Just romantic (Hyunsung)

4.

Hyunjin seděl se svými přáteli v klubu a společně popíjeli, jako každou sobotu večer. Žádná výjimka. Hlasitá hudba nutila lidi tančit. Jen Hyunjin seděl lehce zamýšleně. Nemohl z hlavy dostat menšího, který se kvůli němu polil kávou. Vypadal tak v jeho věku. Měl větší tvářičky a červený nos, pod očima měl zaschlé slzy. Takže musel brečet. Hyunovi vrtalo hlavou, co se asi muselo stát. Menší byl rozhodně roztomilý, ale ve společenském oblečení, vypadal ležérně.
„rozešel jsi se s ní?” Felix, který byl jeden z Hyunjinových kamarádů, na něj promluvil. Ten se jen otočil na menšího blondýna a vydechl, neměl vůbec tušení na co se Felix ptal, proto jen tupě koukal
„Hyunjine, ptal jsem se jestli jsi se s ní rozešel” Felix zopakoval a Hyunjin kývl „jo, včera večer” Hyun upil svého nápoje a dál se ve své hlavě zaobíral mužem, kterého dneska ráno potkal. Bylo neuvěřitelné, jak mu mohl menší brunet takhke uvíznout v hlavě. Obvykle to byly ženy, ne muži. Nechápal to, přesto ho z té hlavy nemohl dostat. Něco ho k němu táhlo

„je nějaký mimo, není?” Felix se otočil na Changbin, který to taky zpozoroval. Hyunjin koukal na stůl a ani se nehnul, to nebyl on. Obvykle byl dobře naladěný a hlasitě se smál
„nedostal ho ten rozchod?” Changbin stále koukal zaujatě na Hyuna. Vypadal jako malé dítě, které něco ztratilo a teď truchli, protože neví kde to najít. Kde jen najít menšího?
„neřekl bych, on není ten typ co by truchlil po měsíčním vztahu. Něco mu vrtá hlavou” Felix šťouchl do Hyunjina, který jim nevěnoval pozornost. Proč jen se od něho nemohl oprostit?
„co s ním budeme dělat?” Bin ho v takovém rozpoložení ještě nikdy neviděl. Bylo to, jako kdyby před nimi seděl naprosto jiný člověk
„nemám tušení, ale leze mi to na nervy, když nevím co se děje”

🍁

Po dlouhém, předlouhém přemlouvání Chanem. Se nakonec nechal Jisung ukecat, aby s nimi šel do klubu se napít. Nebyl fanda hlučných míst a opilých lidí. Ale Minho má mít v pondělí narozeniny, takže to chtěli oslavit teď. Proto se nechal ukecat. Někdy nevynechal jejich narozeniny, vždycky byl aspoň chvilku po jejich boku.
Jisung se doma, v naprosto tichém bytě, ve kterém chybí pár věcí, šel osprchovat. Celý den měl na sobě košili od kávy a až někdy teď se dostal domů. Potřeboval ze sebe udělat člověka. Koneckonců, aspoň si vyčistí hlavu. Jisung vešel do sprchového kouta a nechal na sebe padat příjemně teplé kapky vody. Pořádně se umyl s poté s ručníkem okolo pasu opustil koupelnu.
V obýváku zapl televizi, aby měl aspoň nějakou kulisu a šel do ložnice, hledat nějaké oblečení, ve kterém se bude cítit pohodlně. Tepláky a velká mikina? Ne. I když by se mu to líbilo.
Ze skříně vytáhl spodní prádlo, které na sebe hned oblékl a ručník hodil na postel.
Po chvíli čučení do skříně, konečně vytáhl černé rifle, bílé triko, modrý lehký svetr a všechno si to oblékl. Bylo to to nejlepší, co teď dokázal najít. Nepotřeboval vypadat nějak extra dobře, na co?
Jisung se vrátil do koupelny, kde si vyfénoval vlasy a nanesl lehké stíny na oči, které mu je jen dokonale zvýraznily. Byl se sebou spokojený. Teda aspoň trochu.
S Chanem i Minhem měli sraz v klubu, do kterého chodili každý rok. Jak se mu tam nechtělo, ale neměl srdce na to, Minha zklamat a neukázat se tam.
Proto vzal všechny potřebné věci a opustil byt. Auto rozhodně nemělo smysl si brát, když má pít. Není přeci hloupý. Tudíž si to musel jít opět pěšky. Naštěstí to nebylo nějak daleko, ale dneska už si zažil svoje a rozhodně nechtěl být znovu politý kávou. I když už byla tma, ulice Seoulu byly celkem rušné a dost osvětlené. Jisung šel tak, aby měl jistotu, že se mu nic nemůže stát a že dojde v naprostém pořádku. Moc dobře věděl, že už teď tam na něj čekají. Jako obvykle. Jisung nebyl nikdy schopný na takovou akci přijít v čas, vždycky měl skoro půl hodiny zpoždění a dneska to nebyla výjimka.

