Just romantic (Hyunsung)

34.

Jisung stál opřený v kavárně o pult a sledoval Seungmina, který čistil kávovar hadříkem, zvenku.
Úsměv měl na tváři a poslouchal, jak si mladší u toho něco brouká. Vypadalo to, že má dobrou náladu a užívá si to.

„nebudu lhát, dlouho jsi tu nebyl. Byla to celkem nuda" Seungmin se otočil na Jisunga, aby mu viděl do tváře. Od té doby, kdy se lehce pohádal s Chanem, tak se tu neobjevil.

„neříkej, že jsem ti chyběl" Jisung se usmál a nespouštěl své oči, z mladšího, který jen pokyval hlavou

„myslel jsem si, že se s Chanem už nebudete bavit a že to bylo naposledy, co tě vidím"

„neblbni, mě se jen tak nezbavíš. Navíc, s Chanem jsem mluvil hned druhý den. Není možné, aby sme se nebavili" Jisung pokrčil rameny a nakoukl dozadu do kavárny, kde Hoonho umýval stoly.
„ty poslyš" Jisung se ještě jednou podíval na mladého brigadníka, než se vrátil pohledem k Seungminovi
„vypadá to, že mu to jde, že tady ještě stále je"

„je to sice student, ale snaží se. Chan nemá potřebu ho vyhazovat" Minmin osvětlil a Jisung přikývl
„popravdě, si myslím, že to má i nějaký důvod, proč se tak snaží. Myslím, že sis toho taky všimnul vždycky, když jsi sem přišel a on na tebe koukal"

„oh, myslíš ty oči, které křičí doslova, že se mu líbím?" Jisung se uchechtl
„je roztomilý"

„kdo je roztomilý?" Chan se najednou vyloupl ze zadu a Seungmin, který pečlivě poslouchal Jisunga, se lekl. Chan se jen zasmál, když viděl, jaký vliv na své kamarády má.
„vypadá to, jako kdybyste něco tajili"

„ani ne, jen se bavíme o tvým brigádníkovi. Jisung naznal, že je roztomilý" Seungmin vyvrátil Chanovu myšlenku a párkrát trhl levým obočím a ušklíbl se

„nemám snad pravdu? Jen se na něj podívej" Jisung chytil Hoonha za tváře a lehce je s velkým úsměvem masíroval. Hoonho byl vyděšený, nebudeme tvrdit že ne. Ale na druhou stranu, se začal stydět a červenat. Červenání rozhodně nebude tolik poznat, když mu Jisung mne tváře. Takže to měl jak zamaskovat
„není k sežrání? Vždycky jsem si přál mladšího sourozence, ale nikdy se to nestalo" Jisung brigadníka pustil

„ty bys toho chtěl" Chan si povzdechl
„a nech ho prosím tě žít, jinak nebude schopný pracovat"

„nechal jsem se unést. No co. Mimochodem, jak jde škola?" Jisung se zeptal, aby trošku odehnal tu trpanost, do které přivedl Hoonha

„d-dobře" Hoonho se lehce zakoktal a Jisung se znovu usmál

„jak já bych se rád vrátil do školy. Práce mě nebavi"

„opravdu tě nebaví? Já slyšel od Minha něco jiného" Chan se ušklíbal a intenzivně koukal na Jisunga

„ah, že já mu to vůbec říkal" Jisung se plácl do čela a nervózně se usmál

„příště by to vyprávění mohlo být trochu míň peprný" Chan se ošil, když si vzpomněl na to, jak mu o tom Minho říkal

„moment, moc jsem toho neřekl. A vůbec jsem mu nic nepopisoval, jak to mohlo být peprné? Jen jsem mu řekl, že v ten den, co jsi mi volal a já to nezvedal, tak jsem se s Hyunjinem vyspal a v zápěti odpadl, protože jsem byl unavený"

„Zapoměl jsi dodat, že ve sprše" Seungmin ho opravil a pomlaskl si

„ty to víš taky?"

„jo ten den, co jste byli ve ateliéru, tak přišel sem a všechno nám to povykládal. Bylo to skoro jako Light verze padesáti odstínů"