Just romantic (Hyunsung)

22.

Ranní paprsky slunce procházely zkrz mezery mezi žaluziemi a nacházely si cestu, na Hyunjinův obličej.
On i Jisung ještě stále spali. Bylo zajímavé, jak si Jisung sliboval, že nebude spát až do rána. Ale jeho tělo pravděpodobně potřebovalo dlouhý odpočinek a pocit bezpečí. Ovšem, stále si nechtěl připustit všechny ty pocity, které se v něm vyskytují vždy, kdy Hyunjin něco udělá nebo řekne.

Hyunjin nevrle, pod náporem slunečních paprsků, zavrčel. Vadilo mu, že mu svítí do obličeje a to ho probouzelo. Cítil příjemné teplo na jeho těle a nechtěl se jen tak probudit. Chtěl ještě spát. Chtěl se ještě tulit k Jisungovi, který sladce spal a tišše oddechoval. Jisungovy řasy se při každém výdechu lehce třepotaly a vypadal roztomile. Byl to sice dospělý muž, ale to přeci neznamená, že nemůže vypadat tak, jak vypadá.
Hyunjin rozespale otevřel oči a mžoural na osobu, která ho neustále drží za tričko. Takže, kdyby chtěl odejít, tak ho Jisung jen tak nenechá. Určitě by se vzbudil.
Hyunjin koukal na menšího, který měl tak klidnou tvář. Jednu ruku na Hyunjinově boku a druhou svíral látku černého trika.
Hyunjin se musel usmát, když si vzpomněl, co se dělo včera. Byl na Jisunga pyšný, byl tak pyšný, že se konečně odhodlal přijmout všechno, co by mu Hyunjin chtěl dát. Sice je to jen hloupá další šance, ale pro Hyunjina hodně znamená. Tentokrát do toho dá všechno a nenechá Jisunga utéct. Bude se snažit, aby mu neublížil.
Jisung mu dal přeci celý týden a včera to byl jen první den. Vyšší měl dobrý pocit, že během toho týdne se stane něco pěkného.

Jisung se ze spaní lehce zavrtěl a stisk ruky, kterou měl na Hyunjinově boku, upevnil. Svůj obličej zabořil do Hyunovi hrudě a lehce se třásl. Pravděpodobně se mu muselo něco zlého zdát.
Hyunjin aniž by zaváhal, tak začal Jisunga hladit po hlavě a snažil se ho utišit.

„Jisungu" Hyunjin zašeptal a dál hladil menšího, který se zatím neprobudil. Stále se lehce třepal a kňučel.
„Jisungu probuď se" vyšší se rozhodl s Jisungem zatřást, aby více netrpěl. Hyunjin věděl jaké to je, mít zlé sny a rozhodně nechtěl, aby se teď nějaký Jisungovi zdál.
Mladší při dalším zatřesení s jeho tělem, zvedl hlavu, vyděšeně vytřeštil oči a koukal na Hyunjina, jako kdyby mu něco udělal. Jisung rychle dýchal a byl zmatený
„zdálo se ti něco zlého?" Hyunjin se zeptal, když už si myslel, že je Jisung při smyslech. Menší lehce přikývl, ale očividně o tom nechtěl mluvit. Nebyla ani potřeba, pakliže je už vzhůru a nic mu nehrozí.
Jisungova hlava opět padla na polštář a snažil se klidně dýchat. Byl to přece jen sen, ne realita. Popravdě, Jisung si ani nepamatoval co se mu zdálo a to se stávalo pravidelně.
„už je to dobré" Hyunjin se usmál a svoji dlaň položil na Jisungovu tvář. Lehký úsměv mu stále pohrával na rtech a tím zpřijemňoval Jisungovi ráno, po špatném snu. Jisung se více přitulil k jeho dlani a zavřel oči. Rozhodně už nebyl ve stavu, kdy by mohl usnout. Spal dost dlouho a byl celkem překvapený. Za normálních okolností spí třeba jen pět hodin, ale teď? Od doby, co si šli lehnout, tak Jisung spal. Hlavně, že tvrdil, že není unavený. Možná to jen nechtěl přiznat, což je teď už stejně jedno. Den, který měl být produktivní, skončil hodně brzo.

„promiň" Jisung zašeptal a Hyunjin na něj zmateně koukal. Netušil proč se mladší omlouvá. Přišlo to tak z ničeho nich, že neměl sebemenší tušení, proč mu to Jisung řekl

„proč se omlouváš?" Hyunjin se zeptal. Jisung otevřel oči a zadíval se na vyššího, který má stále svoji dlaň na Jisungově tváři. Palcem ho lehce hladil a sledoval kazdičký kousek Jisungova obličeje

„že jsem včera usnul"

„není důvod se omlouvat. Kdyby mi to vadilo, tak jsem odešel hned co jsi usnul" Hyunjin se uchechtl a ruku vrátil na Jisungova záda. Nechtělo se mu z postele i když není jejím vlastníkem. Každopádně, Jisungova společnost mu byla více než příjemná a doufal, že to jen tak neskončí. Bál se, že to všechno bude najednou zapomenuto a bude se muset snažit od znova. Jenže, Jisung nevypadal, že by mu jeho přítomnost vadila, takže neměl důvod, aby vyššího odehnal.