Jisung po nějaké době prošel hlavním vchodem do klubu a ve velice rušném prostředí, hledal své kamarády. Neustále se rozhlížel okolo sebe a snažil se je najít. Netušil, že to bude tak těžké. Proto se vydal vztříc klubu a šel přímo k baru. Bylo to místo, od kud mohl perfektně vidět do "boxů".
Jisung zaujmul své místo a opět se porozhlédl. Teď už mohl s větším klidem říct, že je našel. Seděli hnedka naproti němu. Jen problém byl, se k nim procpat přes spocená těla, která se snaží tančit. Ovšem to spíše vypadalo, jako kroutící se hadi. Jisung odešel od baru a cpal se rovně do boxu, za klukama. S pokrčeným nosem, jako náznak nechutě, k pachu alkoholu došel ke stolu a svalil se vedle Seungmina
„kdyby jsi neměl ty narozeniny, tak nikam nekdu” Jisung si oddechl, když byl konečně aspoň trochu v bezpečí „vlastně to nahrává do karet, včera jsi pít nemohl, tak můžeš dneska” Minho na něj mrkl a upil svého piva. Ani jeden z nich nejel v ničem tvrdším. To už to musela být sakra velká oslava, aby si dali panáka něčeho silnějšího.
„to mi ani nepřiponínej. Dneska ráno jsem se ještě na cestě do práce polil kafem. Myslel jsem si, že to včerejškem skončilo a bude všechno zase dobrý, ale místo toho jsem si opařil břicho horkým americanem” Jisung si odfrkl a protočil očima. V zápěti si sundal podzimní kabát, který ho celou cestu chránil před vlezlou zimou a položil ho mezi sebe a Seungmina
„asi nemá smysl ti připomínat, že jsme ti říkali, aby ses nasnidal s náma” Chan na něj koukal s nadzvednutým obočím
„nemá, spěchal jsem do práce. Stejně jsem v té košili od kávy jel ještě domů” Jisung si založil ruce na prsou a dnešní den chtěl co nejrychleji ukončit
„na druhou stranu, ještě žiješ, tak nedělej z komara velblouda” Seungmin do Jisunga šťouchl a uchechtl se. Byl obeznámen se situací a s tím co se včera stalo. Proto se snažil to nějak utnout
„má pravdu, měl by sis užívat. Jsi ještě mladý” Chan dal na Minha a mávl rukou, aby donesli menšímu pivo.
„říkáš to, jako kdyby ty bys byl nějak starej Chane” Sung se ušklíbl a zadíval se na stůl. Bylo to tu na něj moc hlučné.
„tak nejmladší už taky není” Minho se uchechtl. Dělalo mu radost, když mohl někoho popíchnout. Hlavně Chana, protože ten je hodně dlouho v klidu, než vybuchne.

O hodinu později, kdy nejvíc toho vypil Minho, který truchlil nad tím, že je zase o rok starší, se Jisung zvedl od stolu s tím, že musí na záchod. Sice toho moc nevypil, ale kdo ví.
Pomalu si to šel okolo boxů, protože tam se nezdržovalo nějak moc lidí a mohl hladce projít
„kafe” ozvalo se přímo vedle něj, když procházel okolo jednoho plného boxu. Jisung se okamžitě zastavil a zmateně se tam podíval. Byl překvapený, když uviděl vyššího, sedět u stolu a na tváři měl samolibý úsměv, který zapříčinil alkohol
„půjdeš semnou na kafe?” vyšší se ozval znovu. Jisung jen vydechl. Byl opilý, doslova to z dlouhána křičelo
„až budeš střízlivý, ale teď opravdu ne” Jisung odpověděl a chtěl odejít, jenže byl zastaven
„takhle ti to sluší víc, jak sako a kravata” vyšší se usmál a prohlížel si mladšího. Opravdu takhle vypadal lépe
„jak že se to jmenuješ?” Jisung nějak tušil, že si vyšší nebude pamatovat, že se potkali znovu, protože je úplně na mol
„Hyunjin” vyšší se uculíl a pomalu mrkal
„fajn Hyunjine. Když se ti opět poštěstí na mě narazit, tak s tebou na kafe půjdu, ale teď když dovolíš, tak půjdu na ten záchod” Jisung poplácal Hyuna po rameni a opravdu odešel

„kdo to byl?” Felix zůstal zírat na vysmátého Hyunjina
„dneska se kvůli mně polil kafem, když šel do práce” Hyun zamumlal a chtěl jít za Jisungem. Byl ním doslova okouzlen. Není možné, aby na něj zapomněl
„to jsi myslel celou dobu na něj, co?” Bin se zeptal a dostalo se mu pouhého kývnutí. Hyunjin se zvedl a mátořivou chůzí, šel za Jisungem.
„jsi divnej” Felix pokroutil hlavou a nechali ho být.