Just romantic (Hyunsung)

20.

Když se Jisung vrátil domů z kavárny, mířil si to přímo do postele. Byl z toho nic nedělání, tak unavený, že chtěl jít spát.
Sám sebe si představoval pod teplou dekou, kdy jeho tělo odpočívá a on si klidně usíná. Kdy ho nic a nikdo neruší.
Jisung se převlékl do oblečení na spaní a zalezl s telefonem do postele.
Chvilku projížděl email, jestli tam nepřišlo nic důležitého. Naštěstí v době jeho dovolené, ho všechno obešlo a měl klid.
Pak koukal na nějaký dokument o zvířatech, než se mu začaly zavírat oči. Telefon dal na nabíječku, sám sebe přikryl huňatou dekou až k bradě, zavřel oči a začínal pomalu upadat do spánku. Do ničím nerušeným spánku.
Jisung začal cítit, že jeho tělo se uvolňuje a zachvilku přestane vnímat okolí. Jenže měl vždycky tolik smůly, že zrovna v tomhle stavu, kdy už si myslí, že usne, ho něco vyruši.
A dneska tomu nebylo jinak.
Jeho telefon, který před chvilkou položil na noční stolek, začal zvonit.
Jisung se po něm se zavrčením natáhl a vzal ho do ruky. Unavenýna očima se snažil zjistit kdo to je a když viděl cizí číslo. Tak se rozhodl, že se může vykašlat na to, aby to zvedal.
Hovor odmítl a telefon vrátil na své místo.
S povzdechem se vrátil do původní polohy a opět zavřel oči.
Jenže jeho telefon začal znovu zvonit.
Co je v tuhle hodinu asi tak důležité, hm?
Možná to, že vlastně není ještě ani čas na spaní. Bylo něco okolo čtyř odpoledne, ale pro Jisunga neexistuje perfektní čas na spaní, takže chodí kdy se mu to hodí, nebo líbí.
Jisung vzal otravný telefon, posadil se a hovor příjmul. Telefon dal k uchu a nic neřekl, čekal až se někdo ozve z druhé strany

„už jsem si myslel, že mi to nezvedneš" z druhé strany se ozval lehký přesto známý hlas. Jisung stáhl obočí k sobě. Byl lehce rozhořčen

„jo, chtěl jsem to znova odmítnout, ale myslel jsem si, že je to něco důležitého. Být na tvém místě, tak to je něco důležitého" Jisung si povzdechl a praštil zádama na postel. Zavřel oči a čekal, co ze sebe Hyunjin vypotí

„ani nevím, jestli je to důležité. Možná jsem tě chtěl jen slyšet" Hyunjin vydechl a ani neměl co říct. Když Jisungovi volal, tak neměl ani tušení proč to udělal. Bylo to z ničeho nic

„máme se zítra vidět, to to nevydržíš?" Jisung protočil oči, což Hyunjin nemohl vidět, ale rozhodně tušil, že se něco takového stalo

„nepamatuješ si moje slova? Řekl jsem ti, že se chci zajímat, vědět jak se máš, jaký byl tvůj den a jestli jsi unavený. Je to málo jako důvod toho, že volám?"

„těžko říct, jak mám věřit tomu, že tě to opravdu zajímá?"

„nevolal bych, kdyby mě to nezajimalo"

„fajn, když o to tak stojíš. Mám se asi dobře. Byl jsem v kavárně, protože jsem se nudil a chtěl jsem vidět své přátele. A ano jsem unavený. Ležím v posteli a snažil jsem se usnout, abych si odpočinul. Každopádně, mám se fajn, díky za optání"

„ten ironický konec nebyl nutný" Hyunjin si povzdechl. Věděl, že to nebude tak jednoduché, jak se mohlo zdát, přesto s ním Jisung sdílel aspoň trochu z jeho dne, aby věděl co dělal
„doufám, že sis návštěvu kamarádů užil"

„užil. Chtěl jsem s nimi zůstat déle, ale chtěl jsem jít také domů. Chan s Minhem zase cukrkvali a Seungmin měl směnu, takže jsem tam nemohl být nějak dlouho"

„chápu... Každopádně, co budeme dělat zítra?"

„nevím, dám ti prostor k tomu, to vymyslet. Vymysli program na celý den. Abych tě ujistil, nechce se mi ven mezi lidi, takže to všechno bude u mě na bytě"