Just romantic (Hyunsung)

7.

Hyunjin se ráno probudil s naprostou kocovinou. Bolela ho hlava, měl sucho v krku a puse, nemohl mluvit a všechno ho bolelo.
Líně vylezl z postele, aby si mohl dojít pro vyprošťovák, aka nějaká šumivá tableta a prášek na bolest hlavy.
Hyunjin měl po včerejšku strašný okno, pamatoval si naposledy to, jak popíjel s Felixe a Changbin, zbytek ani rana. Což mu přišlo trochu nefér. Rozhodně ho v hlavě tlačilo něco, co ho nenechávalo v klidu. Něco, na co si nemohl vzpomenou, ale hrozně rád by.
Hyunjin zapil prášek proti bolesti a v zápěti vypil šumák. Cítil se tak hrozně a tušil, že ani kluci na tom nebudou jinak. Rozlámaně došel do koupelny s vidinou studené sprchy.
Sundal ze sebe všechno oblečení a vlezl do sprchového kouta. Pustil na sebe studenou vodu, pod kterou se nepříjemně oklepal, ale v zápěti byla celkem příjemná a povzbuzující.
Vodu následně nastavil na vlažnou, aby si mohl umýt své dlouhé hnědé vlasy. Nemohl na sobě nechat cítit smard alkoholu a cigaret.

O několik minut později, Hyunjin opouštěl koupelnu s ručníkem okolo pasu a šel do pokoje. Ze skříně vytáhl nějaké pohodlné oblečení, oblékl se a pak šel okupovat obývák, než se jeho žaludek ustálý a bude schopen se najíst. Teď momentálně by vypil snad celé jezero.

Na druhé straně, v tuto hodinu, Jisung ještě spal. Ležel na břiše rozvalený přes celou postel a spokojeně oddechoval. Absolutně ho teď nic netížilo. Mohl jen spokojeně a nerušeně spát. Sem tam něco ze spaní zamumlal, ale jinak se nic jiného nedělo.
Bohužel jen do té doby, dokud mu na nočním stolku, vedle postele, nezačal zvonit telefon.
Jisung se zavrčením pootevřel oči a po telefonu chňapl.
Nebyl ani pořádně schopný zjistit kdo volá, než to zvedl.
„hmmm” zabručel. Telefon měl u ucha a levou půlku obličeje měl zabořenou v polštáři. Ještě napůl spal.
„hmmm, hmmm, hmmm... Ty ještě spíš co?” z druhé strany telefonu se ozval Chanův hlas. Bylo to jako poslouchat anděla, teda do té doby dokud si neuvědomíte, že je to Chan. Jisung si povzdechl a jako odpověď znovu zabručel.
„a to jsi toho z nás vypil takřka nejméně. Ale to není důvod proč ti volám. Včera jsi v klubu nechal kabát, máš ho u nás” Chan oznámil Jisungovi věc, se kterou tak trochu počítal už včera
„hmmm, díky” Jisung zamumlal a přetočil se na záda, aby dal volnost své tváři
„tak jestli chceš, přijď. Povykládáš nám o tom čahounovi, kterého jsi táhl včera domů” Chan se uchechtl nad vzpomínkou toho, jak Jisung měl co dělat, aby vyššího vůbec odtáhl
„toho mi ani nepřipomínej” Jisung se následně posadil. Ještě teď na svých rtech cítí tu hroznou pachuť alkoholu a Hyunjina. Brrr.
„Ooo, to zní vážně. Víš co? Přijď na oběd, stejně do něj nezbývá už moc času. Máš asi dvě hodiny se sem dopravit. To je poslední slovo” aniž by Jisung stihl něco říct, Chan hovor ukončil a Jisung slyšel jen pípání, které se ozývalo z telefonu.
Menší jen protočil očima a znovu sebou praštil do postele. Nikam se mu nechtělo. Dnešek chtěl proležet a sledovat televizi. Copak je tak těžký si zorganizovat den? S Chanem jako kamarádem, ano.
Jisung položil telefon zpět na stolek a zavřel oči.
Jeho hlava si vybavila dlouhána s hnědýma vlasama, které měl svázané. Bylo to jako pohlazení pro oči, to ano. Ale osobnost byla trochu jiná. Jisung si povzdechl a vylezl z postele. Už nemohl znovu usnout, jeho hlava začala pracovat na všechny obrátky. Což nebylo dobře. Měla by odpočívat, ne přemýšlet nad blbostma.
Plouživou chůzí šel do kuchyně, kde jeho první zastávkou byla lednice a láhev s vodou. Měl v puse jako v poušti. Byl z alkoholu dehydratovaný, i když toho moc nevypil, stále to hned zapil vodou.

