Just romantic (Hyunsung)

29.

„já vím, že jsi je naposledy potkal, když jsme byli všichni opilí, ale věř mi, jsou fajn" Hyunjin stál s Jisungem u vchodu do bistra. Zhruba o dva dny později. Dalo mu práci sem Jisunga dotáhnout. Menší se nechtěl seznamovat a rozhodně komunikovat s lidma se kterýma nemusí
„Felix je téměř stejný, jako ty. Navíc je jen o den mladší. Myslím, že si budete rozumět"

„to je jako důvod k tomu, jít někoho poznat? Víš, že se mi nechce" Jisung zakňučel. Klidně teď mohl sedět doma a nic nedělat. Už tak má Hyunjina celý den za zadkem, kvůli tomu projektu. Bylo mu to otravné? Ne úplně. Doma to bylo nejlepší. Oba dva lenošili a nic nedělali.

„nemůžeš pořád sedět doma. Musíš taky mezi lidi. I když ti dva úplně jako lidi, no.." Hyunjin si pomlqskl, když si vzpomněl na jejich občasné chování. Občas se ptal sám sebe, proč se s nima baví

„ale můžu sedět pořád doma. Je to taky aktivita. Navíc, není to tam životu nebezpečné, jako mezi lidma. Nebo aspoň ne tolik" Jisung měl vždycky co říct na svoji obhajobu. Bylo sakra očividné, že sam sebe přesvědčoval, aby se vůbec dokopal s tím Hyunjinem jít.

„chtějí tě poznat, na tom není nic špatného a všude je to životu nebezpečné. To si nevybereš. Takže pššš" Hyunjin chytl Jisunga za zápěstí a vešel s ním do útrob bistra. Jisung musel samozřejmě změnit svůj výraz, aby nevypadal nepříjemně. Tak či tak, se tady nají. To bylo pozitivní.
Hyunjin se zastavil u jednoho ze stolů, kde na ně čekal už Felix s Changbinem. Jisung se samozřejmě zastavil s ním a svůj pohled přesměroval na ty dva. Oba dva vypadali dost v pohodě. Neměl by být problém.

„no hurá, už jsem si myslel, že nedojdete" blonďatý z nich s delšíma vlasama se nadchnul. Vypadal jako sluníčko na denní obloze a okolo žádný mráček. Pihatý oblečej, velké červené rty, roztomilý nos a hnědé oči plné třpitu. Jisung nechápal, jak někdo jako on, může jen tak chodit po světě. Byl okouzlující.
Jisung se nad tímhle zjevením lehce usmál. Nemohl si pomoct. Vypadal jinak, jak tu noc v tom klubu, kde byl na mol a pomalu ani nevěděl co dělal.
„on se usmívá, to je roztomilé. Hyung podívej na ty tvářičky" Felix byl ze všeho hrozně nadšený. Kdyby mohl, tak jde Jisunga do těch tváří štípnout

„oh, já vidím Felixi. Nebuď tak hyperaktivní, jinak ho ještě vyplašíš" druhý z nich se snažil Felixe uklidnit. Jisungovi to přišlo vtipné. Už tolikrát slyšel komentáře ke svým tvářim. Takže nebyl nějak překvapený
„jsem Changbin" hnědovlasý, s tváří lehce do trojúhelníku, přesto ne moc. Velkými rameny, malými oči a lehkým úsměvem se představil a natáhl k Jisungovi svoji ruku. Jisung ji příjmul a potřásli si.

„Jisung" menší opáčil, aby nevypadal neslušně. Přece jenom, tohle je na jeho denním pořádku. Nikdy se nevyhnul v práci kontaktu s cizími lidmi.

„budete u toho stolu stát, nebo se posadíte?" Felix ukázal na prázdné místo před stolem.

„oh, jasně" Hyunjin si chtěl sednout naproti Felixovi, ale byl pihatým chlapcem zastaven

„sorry hyung. Ale chci aby tady seděl Jisung"

„jsi ale vybíravý. Co je špatného na mně?" Hyunjin si zapíchl prst do hrudníku a dotčeně se díval na Felixe, který se nevinně usmíval

„tebe vydávám pořád, to je to" Felix odpověděl a svůj pohled přesunul na Jisunga, který si sedl přesně na to místo, kam chtěl Felix aby si sedl.
„navíc sis našel doslova anděla, že to s tebou dokáže vydržet"

„mám jen dobrou trpělivost" Jisung jen tak hodil do vzduchu, ale všichni to slyšeli

„kdyby dobrou. Spíše svatou" Changbin se zasmál. Už teď věděl, že bude mít Jisunga rád.