Just romantic (Hyunsung)

28.

Zbytek dovolené Jisungovi uteklo, jako voda. Po boku s Hyunjinem, kdy se nenudil a neustále měl co dělat.
Druhá polovina jeho dovolené byla celkem uvolňující, pomineme to, co se stalo v kavárně.
Teď už ale Jisung zase seděl v kanceláři za stolem a dělal to, co obvykle. Jen v menším množství. Byl dost překvapený. Téměř nikdo ho neotravoval a měl klid. Bylo to divné.

Jisung jako vždy, měl před sebou své americano a snažil se věnovat své práci. Pár papírů k podpisu či kontrole. Prakticky neměl co dělat a to ho nudilo.
Jisung se zvedl od stolu a s telefonem v zadní kapsy opouštěl kancelář. Ještě dneska otce neviděl a byl by rád, kdyby jo.
Asi ho ani nezajímalo, jestli Jisung opravdu přišel nebo ne.
Jisung šel pomalu ke dveřím od kanceláře, kde má být jeho otec.
Byl celkem zvědavý, jak celé dva týdny byly rušné.
Jisung lehce zaklepal a na vyzváni otevřel dveře aby mohl vejít.
Jenže se zarazil.
Že je překvapený je hodně slabé slovo. A navíc k tomu, byl ještě zmatený

„Hyunjin?" Jisung řekl dost překvapeně a rychle mrkal, jestli se mu náhodou něco nezdá a nepotřebuje odbornou pomoc. Hyunjin se na Jisunga s lehkým úsměvem otočil a mohl vidět Jisungovu tvář. Sice ho viděl ráno, ale tahle reakce byla lepší. Vyvalené oči, rty trochu pootevřené a narůžovělé tváře

„oh Jisungu, tak jenom přece jsi se vrátil" Jeho otec radostně promluvil, aby přerušil to ticho, které se tu tvořilo

„uhmm, jo. Vždyť jsem ti to slíbil" Jisung za sebou pomalu zavřel dveře a šel ke stolu. Nebyl si úplně jistý, co tu Hyunjin dělá a ještě z něj nespustil zrak. Proto se na něj Jisung lehce usmál zpátky a nechtěl se tím zaobírat. Jen další starosti.

„mám dobrou zprávu. Hyunjin se zapojuje zpět do projektu" byla to radost co byla v otcových očích? Nebo něco jiného?
Jediné na co se Jisung zmohl, bylo to, že absolutně nic nechápal. Menší se posadil na židlu vedle Hyunjina a stále sledoval svého otce.
„není to fajn? Kontaktoval jsem ho dneska ráno. Myslel jsem si, že by mohl změnit názor a ty po své dovolené také. Zkusil jsem to a on souhlasil"

„oh" Jisung pokýval hlavou
„jasně jasně, je to fajn. Můžu s Hyunjinem jen mluvit?"

„máš ho na starosti ty, takže v tom nevidím problém" Han starší pokrčil rameny

„fajn fajn fajn" Jisungův hlas hlesl a Hyunjin začínal mít strach, že je naštvaný. Popravdě, nebylo by to poprvé, že?
Jisung se ze svého místa zvedl a pobídl vyššího, aby šel s ním.
Oba dva během chvíle opustili kancelář a zastavili se u zavřených dveří
„proč jsi mi nenapsal, že sem jdeš?" Jisung se otočil na svého "partnera", absolutně netušil, jak se tohle mohlo stát

„psal jsem ti" Hyunjin odpověděl. Popravdě, ano psal mu. Jen Jisung to jaksi nepostřehnul. Jisung okamžitě vytáhl telefon z kapsy a pevně sevřel víčka k sobě. Byla tam jedna nepřečtená zpráva. Byla to pravda.
„a i kdyby sis to přečetl. Pokusil by ses mi to rozmluvit?"

„nevím, možná." Jisung pokrčil rameny. Nevěděl, co by udělal. Bylo to opět tak náhlé.
„těžko říct. Jen mě prostě překvapilo, že jsi tady"

„mohli jsme si to vyříkat vevnitř" Hyunjin ukázal na dveře od kanceláře
„co by se stalo. Tak či tak tvůj otec stejně zjistí, že jsme spolu za dobře. Pokud se teda nepletu"

„máš pravdu, ale nesmí se dozvědět nic jiného. Teda aspoň ne hned. Dělalo by mu to falešné naděje" Jisung si povzdechl. Nebyl naštvaný. Nebyl zklamaný. Ale byl sakra stále zmatený, jak to jeho otce napadlo

„falešné naděje?" Hyunjin nechápal. Pravděpodobně si nepamatuje první den v zasedací místnosti úplně přesně.

„jo, ten tvůj nesmyslný nápad s tou společností, kterou jsem ti měl dělat. Byl naprosto nadšený. Bylo to chvilku po mým rozchodu. Nikdy toho člověka neměl rád a snažil se mi podšoupnout někoho, kdo se mu zamlouvá" Jisung objasnil situaci. Bylo to tak očividné. Jen Jisung si ještě nezvykl na to, že je Hyunjin lehce pomalejší. Asi si stojí na vedení