Jisung po rychle sprše, na sebe hodil nějaké pohodlné oblečení, protože nic jiného na sebe k Chanovi nepotřeboval. Vzal si teplou mikinu a s potřebnýma věcma opouštěl byt. I bytovku.
Dostál se na parkoviště, kde nasedl do svého auta, aby vyrazil k těm dvoum. Neměl sebemenší tušení, jestli Minho ještě spal, ale když ho viděl naposledy, tak praštil hlavou o stůl, jak moc byl na mol.
Jisung si zapnul rádio, aby neřídil v naprosté tichosti a vyjel z parkoviště. Cesta nebyla tak dlouhá, hlavně protože ti dva tak daleko nebydlí, jen Jisung byl líný jít pěšky. Jak jinak.

🍁

„tak povídej, kdo to je?” Chan zatáhl Jisunga na gauč. Ještě stále byl do oběda nějaký ten čas. Takže teď to Chan z něj mohl v klidu dostat.
Minho seděl napůl mrtvý v křesle a oba je pozoroval, snažil se i o to, je vnímat
„je to ten člověk, do kterého jsem včera ráno narazil a vylil na sebe kafe. Taky když jsem šel v klubu na záchod, tak na mě zavolal, teda zakřičel jen kafe, protože moje jméno nezná. Jde o to, že to ráno, mi chtěl dát peníze za zničenou košili, ale odmítl jsem, tak jsem mu řekl, že pokud si to chce nějak odčinit, ať mě pozven na kafe, jestli se ještě někdy potkáme. No a my se potkali v klubu, byl hrozně na mol, což to jsi ostatně viděl. Dostal jsem z něj jeho jméno a pak šel na ten záchod. Kam došel za mnou a odpadl. Jeho kamarádi ho nechtěli vzít domu a moc dobře mě všichni znáte, jsem tak měkkej, že jsem se nakonec rozhodl ho dotáhnout domů. Dovedl jsem ho do bytu, uložil do postel a odešel” Jisung odvyprávě svůj na prd den a zaklonil hlavu. Už chtěl mít konečně pokojny den.
„to je všechno? Nic se nedělo? Vypadal trochu jako playboy, co si budem” Chan si pomlaskl a sem tam kontroloval Minha, který koukal jako kdyby byl duchem nepřítomný
„hmm, to je všechno” Jisung uhnul pohledem. Nechtěl mluvit o tom, že ho od sebe musel odtrhnout. Už tak se mu červenaly uši. Zaprvé lhal a zadruhé se styděl. Jasně, Chan byl starší a vždycky z něj všechno vytáhl. Ale je to taky důvod, proč se stydí s ním o takových věcech mluvit.
„ty lžeš, něco se určitě stalo” Chan na něj podezíravě koukal. Moc dobře věděl, jak Jisung vypadá když lže.
„co ti mám říct? Že kdybych byl povolnej, tak bych se s ním vyspal? Hele, prostě jsem ho od sebe odtrhl, nemám rád pachuť alkoholu při líbání, pokud to není decentní. Byl úplně na mol. Nechtěl jsem s ním nic mít. Nehledě na to, že to není tak dlouho co jsem dostal kopačky” Jisung lehce rozhodil rukama
„Jisungu, myslíš si že ten blbeček truchlí, že se s tebou rozešel? Stoprocentně si našel už někoho jiného. Možná ještě předtím, než se s tebou rezešel. Co je na tom si spontánně užít? Ten dlouhán byl fešnej” Chan měl pravdu, proč by se měl držet zpátky. Je úplně jedno jak dlouho má po rozchodu, je potřeba aby zapomněl. Aby se oprostil od minulosti a koukal před sebe, ne za sebe
„fešnej fešnej, může mít kteroukoliv na kterou si ukáže. Nedokážu si představit, jak by vypadalo dnešní ráno, kdybych se s ním vyspal. Dej pokoj” Jisung si povzdechl a zabloudil pohledem na Minha, který už to zalomil. Nebyl dlouho vzhůru a už zase spí.
„já vím, ty jsi romantická duše. Bys to nerozdýchal. Ach jo, co jen s tebou” všichni věděli, že Jisung měl rád romantiku, proto se nikdy s někým jen tak nezpouštel. Pomineme li Chana. Ještě předtím, než začal chodit s Minhem, tak s Jisungem spolu asi dvakrát spali. Mladší je rád, že jsou stále tak dobří kamarádi a dostává se mu tolik péče. Bál se, když si Chan začal s Minhem. Bál se, že už se nebude mít o koho opřít, ale nakonec má po svém boku i Minha. Ten věděl, že Chan s Jisungem spolu něco měli, nějak mu to nevadilo. Postupem času, začal cítit, že Chan s Jisungem mají více sourozenecký vztah. Tenkrát to spolu chtěli zkusit, ale Jisung byl moc mladý na to, aby Chana pořádně chápal, proto se to zvrtlo jen v sex. Po Chanovi měl dvě známosti, které netrvaly nějak dlouho. No a pak si našel o dva roky staršího přítele a to šlo až do teď. Ale Chan je taky jeden z důvodů, proč má Jisung rád romantiku. Starší mu ze začátku ukazoval jak o něj stojí, kupoval mu jídlo, občas nějakou tu kytku. Byla to středoškolská láska, ale prostě jim asi nebylo souzeno být spolu. Za což jsou oba rádi.