od včerejška plánoval, jak celou neděli bude doma sedět u televize. Jíst dobré jídlo a bude odpočívat. Nakonec do čtyř do odpoledne skejsl u těch dvou. Ne že by si stěžoval, ale chtěl svůj prostor. Kdežto Chan byl osoba, která věděla, že není dobré dávat v téhle situaci moc prostoru, jinak začne přemýšlet a všechno je špatně.

Až teď si uvědomil, že by mohl navštívit Jeongina. Už nějakou dobu ho neviděl. Sice byli v kontaktu, ale Jisung byl každou chvíli zaneprázdněný a neměl čas na to, aby sedl do auta a jel za ním. Teď je možná ta správná doba se s ním někde sejít.
Jisung vytáhl, z kapsy od mikiny, telefon a v kontaktech hledal mladšího číslo.
Bylo hnedka někde ze začátku. Neměl tušení, jestli mu to zvedne, ale za vyzkoušení nic nedá.
Číslo vytočil a telefon přiložil k uchu. Nějakou chvíli trvalo, než pípání ustálo, chvíli bylo ticho a v zápěti se ozval šťastný hlas, který zvedl Jisungovu náladu
„Sungie~" ozvalo se z druhé strany a Jisung zvedl koutky úst do úsměvu. Vždycky tak hrozně rád slyšel mladšího. Stejně tak i naopak
„ahoj Jeonginie, jak se máš?" Jisung se optal. Chtěl trošku začít konverzaci
„mám se skvěle, díky za optání. Teď jsem zrovna na cestě od rodičů. Vracím se zpátky do Busanu" mladší vysvětlil svoji stávající situaci. Jisung věděl, že Jeongin moc často v poslední době do Seoulu nejezdí. Proto byl rád, že se tu ještě stále nachází
„to jsem rád, že to slyším. Víš, jen tak mě napadlo, jestli si nechceš jít sednou do nějaké kavárny, když jsi ještě tady" Jisung navrhl a nervózně si kousal do spodního rtů. Tak trochu se bál, že ho odmítne. Sice se to nikdy nestalo, ale jeho štěstí je tak moc špatné, že počítá už se vším
„to zní dobře. Rád bych tě viděl. Už to nějakou dobu bude, co jsme se spolu sešli" Jeongin radostně přijal jeho nabídku
„dobře tak, co se setkat v té kavárně, kam spolu chodivame na horkou čokoládu? V tomto počasí se to naprosto hodí"
„není problém, už se těším" a s tímto během chvíle ukončili hovor. Jisung nastartoval auto a vyrazil do útrob Seoulu.

Vážně se cítím jako 💩. Už tak sakra dlouho jsem nebyla takhle nemocná 👌 silně doufám, že to hodně rychle přejde.

Každopádně, mám teď více času na psaní. Doufám, že s tím budu mít aspoň náladu 😉