Just romantic (Hyunsung)

8.

Hyunjin seděl v nedaleké kavárně s Felixem a Binem. Ještě stále cítil, jak mu nepříjemně duní hlava z ranní kocoviny. Sice už ho to téměř přešlo, ale každý hlasitý zvuk, je pro něj, jako kudla do hlavy. Proto popíjel své silné kafe a tvářil se zamyšleně, opět.
Felix, který seděl naproti němu, měl něco na jazyku. Chtěl tak moc něco říct, ale ne do doby, dokud to nevypadne z Hyunjina samo. Felix chtěl mluvit o menším, který odvedl dlouhána včera večer domů. Jenže to vypadalo, že si zase nic nepamatuje. A ono to ne jen vypadá, ale je to pravda. Stále se mu honí hlavou, že mu chybí kousek večera. Celkem podstatný kus večera, ale nevěděl co to je. Má neskutečné okno. Neměl by tolik pít, pak to takhle dopadá.

Hyunjin zvedl ke klukům hlavu a lehce se usmál
„díky, že jste mě včera odvedli domů. Asi bych to sám nezvládl" Hyun měl stále za to. Že to byli ti dva, že oni dva se o něj postarali. Popravdě? Když se to takhle párkrát stalo, tak spal až do rána v chodbě s hlavou na svých papučích.
„oh, jo to" Changbin se poškrábal na zátylku a hodil na Felixe prosebný pohled, aby z toho nějak vybruslil. Bin nechtěl být ten, který mu všechno řekne. Jenom přece, Felix byl jiná liga a uměl pojmout věci trochu jinak.
„my jsme tě neodvedli domů" Felix se omluvně zaksichtil a pokoušel se ignorovat Changbinův pohled, kterým naznačoval, že tohle není to, co myslel
„ne?" Hyunjin zvedl obočí a nemohl uvěřit tomu, že oni dva to opravdu nebyli
„ne" Felix vydechl a čekal, jestli se Hyun bude ptát. Asi by to bylo pro pihatého daleko jednodušší
„to není možný, přece jsem se nedostal v takovém stavu domů sám" Hyunjin se zamračil a pokoušel se přemýšlet znovu. Nemohl se dostat domů sám, když se v té době nemohl ani udržet na nohou
„taky že jsi se domů sám nedostal. Odvedl tě takový mladý sympatický muž... No, to jsem možná přehnal. Odvedl tě domů klučina v našem věku" Felix mu osvětlil situaci. Nechtěl toho říkat zbytečně moc. Třeba si nakonec Hyun vzpomene. Na ty dvě velké tvářičky nejde zapomenout
„znám ho?" Hyunjin upil kávy, když si nemohl vůbec nic vybavit. Nějaký muž, těch tam včera bylo
„očividně jste se museli už někde potkat. Jeho jméno neznáme a ty pravděpodobně taky ne, jediný co. Tak z tebe dostal tvé jméno a ty jsi matlal něco o kávě. Ještě jsi nám odkýval, že celou dobu jsi v tom klubu myslel na něj. Což je divný, protože ty jsi myslel obvykle na to, jak se dostat holkám do kalhotek a co nejlépe z toho pak vybruslit" ať toho Felix vypil sebe víc, pamatoval si všechno. Na tohle měl paměť jako slon, ale aby si pamatoval důležité věci, tak to ne.
„Huh? My se potkali znova?" Hyunjin zůstal koukat na Felixe, jako na boží milost. Jakto, že si tohle nepamatuje? Jakto, že si nepamatuje tu roztomilou tvář? Potkal ho znova, ale nebyl při smyslech. Jaká škoda.

Hyunjin si povzdechl a opřel si tvář o dlaně. Nemohl tomu uvěřit. Proč má sakra hlavu plnou nějakýho kluka, který se polil kafem. Copak mu něco bliklo v hlavě? Procházelo okolo něj tolik atraktivních žen, ale jeho hlava chtěla pouze znovu potkat malého veverčího kluka, který s tím červeným nosem od pláče vypadal naprosto roztomile. Též ho zajímalo, proč vlastně brečel. Možná se to někdy dozví
„jak jen si to nemůžu pamatovat? Co když ho už znovu nepotkám? Ani nevím jak se jmenuje. Nevím o něm takřka nic" byl Hyun zoufalý? Sakra byl a hodně. Měl pravdu, nevěděl o něm vůbec nic. Co mu pomůže, že ho viděl jednou v obleku? Mohl jít kamkoliv. Vlastně, šel do práce. To Hyunjin věděl přesně, ale nic víc. Nechtěl mu říct ani své jméno. Každopádně musí být pěkně vyčůraný, když využil situace a vytáhl z dlouhána jeho jméno.

„ty o něm nic nevíš? Chceš říct, že jsme tě svěřili úplně cizí osobě? Mysleli jsme, že se znáte, když už jsi se k němu tolik měl" Changbina lehce zamrazilo, když si vzpomněl na to, jak řekli mladšímu Hyunjinovu adresu a nechali dlouhána na pospas cizí osobě
„přesně tak, vůbec nic. Každopádně, ani nevím co se dělo, když mě dovedl domů. Mám pocit, jako kdyby mě převalcovalo auto. Ale probudil jsem se plně oblečený. Jen bunda a boty byly na svém místě" všechno mu bylo divné, úplně všechno
„no, tak aspoň víme, že tě neznásilnil" Felix zavtipkoval. Musel nějak odlehčit situaci
„tenhle prcek? On je bottom jak hrom, už od pohledu. Ale je dost možný, že jsem na něj něco zkusil já" Hyunjin se poškrábal na zátylku a nevinně se usmál.
„to by ti bylo podobný. Akorát by to musela být holka Hyunjine. Všichni víme, že jsi na holky, nebo ne?" Changbin na něj koukal se zvednutým obočím. Nikdy neviděl, aby se Hyunjin motal okolo nějakýho kluka. Vždycky si domů odtahl holku. Proto jemu i Felixovi přišla tahle situace postavena mírně na hlavu
„jo, to jo. Jenže..." Hyunjin měl v sobě zmatek. Tohle se ještě nestalo, co má sakra dělat?
„jenže co?" Felix na něj koukal se zajmen v očích. Viděl, jak jeho kamarád bojuje sám se sebou
„já nevím, je to těžký. Nevím co se stalo. Prostě mi utkvěl v hlavě" dlouhán si projel prstama vlasy a pokoušel se nějak uklidnit. Přeci je možné, že už se nikdy nepotkají. Mladší to vlastně úplně ani nechtěl. Jinak by mu jeho jméno řekl a neplácal by něco o osudu
„zamiloval ses?" vypadlo z Changbina, když si prohlížel Hyuna. Protože tak trochu vypadal. Naprosto zoufalý z neopětované lásky
„neblbni, nejsem zamilovaný. Vlastně mě ani nebude chtít už vidět. Když jsem ho potkal poprvé, tak mi jeho jméno říct nechtěl a řekl mi něco s osudem. Asi prostě nemá smysl na něj myslet. Je to až moc únavný. Prostě se jednou objevil a zase zmizel, jako když okolo někoho projdu. Nechám to plavat. Nakonec je to asi to nejlepší rozhodnutí, které můžu udělat"