Just romantic (Hyunsung)

32.

„bylo to náročnější, než jsem čekal. Ale byla to zábava" Hyunjin se v ateliéru vrátil k Jisungovi, kterému Minho dělal společnost. Hyunjin se starším nebyl úplně obeznámen. Bylo to poprvé, co ho viděl osobně

„jsem rád, že jsi si to užil" Jisung se lehce usmál. Nedalo mu to, bylo to, jako kdyby se mu ty rty takhle zformovaly sami. Prostě si nemohl pomoct. Byl to takový hřejivý pocit, když k němu Hyunjin přišel nadšený s úsměvem od ucha k uchu
„mimochodem, tohle je Minho. Majitel ateliéru a též můj dobrý kamarád" Jisung představil nejstaršího z nich

„těší mě. Já jsem Hyunjin" Hyun natáhl k Minhovi ruku, který ji vřele přijal a potřásli si

„nápodobně" Minho kývl a ruce pustili podél svých těl. Vyššího si pořádně prohlédl. Ještě ho neviděl takhle zblízka. Byl pohledný, vysoký, dobře stavěný. Na tváři milý úsměv. Byl lehce jiný, než když ho Jisung popisoval a Minho si ho snažil představit

„jsem rád, že jsem vás poznal. Jisung o vás a Chanovi dost často mluvil" Hyunjin si pamatoval téměř všechno, co mu mladší říkal. Věděl, že oni dva jsou pro Jisunga velice důležití

„tak doufám, že o nás mluvil dobře. O tobě mluvil také dost často a prosím, vyhněme se vykání. Nejsem zase tak starý" Minho si stále nemohl zvyknout na to, že mu mladší vykaji. Když to tedy není pracovní záležitost

„dobře tedy" Hyunjin kývl, rozhodně se takhle cítil pohodlněji
„Jisung, ani o jednom z vás, neřekl žádné křivé slovo. Bylo až neuvěřitelné, jak moc si vás dvou váží. Každopádně hádám, že o mně nemluvil moc pěkně. Ale nevadí, jsem si vědom svého chování"

„to jsem rád, kdyby ne, Jisung by s tebou neztracel čas. To mi věř. A jedna věc, ne vždy mluvil zle, jen ze začátku"

.....

„zítra máš od projektu volno" Jisung oznámil Hyunjinovi, když spolu seděli na gauči a menší na svém klíně hladil Kkamiho, který klidně spal.
Bylo až neuvěřitelné, jak si Kkami na Jisunga zvykl. Neměl rád nové lidi

„co ty?" Hyunjin se ho zeptal, protože Jisung vždycky mluvil jen o rozvrhu pro vyššího, nikoliv o svém. Hyunjin málo kdy tušil, co se bude druhý den dít, protože mu Jisung vysvětloval, jak to ve firmě chodí a hlavně pro něj. Jeho otec zvedne telefon s tím, že akutně potřebuje pomoct a Jisung musí jít

„já musím do práce na pár hodin, musím něco zapsat. Snad to bude rychlé, vůbec se mi tam nechce" Jisung si povzdechl, při vzpomínce jeho zítřejších aktivit. Byl by rád, kdyby tam nemusel. Proč to nemohl napsat do emailu a poslat do firmy?
Protože by se mohlo stát, že by to bylo nezaložené a to by byl problém

„taky musím ráno do květinářství, slíbil jsem mámě, že jí pomůžu. Nebude to na dlouho, jen bude mít ráno trochu více práce. Dovezou ji čerstvé kytky, tak aby to nedělala sama"

„jsi to ale hodný syn" Jisung se usmál a Hyunjina štípnul do tváře. Jisungovi se líbilo, jak se Hyun stará o svoji rodinu, bylo to milé

„ne tak jako ty" Hyunjin se nahnul k Jisungovi a věnoval mu lehký polibek na tvář. Menší si pravděpodobně ještě nezvyknul, protože jeho tváře nabraly červenou barvu
„Ooo, ty se nám červenáš. Jak roztomilé" Hyunjin švitořil a koukal na Jisunga s jiskřičkama v očích. Byl z něj doslova unešený, což není žádná novinka, že?
„jsi sladký, hned bych tě snědl" jo a v tuto chvíli mají každý jinou představu. Jisung tu zvracenou, protože si myslel, že přesně to měl Hyunjin na mysli a vyšší tu nevinnou.
Jisung protočil očima a opatrně položil Kkamiho na gauč vedle sebe. Jenže Kkami seskočil na zem a utekl. Moudrý to pes.
Jisung se zvedl taktéž a otočil se na Hyunjina čelem. Chvilku rozmýšlel, jestli to udělat, nebo ne. Každopádně na tom nebylo nic špatného.
Aniž by to vyšší postřehl, Jisung mu seděl na klíně. Jeho oči skenovaly tu dokonalou tvář a pěkné rty. Jisung si nemohl pomoct. Pokaždé, když na se na Hyunjina podíval, tak byl okouzlen. Netušil čím to je, jestli tím, že je Hyunjin opravdu tak moc pěkný, nebo čím?