Just romantic (Hyunsung)

33.

O týden později, kdy měli za sebou rozhovor do časopisu a další focení, Jisung unaveně dosedl na židli v kanceláři a vydechl.
Těšil se, až to bude konec. Nevadilo mu trávit většinu času s Hyunjinem, to ne. Ale bylo to všechno náročnější, než si myslel.
Celé to divadlo okolo toho. Bylo to něco neskutečného.
Jak jen někdo, tohle může dělat každý den? Je to vysilující.
Nehledě na to, že Jisung stále přemýšlel nad tím, co mu řekl Minho v ateliéru.
Co to ten Jisung chtěl vlastně říct, v den kdy k němu přišel otec? Chtěl se Hyunjinovi vyznat? Možná. Nebo spíše určitě.
Nedalo mu to spát. Měl toho plnou hlavu. Neustále se snažil hledat chyby, které by ho utvrdily, že se plete a žádné podstatné city k Hyunjinovi nemá. Ale nic se nenaskytlo. Hyunjin se choval až moc perfektně.

Byli spolu několikrát na procházce s Kkamim. V den, kdy se Jisung vrátil domů extrémně unavený, mu Hyunjin připravil horkou koupel s bublinkama. Uvařil večeři. Čekal na něj každou noc, kdy byl doma a nemusel do práce. Donesl mu květiny. Všechno to bylo tak milé a byla to jen malá gesta, která Jisunga zahřála u srdce. Jisung si nemohl stěžovat, ani kdyby chtěl.
Hyunjin dělal všechno pro to, aby se Jisung cítil dobře. A popravdě, konečně to Jisung viděl. Nebylo to pro něj jen vtíravost, jako mu to přišlo dříve. Zjistil, že si to užívá více, než cokoliv jiného. Dostává se mi toho, co si opravdu přál. Možná, že začal věřit, že se do něj Hyunjin zamiloval a nechce ho jen tak pustit.

Jisung si povzdechl a zaklonil hlavu dozadu. Celé ho to iritovalo. Už nevěděl, co dělat. Měl se snad zvednou a jít za Hyunjinem s tím, že s ním chce být v opravdovém vztahu. Kdy bude moct okolí říct, že je to jeho přítel? Měl by to udělat?
Ale proč se cítí, jako že by toho měl později litovat? Bál se, to je jasné. Bál se, že když se vyzná, tak ho brzy Hyunjin opustí. Že o něj přestane jevit takový zájem, jako teď...
Změní se to mezi nimi, když to bude oficiální?
Jsou to všechno obavy, které kolují Jisungovi v hlavě. Nemohl se jich zbavit. Je to jako jed, který vám už začal proudit krevním oběhem a už je pozdě na záchranu.
Snad nikdy není všechno tak špatné, ne? Hyunjin ukázal Jisungovi, že může být milovaný. Ale proč to není Jisung schopný přijmout?
To je jednoduché, když už si myslel, že milovaný je, tak byl zrazen.

Jisung už tenhle nátlak, který na sebe vytvářel sám, nevydržel.
Zvedl se ze židle, oblékl svůj kabát, popadl klíčky od auta, telefon a peněženku. Během mžiku opustil i kancelář a nacházel se ve výtahu. Začínal být zase tam, kde byl. Zlomený a bez důvodu.
Jisung zmáčkl přízemní patro a čekal až se tam dostane. Bylo mu jedno, že opustil pracoviště dříve, než vůbec měl. Jako syn ředitele, si to přeci může dovolit.

Jisung rychlou chůzí odešel z budovy a už odemykal dveře od auta. Sedl si za volant, zavřel dveře a těžce vydechl. Kam to chce vlastně jet? Může jet jen na jedno místo kde ví, že se může vypovídat z toho, co ho trápí a nikdo ho nebude přerušovat.
Menší nastartoval auto a pomalu vyjel z parkoviště.
Cesta tam rozhodně není dlouhá. V rádiu měl zapnuté písničky na pozadí, aby nejel v úplném tichu a snažil se soustředit na jízdu. Na silnici samozřejmě bylo spoustu aut, takže si musel dávat pozor.
Myšlenky se snažil potlačit a jen si pobrukoval slova písničky, která právě hrála. Byla lehce smutná, ale nebylo to nic, co by Jisunga položilo úplně.

Za dalších patnáct minut, už měl auto zaparkované na parkovišti a prošel velkou černou bránou. Čistý chodník ho vedl, tam kam měl namířeno a tráva okolo byla krásně upravená. Sem tam se povalovalo opadené listí, protože je samozřejmě podzim, nebo už se spíše blíží ke konci.
Jisung se zastavil u jednoho hrobu, u kterého byl před pár týdny. Klekl si na zem a jednu dlaň položil na náhrobní kámen. Oči měl zapíchuné na fotografii jeho mámi a lehce se mu udělalo nevolno.
Samozřejmě, že stále má problém s tím, že už není s ním. Že odešla, když byl tak mladý. Ale musel se s tím smířit a tohle je jediná možnost, jak s ní "komunikovat".

Jisung se natáhl po svíčce, která tam stála a zapálil ji. Vrátil ji na své místo tak, aby se k ní nedostal vítr a pomodlil se. Dělal to takhle vždycky, když přišel mimo výročí jejího úmrtí, či snad na den jejích narozenin. Chodil sem hlavně dost často. Bál se, že by mohl zapomenout.

„mami" Jisung zašeptal slabým hlasem. Byl tu opět s nějakým problémem. Věděl, že s tím mohl jít za otcem, protože ten mu mohl dát jasnou odpověď, či radu. Ale Jisung se potřeboval jen vypovídat. Nešel si pro radu.
„doufám, že máš klidný odpočinek" Jisung se lehce usmál. Věřil, že se jeho máma má tam nahoře dobře a neustále na něj kouká.
„pamatuješ si, jak jsem mluvil o Hyunjinovi? O tom dlouhanovi, jak jsem říkal, že jsem se asi zamiloval na první pohled a nechtěl jsem to přiznat. Myslím, že by už bylo na čase" Jisung se uchechtl nad tím, jak moc naivní je
„víš, po tom co jsme ukončili smlouvu, jsem mu dal ještě jednu šanci. Nastěhoval jsem si ho k sobě. Neustále mi vykládal, jak se do mě zamiloval a nemůže si pomoct. Jak mi chce ukázat co to láska je. Takže, teď je u mě doma asi měsíc. Řekl jsem mu, že mu zase já ukážu, jaké to je semnou ve vztahu, když nemám pořád čas a jsem unavený. Kývl na to. Popravdě, máme mezi sebou volný vztah. Vlastně on to ani vztah není, ale stará se o mě. Nevěděl jsem, že se kdy dočkám něčeho takového, jako teď. Je to tak uvolňující. Dokonce jsem zapomněl i na tu jeho špatnou stránku" menší se podíval nahoru na nebe a usmál se. To ještě nedošel k tomu nejlepšímu
„je to týden zpátky, co jsme byli u Minha v ateliéru fotit fotky. Pomohl mi si uvědomit, co vlastně cítím. Bylo to zvláštní si přiznat, že jsem tomu opravdu propadl. Že moje city vůči Hyunjinovi, začaly být reálné. Teď je to všechno fajn. Všechno je perfektní. Ale je tu jeden zádrhel. Chtěl jsem se mu vyznat, ale přišel táta. Který o ničem neví. Takže jsem to nechal plavat. Vlastně, bojím se mu přiznat, že ho mám opravdu víc jak rád. Že jeho city jsou z mé strany konečně opětované. Ale já se bojím toho, že to hezký, co teď je, zachvilku pomine a všechno bude špatně. Že ho omrzím hodně rychle. Takhle mu vzdoruju a on se neustále snaží. Není to stereotypní. Ale co když mu řeknu, že ho mám rád? Opustí mě za měsíc, jenom protože ho to už nebaví?
To je to, čeho se bojím. A nechci aby to tak bylo. Víš mami, je to asi poprvé, co jsem se opravdu zamiloval a myslím to vážně" Jisungovi ukápla z oka první slza. Ani nepostřehl, že se mu chce brečet. Bylo to všechno tak moc klišé. Připadal si jako hlupák. Život je přece o tom aby riskoval ne? Proto dal Hyunjinovi tu šanci a teď by ji promrhal on sám. Asi jim bylo určeno, aby na sebe narazili, jinak by nebyl Jisung v tomhle stavu. Kdy si neví rady, co s jeho láskou k vyššímu.
„vím, že nedělám dobře, že to v sobě držím, ale je mi teď takhle dobře a nechci to změnit. Nechci aby mě opustil" menší posmrknul a utřel si slzy z tváří. Zase brečel, jako kdyby to bylo na denním pořádku.

„ať cítíš cokoliv, nesmíš mu o tom lhát Jisungu" za menším se ozval mužský hlas. Menší se pomalu otočil a koukal na svého otce, který mu věnoval lehký a posmutnělý úsměv
„láska bolí. Pakliže mu o tom neřekneš, budeš hodně dlouho trpět. Jestli je teda pravda to, co jsi tu řekl. A jestli tě má Hyunjin opravdu tak moc rád, tak se nepřestane starat a bude se snažit ještě víc. Už se ti nejednou vyznal, bydlí s tebou, dokonce spolu trávíte každý volný čas. Je na čase, se vyjádřit synu. Stále na tebe čeká, kdyby ne, tak už by se dávno odstěhoval zpátky, kde bydlel. Čeká na to, až mu jeho city opětuješ a podle toho, co jsem viděl v kanceláři a naposledy u tebe v bytě. Tak si jsem jistý, že je ten pravý čas. Rozhodně ti neřekne ne. Nebudu lhát, je až moc očividný" Han starší si klekl vedle svého syna a svoji dlaň položil na Jisungovo rameno
„poslouchej. Buď se teď zvedneš a půjdeš za ním s tím co cítíš a budete spolu bojovat, aby váš vztah držel. Nebo zůstanete takhle a dáváš mu tím prostor, aby brzy odešel s opravdu se přestal starat. Je to jen člověk a brzy mu přijde, že se snaží zbytečně a jen promarnil nějakou dobu svého života. Čas mu už nikdo nevrátí. Můžeš mu jen věnovat ten svůj, aby nebyl sám a ty též. Je to zcela jednoduché. Buď a nebo Jisungu.. "

„nic mezi tím" Jisung šeptem doplnil a jeho otec kývl na náznak souhlasu.

„máma by na tebe byla pyšná. Protože jsi si konečně uvědomil, co cítíš a zjistil jsi, jak vypadá práva láska. Když se starají oba a ne jen jeden. Ukaž mu, že se s tebou může cítit stejně dobře, jako ty s ním"

„i bez romantiky"